5 C 41/2021-411 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou ze dne 9. 2. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž by soud nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků zapsaných na LV č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, a to pozemků:a) parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, a obci , adresa, , b) parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území a obci , adresa, , c) parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , v katastrálním území a obci , adresa, ,d) parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, parc. č. , Anonymizováno, , v katastrálním území , Anonymizováno, , obec , adresa, a e) parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , v katastrálním území a obci , adresa, .2. Základ restitučního nároku žalobkyně Žalobkyně tvrdí, že je oprávněnou osobou podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o půdě“), a na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu, č.j. , Anonymizováno, , ze dne , datum, , týkajícího se nevydaných pozemků , Anonymizováno, , role, o výměře , Anonymizováno, m² a PK , Anonymizováno, , role, o výměře , Anonymizováno, m², v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (dále „, Anonymizováno, “), a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy - Pozemkového úřadu, č.j. , Anonymizováno, , ze dne , datum, , týkajícího se nevydaného pozemku , Anonymizováno, , role, o výměře , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále jen „, Anonymizováno, “), pro překážky dle ustanovení § 11 a § 11a zákona o půdě, má právo na nabytí vlastnictví k náhradním pozemkům za pozemky nevydané. Žalobkyně je právní nástupkyní původních oprávněných osob, a to , jméno FO, a , jméno FO, , a náleží jí restituční nárok ve výši id. 8/24 vztahující se k v minulosti odňatým a nevydaným pozemkům , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Dle citovaných rozhodnutí , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , , jméno FO, a , jméno FO, nejsou vlastníky každá id. , Anonymizováno, předmětných pozemků. Výše uvedené restituční nároky byly původními oprávněnými osobami převedeny na žalobkyni. , jméno FO, v březnu 2019 smlouvou o bezúplatném převodu dle § 13 odst. 8 ve spojení s § 33a (č. l. 328) zákona o půdě, převedla restituční nárok na svou sestru , jméno FO, , která následně v dubnu 2019 z důvodu svého nepříznivého zdravotního stavu převedla celý restituční nárok na žalobkyni, jakožto svou dceru, v souladu s § 13 odst. 8 ve spojení s § 33a zákona o půdě.3. Pochybení žalované při ocenění restitučního nároku Předmětné restituční nároky vedla žalovaná v příslušné evidenci, restituční nárok žalobkyně ocenila v souhrnné výši 27 565,34 Kč. Takto stanovenou výši nároku má žalobkyně za nesprávnou, když žalovaná při jejím stanovení nepřihlédla ke všem rozhodným skutečnostem, pominula zejména stavební charakter nevydaných pozemků ke dni jejich převodu na československý stát. Byť byly v době převodu na stát vedeny pozemky v evidenci jako pozemky zemědělské, byly dle existující územně plánovací dokumentace určeny k výstavbě (srov. U NS ČR sp. zn. 28 Cdo 100/2020), a proto bylo třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1998 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. V tomto konkrétním případě se jednalo o schválený a potvrzený návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Nuslí - Pankráce, Michle, Krče (Praha XIV.), Bráníku, Podolí, Hodkoviček (Praha XV.), jímž byly žalobkyni nevydané pozemky v k. ú. Krč zahrnuty v ploše určené pro činžovní domy v blocích uzavřených a otevřených.Hodnota restitučního nároku za nevydané pozemky stavební nesporně několikanásobně přesahuje hodnotu restitučního nároku za nevydané pozemky mající charakter pole, role nebo louky. Ke dni podání žaloby však k přecenění restitučního nároku nedošlo, a žalobkyni tak nezbylo než prokázat nesprávnost postupu žalované. Za tímto účelem byl vypracován znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, znalecký posudek č. , hodnota, ze dne 26. 10. 2020. , jméno FO, základě posudku, který zohlednil veškeré relevantní skutečnosti týkající se pozemků nevydaných, se žalobkyně obrátila na žalovanou s žádostí o přecenění restitučního nároku. Dle posudku činila hodnota nevydaných pozemků (dle PK části p.č. , hodnota, v k.ú. , adresa, ) , částka, , a restituční nárok žalobkyně činil 1 722 833,33 Kč, tedy 62 × více než činilo ocenění tohoto nároku stranou žalovanou.4. Svévole a liknavost žalované, dlouhodobé prodlení žalované s uspokojením restitučního nároku žalobkyně Postup žalované při uspokojení restitučního nároku žalobkyně hodnotí jako svévolný a liknavý, když ani po 30 letech nebyl státním orgánem disponujícím odborným aparátem uspokojen. Nadto se žalovaná nikterak nepodílela na vyhledávání podkladů a přenesla tak svou zákonnou povinnost na žalobkyni (srov. NS ČR sp. zn. 31 Cdo 3767/2009). Dlouhodobé prodlení žalované od roku 1992, kdy byl restituční nárok uplatněn, svědčí samo o sobě o liknavém přístupu. Žalobkyně taktéž odkázala na přípis ze dne 13. 11. 2014, sdělení Odboru řízení restitucí sp. zn. SPU 530796, v němž žalovaná uvádí průměrnou délku od uplatnění restitučního nároku oprávněnou osobou dle zákona o půdě do úplného vypořádání nároku oprávněné osoby, která činí 10 let.5. Nedostatečná kvalita veřejných nabídek a účast na této nabídce ze strany žalobkyně Notorickou argumentaci žalované ohledně absencí a povinností oprávněné osoby v počtu účastí v tzv. veřejných nabídkách hodnotí z časového pohledu a judikatury žalobkyně jako zcela lichou, nemající oporu ve vyvinění se žalované a s tím spojené odpovědnosti za plnění zákonných povinností. Soudy různých stupňů se již vyjádřily k tomu, že tyto veřejné nabídky nesplňují zákonné vlastnosti kvantity a kvality, včetně toho, že žalovaná upřednostňovala tzv. úplatné veřejné nabídky, které prezentovala jako nabídky pro oprávněné osoby. Byť žalobkyně (i její předchůdkyně) po skončení řízení u pozemkového úřadu pravidelně nabídky pozemků vyhlašovaných žalovanou sledovala, byla v roce 2013 zveřejněna pouze 1 veřejná nabídka, v letech 2014 - 2018 se jednalo o 4 veřejné nabídky, v letech 2019 - 2020 byly zveřejněny 3 veřejné nabídky náhradních pozemků dle zákona o půdě. Dosavadní postup žalované tak vykazuje znaky svévole a je porušením ústavních principů rovnosti a právního státu. I Ústavní soud v nálezu z 21. 6. 2017, sp. zn. III. ÚS 1862/16, uvedl, že „je obecně známou skutečností, že v současné situaci stát nemá náhradní pozemky v potřebném množství a odpovídající kvalitě, aby mohl saturovat množství dosud neuspokojených restitučních nároků fyzických osob“. Žalovaná tím, že setrvale (ke dni podání žaloby) sporovala výši restitučního nároku žalobkyně, když vycházela z jeho nesprávného ocenění a dále ignorovala relevantní judikaturu v oceňování nároků oprávněné osoby, reálně znemožnila žalobkyni účastnit se veřejných nabídek a touto cestou své nároky uspokojit. Žalobkyni ani jejím předchůdkyním nebyl nabídnut náhradní pozemek odpovídající pozemkům nevydaným. Žalovaná, nejenže nepřevádí oprávněným osobám náhradní pozemky ve vlastnictví státu, ale při hospodaření s pozemky ve vlastnictví státu, které by byly vhodné k uspokojení restitučních nároků oprávněných osob, si nepočíná s péčí řádného hospodáře (viz lukrativní pozemky v Uhříněvsi). Zcela běžně upokojovala nároky postupníků, kteří nabyli restitučních nároků vzniklých na celém území České republiky, netransparentním převodem pozemků na území hlavního města Prahy.6. Nárok žalobkyně na přímý převod pozemků v souladu se závěry judikatury Žalobkyně se domáhá vypořádání restitučního nároku u soudu s odkazem na četnou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu, odkázala na právo oprávněné osoby domáhat se vydání pozemků, které nebyly žalovanou zařazeny do veřejné nabídky (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, sp. zn. 28 Cdo 155/2016, sp. zn. 28 Cdo 5249/2016, sp. zn. 28 Cdo 4265/2007, sp. zn. 28 Cdo 1781/2003, a 28 Cdo 155/2016 či rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3169/07, sp. zn. III. ÚS 495/05). Zdůraznila, že žalovaná má jako dlužník povinnost zdržet se jednání, které by mařilo uspokojení nároku věřitele, když nároky vzniklé dle zákona o půdě, tedy bezúplatné převody pozemků na restituenty dle zákona o půdě mají přednost před postupem d