8 C 2/2024-99 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 43.050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3.976,60 Kč, s úrokem ve výši 11.129,81 Kč, s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 33.483,27 Kč za dobu od 24. 3. 2023 do zaplacení a s úrokem 23,79 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že žalovaný dne 11. 9. 2020 uzavřel s právním předchůdcem žalobce, původním věřitelem , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného, zjistil jeho čistý příjem 85.459 Kč z bankovních výpisů a sdělení žalovaného, a výdaje 35.000 Kč. Použitelný příjem žalovaného byl tedy 50.459 Kč. Žalovaný čerpal úvěr v hotovosti v den podpisu smlouvy ve výši 35.000 Kč. Zavázal se původnímu věřiteli kromě jistiny zaplatit ještě úrok 7.000 Kč, poplatek za administrativní činnost 7.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 14.000 Kč. Celkovou částku 63.000 Kč měl žalovaný uhradit formou 60 splátek po 1.050 Kč týdně, poslední splátka byla splatná 5. 11. 2021. Žalovaný celkem splatil pouze 22.550 Kč, což bylo započteno na jistinu, úrok a poplatky. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou. Žalovaná částka 43.050 Kč se skládá z jistiny 33.483,27 Kč a z dlužné části poplatku za hotovostní inkaso 9.566,73 Kč. Úrok z prodlení 3.976,60 Kč byl vypočten z jistiny 33.483,27 Kč za dobu od 6. 11. 2021 do 23. 3. 2023. Kapitalizovaný úrok z úvěru 11.129,81 Kč byl vypočten v sazbě 23,79 % ročně z téže jistiny za totéž období.2. Ve věci byl dne 23. 8. 2023 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.4. Dne 11. 9. 2020 požádal žalovaný původního věřitele o poskytnutí hotovostního úvěru, jak vyplýval z listiny Karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr. Žalovaný v ní uvedl, že bydlí jako nájemník a jako partner v domácnosti, je osobou samostatně výdělečně činnou, stávající zaměstnání má od listopadu 2019 a za poslední 3 roky měl 2 zaměstnání. Čistý měsíční příjem uvedl ve výši 85.459 Kč, výdaje na bydlení byly 14.000 Kč, osobní výdaje na telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení byly 8.000 Kč, vyživovací povinnost, tedy placené výživné bylo 3.000 Kč a další výdaje byly 10.000 Kč. Celkové výdaje byly stanoveny na 35.000 Kč a rozdíl příjmů a výdajů odpovídá částce 50.459 Kč. Původní věřitel měl k dispozici nájemní smlouvu žalovaného, bankovní výpisy a výpis z živnostenského rejstříku.5. Podle výpisu z živnostenského rejstříku podniká žalovaný pod IČ , IČO, na základě živnostenského oprávnění pro obor přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti a velkoobchod a maloobchod, živnostenské oprávnění mu vzniklo 19. 1. 2015 a platí na dobu neurčitou. Přerušení provozování živnosti bylo v období od 11. 1. do 31. 12. 2016 a od 1. 8. 2022 do 31. 7. 2027. Další živnostenské oprávnění pro přípravné práce pro stavby měl žalovaný od 1. 2. 2006, a toto zaniklo 5. 10. 2007.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena dne 11. 9. 2020 mezi původním věřitelem , právnická osoba, , IČ , IČO, , a žalovaným. Výše úvěru byla dohodnuta na 35.000 Kč a žalovaný podpisem na smlouvě potvrdil, že tuto částku obdržel od původního věřitele v hotovosti. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli uhradit celkovou částku 63.000 Kč formou 60 splátek ve výši 1.050 Kč týdně. Kromě jistiny 35.000 Kč měl uhradit ještě úrok 7.000 Kč, administrativní poplatek 7.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 14.000 Kč.7. Původní věřitel měl k dispozici nikoli řádné výpisy z účtu žalovaného, ale pouze některé údaje, a to příjmy od 14. 4. do 11. 9. 2020 a 4 položky výdajů, a to za nájemné za měsíce květen až srpen 2020 ve výši od 12.000 do 13.500 Kč za měsíc. Soud z řádného výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, zjistil tyto skutečnosti. V dubnu 2020 na účet žalovaného byla připsány platby 7.218 Kč, 10.000 Kč, a 25.000 Kč od Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj. Za měsíc květen 2020 měl žalovaný příjem 46.530 Kč a uhradil 12.000 Kč za nájemné, a na účet byla připsána částka 19.500 Kč od finančního úřadu. V červnu 2020 žalovaný obdržel 19.587 Kč za blíže nespecifikovaný přeplatek, dále 35.540 Kč, a v tomtéž měsíci uhradil 12.000 Kč za nájemné. V červenci 2020 měl žalovaný příjmy 18.450 Kč, 12.100 Kč, 1.500 Kč, 10.000 Kč, 4.000 Kč, 19.900 Kč a 10.000 Kč, celkem 65.950 Kč. V tomtéž měsíci žalovaný zaplatil nájemné 12.700 Kč. V srpnu 2020 byly příjmy žalovaného 10.000 Kč, 20.000 Kč, 5.500 Kč, 30.000 Kč a 19.000 Kč, celkem 85.000 Kč, žalovaný uhradil 13.500 Kč za nájemné. V měsíci září 2020, do uzavření žalované úvěrové smlouvy 11. 9. 2020, měl žalovaný příjem 8.910 Kč, 1.000 Kč a 15.000 Kč. Pokud jde o jiné výdaje než na nájemné, žalovaný prováděl řadu plateb v různých obchodech a vybíral také značné částky z bankomatu, hradil částky mobilním operátorům, například 4.771 Kč dne 25. 5. 2020 ve prospěch , Anonymizováno, , a hradil také různé částky na účty jiných fyzických či právnických osob. Zmíněný účet pro žalovaného vede , Anonymizováno, a. s., která potvrdila, že majitelem tohoto účtu je žalovaný.8. Podle tvrzení žalobce uhradil žalovaný na úvěr celkem 22.550 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že zaplatil částku vyšší, žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal.9. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 23. 3. 2023 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž v seznamu postoupených pohledávek je i pohledávka za žalovaným pod pořadovým č. 594691. Původní věřitel dne 28. 3. 2023 vydal potvrzení o úhradě, z něhož je zřejmé, že žalobce řádně a včas zaplatil dohodnutou kupní cenu za postoupené pohledávky. Dopisem z 19. 4. 2023 oznámil původní věřitel žalovanému, že pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh uhradil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle podacího lístku byl dopis odeslán žalovanému doporučeně dne 19. 4. 2023.10. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 10. 7. 2023, který byl podle podacího lístku téhož dne žalovanému odeslán doporučeně.11. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 11. 9. 2020 požádal žalovaný původního věřitele , právnická osoba, o poskytnutí spotřebitelského úvěru, uvedl výši svých příjmů a výdajů, předložil výpis z živnostenského rejstříku a výpis některých transakcí ze svého účtu. Téhož dne žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž obdržel ihned v hotovosti dohodnutou částku 35.000 Kč. Žalovaný se zavázal kromě této částky zaplatit ještě navíc úrok a administrativní poplatek a poplatek za hotovostní inkaso splátek, v celkové výši 28.000 Kč. Dohromady měl žalovaný zaplatit původnímu věřiteli 63.000 Kč formou 60 splátek po 1.050 Kč týdně. Žalovaný však splatil pouze 22.550 Kč. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným. Původní věřitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě žalobce.12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl částku 35.000 Kč dohodnutým způsobem v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný však nedostál ani částečně své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky.13. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smy