43 C 183/2024-84 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 4. 2. 2024, který byl převeden do rejstříku C dne 13. 6. 2024, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 6. 2023, č. , hodnota, , uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 19. 8. 2024 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem stanovené lhůtě dne 2. 9. 2024.4. Žalovaný se k věci nevyjádřil.5. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně nežádala o odročení jednání, tedy souhlasila s rozhodnutím soudu v její nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného.6. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů upomínkami, smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , posouzením úvěruschopnosti, potvrzeními o platbě, podacími lístky, potvrzeními o vyplacení úvěru, předsmluvními informacemi, zesplatněními úvěru, výstupy z insolvenčního rejstříku, výpisem z centrální evidence vězněných osob, lustrací centrální evidence obyvatel, dokumentací k oprávnění žalobkyně, lustrací dlužnických registrů, výpisem obchodního rejstříku, výpisem z účtu, bilancí úvěru a sdělením banky.7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, , uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného.17. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.18. Soudu byla předložena listina označená jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (č. l. 15 verte spisu), ze které se podává, že žalovaný je svobodný, má 2 vyživované děti, podniká, jeho průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce činí 53 004 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč a jeho měsíční zůstatek pak představuje 28 355 Kč. Soudu byl dále předložen výsledek lustrace registru Solus, výsledek lustrace centrální evidence exekucí, výstup z insolvenčního rejstříku. Na výzvu soudu bylo zasláno daňové přiznání žalovaného a výpis z účtu.19. Soud dospěl k závěru, že údaje uvedené v listině k posouzení úvěruschopnosti nebyly podloženy dostatečnými podklady, tak aby odpovídaly požadavkům zákona a konstantní judikatury vrcholných soudů. Zejména pak se jedná o údaje zjevně nevěrohodné, neboť nemají podklad v listinách následně k výzvě soudu doložených. Sama žalobkyně toliko odkazuje na údaje v listině k posouzení úvěruschopnosti, tyto však netvrdí ani neprokazuje na podkladě listin třetích stran, když z údajů v daňovém přiznání zásadním způsobem nevyplývá příjem přesahující 53 000 Kč měsíčně, nýbrž vycházeje z údajů o rozdílu mezi příjmy a výdaji se podává příjem nedosahující 16 500 Kč měsíčně.20. Pokud jde o tvrzené výdaje, tvořené náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč, pravidelnými finančními závazky ve výši 5 832 Kč, sázkami ve výši 6 817 Kč měsíčně, nebyly žádným způsobem prokázány, soud tyto navíc považuje za zjevně nevěrohodné a podhodnocené, a to zejména v části nákladů na bydlení, ohledně výdajů označených jako „sázky“ není zřejmé, o jaké výdaje se má jednat, tím spíše bylo nutno je objektivizovat a prokázat. Náklady uvedené v listině označené jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebyly doloženy žádnými podklady, které by objektivizovaly jejich výši, a navíc byly uvedeny pouze náklady na bydlení, finanční závazky a sázky, byly zcela opomenuty ostatní měsíční náklady na živobytí a výživu 2 dětí, např. na stravu, ošacení, cestovné, volnočasové aktivity, ale i další pravidelné či i nahodilé výdaje (např. na nečekané výdaje spojené s poruchami techniky či spotřebičů, školní výlety, školní pomůcky atd.), neboť i s těmi je třeba v přiměřeném rozsahu počítat.21. Takto doložené posouzení úvěruschopnosti žalovaného nelze považovat za souladné s požadavky zákona. V té souvislosti soud dodává, že pro posouzení úvěruschopnosti nebylo možno žádným způsobem zohledňovat výpisy z účtu za dobu 3 měsíců předcházející poskytnutí úvěru za situace, kdy žalobkyně ve vztahu k těmto listinám ničeho netvrdila; skutková tvrzení nelze nahrazovat prostým odkazem na listiny k žalobě přiložené a očekávat, že z těchto listin bude rozhodné skutečnosti dohledávat či dovozovat sám soud.22. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smluv o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.23. Bylo prokázáno, jak rovněž žalobkyně uvedla v doplnění žaloby pod bodem IV., že žalovanému byla fakticky vyplacena částka ve výši 9 872 Kč a částka 40 128 Kč měla být žalovanému vyplacena na účet žalovaného do 10 pracovních dnů poté, co žalovaný prokazatelně písemně předloží veškerou dokumentaci, potřebnou k úhradě uvedeného závazku věřiteli. Z potvrzení o bezhotovostní platbě na č. l. 24 spisu bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dne 21. 6. 2023 žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši 9 872 Kč.24. Soud v té souvislosti dospěl k nevyhnutelnému závěru, že při určení výše bezdůvodného obohacení žalovaného lze vycházet výhradně z částek prokazatelně fakticky žalovanému vyplacených, popř. byly účelově vázány a použity na refinancování dřívějších spotřebitelských úvěrů žalovaného u téhož poskytovatele. Nejednalo se přitom o případ, kdy by snad bylo žalobkyní tvrzeno a prokazováno, že část prostředků ze spotřebitelského úvěru bylo vyplaceno třetí osobě k plnění za žalovaného, což by rovněž spadalo do bezdůvodného obohacení žalov