8 C 81/2023-72 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 8.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 390,50 Kč, s úrokem ve výši 958,50 Kč, s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem 20,25 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že žalovaný dne 14. 4. 2020 uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě níž obdržel ihned v hotovosti dohodnutou částku 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli zaplatit ještě úrok 1.600 Kč, poplatek za administrativní činnost 1.600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 3.200 Kč. Celkovou částku byl žalovaný povinen uhradit formou 60 splátek po 240 Kč týdně počínaje dnem 21. 4. 2020, a poslední splátka byla stanovena na 8. 6. 2021. Žalovaný však uhradil celkem pouze 1.420 Kč, což bylo započteno na úrok a na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z 7. 1. 2022. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu. Kapitalizovaný úrok z prodlení 390,50 Kč byl vypočten v sazbě 8,25 % ročně z jistiny 8.000 Kč za dobu od 9. 6. 2021 do 7. 1. 2022. Kapitalizovaný úrok 958,50 Kč byl vypočten v sazbě 20,25 % ročně z téže jistiny za totéž období. 2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Dne 14. 4. 2020 požádal žalovaný společnost [právnická osoba], [IČO], o spotřebitelský úvěr na formuláři Karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr. Uvedl adresu trvalého pobytu [obec], [ulice a číslo], další adresu jakožto místo výběru, sdělil, že bydlí v nájmu od listopadu 2019, za poslední tři roky vystřídal dvě bydliště, stav v domácnosti žalovaný označil jako ostatní bez bližší specifikace, uvedl, že nemá nezaopatřené děti, že pracuje v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou jako balič palet od listopadu 2019 a za poslední tři roky měl dvě zaměstnání. [příjmení] příjem žalovaného činil 10.700 Kč měsíčně, jeho výdaje na bydlení 500 Kč měsíčně, osobní výdaje za telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení 3.800 Kč měsíčně. Z těchto částek původní věřitel označil jejich rozdíl 6.400 Kč za použitelný příjem. Původní věřitel měl k ověření k dispozici výplatní pásky a pracovní smlouvu. Všechny tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalobce předložil pouze poslední stranu pracovní smlouvy žalovaného, která je datovaná 26. 11. 2019 a ničeho dalšího z takové listiny zjistit nelze. Podle výplatních lístků žalovaného měl žalovaný za listopad 2019 čistý příjem 2.361 Kč, za prosinec 2019 měl čistý příjem 9.967 Kč a za únor 2020 měl čistý příjem 16.982 Kč. Předložený inkasní lístek byl vystaven za duben 2020 na částku 10.763 Kč na [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec], kdy tuto adresu žalovaný uvedl jako místo výběru. Žalovaný původnímu věřiteli na úvěr zaplatil pouze 1.420 Kč celkem. 4. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce bylo zjištěno, že dne 7. 1. 2022 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Na straně 56 tohoto seznamu je uvedena pohledávka za žalovaným pod identifikačním [číslo]. Dopisem z 3. 2. 2022 oznámil původní věřitel žalovanému, že pohledávku postoupil na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh splnil již žalobci. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 4. 2. 2022. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 14. 4. 2022, který byl dne 19. 4. 2022 žalovanému odeslán doporučeně. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil. 5. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl částku 8.000 Kč dohodnutým způsobem v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný však nedostál ani částečně své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky. 6. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků. 7. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný bydlí v nájmu. Je proto stěží správný údaj o výši výdajů na bydlení, tedy nájem, inkaso a energie 500 Kč, přičemž výši takových výdajů původní věřitel řádně nezjistil, a tudíž ani neověřil. Na úvěrové smlouvě byla uvedena adresa pobytu žalovaného [příjmení], [ulice a číslo]. Jedná se o adresu [stát. instituce], tudíž tato adresa nemůže odpovídat skutečnému pobytu žalovaného. Tato skutečnost měla původnímu věřiteli signalizovat, že poměry žalovaného nejsou zcela uspořádány, když není přihlášen k trvalému pobytu na adrese, na níž se fakticky zdržuje. Jak je uvedeno v kartě zákazníka, žalovaný vystřídal za poslední tři roky před uzavřením smlouvy dvě bydliště. V době uzavření smlouvy byl žalovaný ve věku pouhých dvaceti let, a za poslední tři roky vystřídal dvě bydliště a dvě zaměstnání. Příjem žalovaného byl velmi nízký, 10.700 Kč čistého měsíčně. Pracovní smlouva žalovaného je datována 26. 11. 2019, a tak je pochopitelné, že za listopad 2019 měl žalovaný příjem pouze 2.361 Kč. V následujícím měsíci čistý příjem žalovaného ani nedosáhl 10.000 Kč a v únoru 2020 měl žalovaný čistý příjem 16.982 Kč. V každém případě se jedná o velmi nízký příjem. Soud nepovažuje za pravděpodobné, že celkové výdaje žalovaného činily pouze 4.300 Kč měsíčně. Tyto výdaje nejsou specifikovány, a tudíž ani jakýmkoli způsobem ověřeny. Původní věřitel proto nemohl provést porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků, jak mu ukládá výše citované ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. 8. Původní věřitel měl zjistit ohledně žalovaného více údajů, zejména o jeho výdajích, a údaje zjištěné měl vyhodnotit přiléhavěji a zodpovědněji. Je zřejmé, že žalovaný nebyl schopen správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěr ani vyhodnotit svoji majetkovou situaci. Žalovaný se zavázal ve smlouvě k platbě týdenních splátek, které za měsíc činí přibližně 1.000 Kč. Po odpočtu této částky od čistého příjmu žalovaného 10.700 Kč by žalovanému na měsíc nezbylo ani 10.000 Kč na veškeré jeho výdaje, které však nebyly původním věřitelem řádně zjištěny a ověřeny. Žalovaný zřejmě nedokázal usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastních schopností splácet úvěr ve srovnání s běžnými