8 C 67/2024-70 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 21.305,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.419,97 Kč, s úrokem ve výši 6.429,41 Kč, s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 21.305,65 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem 28,74 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že žalovaná dne 1. 12. 2020 uzavřela s právním předchůdcem žalobce, původním věřitelem , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž obdržela ihned v hotovosti dohodnutou částku 50.000 Kč. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli zaplatit ještě úroky ve výši 12.395 Kč, poplatek za zpracování úvěru 1.500 Kč, poplatek za flexibilní a komfortní splácení 3.115 Kč, a poplatek za pojištění 1.548 Kč. Celkovou částku byla žalovaná povinna uhradit formou 12 splátek ve výši 5.714 Kč měsíčně, přičemž poslední splátka měla být zaplacena 1. 12. 2021. Žalovaná však celkem zaplatila pouze 43.434 Kč, z čehož bylo započteno na jistinu 28.694,35 Kč a na poplatky 14.739,65 Kč. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobce postupní smlouvou z 14. 12. 2022. Žalovaná částka 21.305,65 Kč představuje jistinu úvěru. Kapitalizovaný úrok z prodlení 2.419,97 Kč byl vypočten v sazbě 11,75 % ročně z téže jistiny za dobu od 1. 1. 2022 do 14. 12. 2022. Kapitalizovaný úrok ve výši 6.429,41 Kč byl vypočten v sazbě 28,74 % ročně z téže jistiny za dobu od 2. 12. 2021 do 14. 12. 2022. Původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, zjistil majetkovou situaci žalované z výplatních pásek a v insolvenčním rejstříku ověřil, že vůči žalované není insolvenční řízení vedeno. Původní věřitel vycházel z měsíčního příjmu žalované 95.500 Kč, z toho, že žalovaná nemá úvěry u jiných společností, nemá vyživovací povinnosti. S ohledem na výši příjmu žalované a výši úvěru vyhodnotil původní věřitel schopnost žalované splácet žalovaný úvěr jako dostatečnou.2. Ve věci byl dne 19. 10. 2023 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou.3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.4. Žalovaná požádala dne 1. 12. 2020 původního věřitele , právnická osoba, o poskytnutí úvěru 25.000 Kč na formuláři zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr. Z této listiny soud zjistil, že žalovaná uvedla, že bydlí s rodiči, je svobodná, úvěr potřebuje na vybavení domácnosti, pracuje na plný úvazek jako , podezřelý výraz, , má 1 zdroj příjmů a její čistý příjem činí 20.500 Kč měsíčně. Další čisté příjmy domácnosti byly 75.000 Kč, a součet těchto dvou částek 95.500 Kč původní věřitel považoval za příjem žalované. Ohledně výdajů žalovaná uvedla, že nemá externí ani interní splátky a odhadla své měsíční výdaje na 3.000 Kč s tím, že nemá žádné zápůjčky u jiné společnosti. Původní věřitel ověřil tyto údaje žalované ze dvou výplatních pásek za září a říjen 2020. Všechny tyto údaje žalovaná potvrdila svým podpisem.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, soud zjistil, že byla uzavřena dne 1. 12. 2020 mezi původním věřitelem , právnická osoba, , IČ , IČO, , a žalovanou. Původní věřitel prohlásil, že poskytuje žalované spotřebitelský úvěr 50.000 Kč a žalovaná potvrdila podpisem smlouvy, že celou tuto částku v hotovosti obdržela. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli ještě úrok ve výši 12.395 Kč, poplatek za zpracování úvěru 1.500 Kč, poplatek za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 3.115 Kč a poplatek za pojištění 1.548 Kč. Celkovou částku 68.558 Kč měla žalovaná uhradit formou 12 splátek ve výši 5.714 Kč měsíčně.6. Z listiny tabulka umoření vyplývá, jakým způsobem žalovaná úvěr splácela. První splátku uhradila 4. 1. 2021 ve výši 6.000 Kč a následně každý měsíc až do září 2021 hradila částky podle svého uvážení. Poslední platbu 4.000 Kč zaplatila 15. 9. 2021 a dále již nehradila ničeho. Celkem žalovaná zaplatila 43.434 Kč. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že uhradila částku vyšší, žalovaná však ničeho takového netvrdila ani neprokázala.7. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce soud z následně uvedených listin zjistil tyto skutečnosti. Dne 14. 12. 2022 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Seznam postoupených pohledávek tvoří přílohu postupní smlouvy, a na jeho straně 13 pod pořadovým č. , hodnota, se nachází i pohledávka za žalovanou. Dopisem z 16. 12. 2022 oznámil původní věřitel žalované, že pohledávku za žalovanou postoupil na žalobce, a vyzval žalovanou k úhradě dluhu na specifikované bankovní spojení. Podle podacího lístku byl tento dopis žalované odeslán doporučeně dne 13. 1. 2023.8. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalované dopisem svého právního zástupce z 1. 6. 2023, který byl podle podacího lístku žalované odeslán doporučeně dne 2. 6. 2023.9. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná dne 1. 12. 2020 požádala původního věřitele o poskytnutí úvěru 25.000 Kč a sdělila shora uvedené skutečnosti o svých poměrech. Téhož dne původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž žalované poskytl dvojnásobek požadované částky, tedy 50.000 Kč ihned v hotovosti. Žalovaná se zavázala kromě vrácení jistiny úvěru uhradit původnímu věřiteli ještě kapitalizovaný úrok a shora uvedené poplatky, celkem částku 68.558 Kč, a to ve 12 splátkách po 5.714 Kč měsíčně. Žalovaná uhradila toliko 43.434 Kč. Původní věřitel zkoumal poměry žalované shora popsaným způsobem. Původní věřitel uzavřel s žalobcem postupní smlouvu, mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou. Původní věřitel oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobce, žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila ani po předžalobní výzvě.10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalované poskytl dohodnutou peněžní částku sjednaným způsobem, tedy v hotovosti. Žalovaná však nedostála své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, když její platby nepostačovaly ke krytí jejích závazků ze smlouvy.11. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.12. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaná bydlí u rodičů, je svobodná, pracuje na plný úvazek jako , podezřelý výraz, ošetřovatel a má 1 zdroj příjmu. Sama žalovaná uvedla výši svého příjmu 20.500 Kč čistého měsíčně, a podle zákaznické karty předložila původnímu věřiteli 2 výplatní pásky za září a říjen 2020. Pokud žalovaná uvedla do zákaznické karty další čisté příjmy domácnosti 75.000 Kč, není zřejmé, o jakou domácnost se jedná, které osoby domácnost tvoří, zda žalovaná se mohla podílet na nějakých příjmech jiných osob a v jakém rozsahu, a navíc žádné takové příjmy nebyly ověřeny. Soud tedy vycházel z toho, že příjem žalované činil 20.500 Kč měs