43 C 213/2025-45 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 6. 3. 2025, který byl převeden do rejstříku C dne 15. 7. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 14 709 Kč s příslušenstvím, a to v návaznosti na zrušení pracovního poměru žalovaného ve zkušební době ze strany žalobkyně ke dni 2. 3. 2024, žalobkyni vznikla pohledávka za žalovaným v celkové výši 14 709 Kč, která se skládá ve výši 3 376 Kč z odvedeného zdravotní pojištění za období od 25. 1. 2024 do 2. 3. 2024, ve výši 8 579 Kč z neoprávněně vyplacené náhrady mzdy a ve výši 2 754 Kč ze vzniknuvšího přeplatku na dávce nemocenského, která byla žalobkyně povinna zaplatit , Anonymizováno, . Žalovaný za dobu trvání pracovního poměru neodpracoval žádnou směnu, svou absenci nedoložil žádným legitimním důvodem. Žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek vyzvala dopisem ze dne 25. 6. 2024 a předžalobní upomínkou ze dne 8. 1. 2025.2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.4. Ve věci byly naplněny podmínky § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, když žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila v rámci žaloby, žalovaný na výzvu soudu s poučením podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nereagoval, má se tak za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Současně povaha věci jednoznačně umožňuje rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.6. Podle § 8 odst. 2 věta první zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění povinnost zaměstnavatele platit část pojistného za své zaměstnance vzniká dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání (§ 2 odst. 3) a zaniká dnem skončení zaměstnání, s výjimkami stanovenými v § 6 (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.7. Podle § 10 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, pojištění vzniká zaměstnanci dnem, ve kterém začal vykonávat práci pro zaměstnavatele, a zaniká dnem skončení doby zaměstnání, pokud se dále nestanoví jinak.8. Podle § 331 zákoníku práce vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.9. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. V projednávané věci dospěl soud po podřazení listinnými důkazy prokázaného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení k následujícím závěrům.12. Pracovní smlouvou ze dne , datum, na čl. 15v prokázáno, že byl mezi žalobkyní a žalovaným založen pracovní poměr na dobu neurčitou, jako den nástupu do práce bylo sjednáno datum 1. 1. 2024, žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na pozici prodavač/pokladní na provozovně , adresa, v , Anonymizováno, , mezi stranami byla sjednána zkušební doba v délce 3 měsíců.13. Oznámením o zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze dne 31. 1. 2024, jak prokázáno čl. 13, došlo ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době dle § 66 odst. 1 zákoníku práce, pracovní poměr žalovaného skončil dnem doručení oznámení o zrušení, tj. ke dni 2. 3. 2024.14. Bylo dále prokázáno na čl. 13v, že rozhodnutím , Anonymizováno, ze dne 4. 7. 2024, č. j. , Anonymizováno, , bylo žalobkyni uloženo uhradit přeplatek na dávce nemocenského pojištění ve výši 2 754 Kč, neboť žalovanému byla neoprávněně vyplacena správním orgánem dávka nemocenského pojištění v uvedené výši.15. Dopisem ze dne 25. 6. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 14 709 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení dopisu, dopis byl žalovanému doručen dne 10. 7. 2024, jak vyplývá z obálky založené na čl. 15. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne 8. 1. 2025, odeslané žalovanému dne 8. 1. 2025, jak vyplývá z obálky založené na čl. 28v spisu.16. Bylo tak prokázáno, že za dobu od 25. 1. 2024 do 2. 3. 2024, tedy za dobu, kdy žalovaný byl nadále zaměstnancem, avšak nedostavoval se do práce, bylo žalobkyní coby zaměstnavatelem za žalovaného coby zaměstnance neoprávněně hrazeno zdravotní pojištění ve výši 3 376 Kč, neboť žalovaný v tomto období fakticky nekonal práci, žádným způsobem toto své jednání neomluvil ani nevysvětlil, do zaměstnání již nenastoupil, nezbylo než pracovní poměr ukončit.17. Bylo dále prokázáno, že za období od 2. 1. 2024 do 24. 1. 2024, resp. za podpůrčí dobu od 16. 1. 2024 do 24. 1. 2024 byla ze strany , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , adresa, žalovanému neoprávněně vyplacena dávka nemocenského pojištění ve výši 2 754 Kč, tuto byl následně dle rozhodnutí správy sociálního zabezpečení na čl. 13v nucen refundovat zaměstnavatel.18. Bylo dále prokázáno výplatním lístkem na čl. 22v, že za měsíc leden 2024 bylo žalovanému na náhradě mzdy za dobu pracovní neschopnosti neoprávněně vyplaceno 8 579 Kč, přičemž však následně vyšlo najevo, že žalovaný čerpal dávky v nemoci neoprávněně, neboť podklady k nároku na tyto nedoložil, ani následně se do zaměstnání (již) bez omluvy nedostavil, jak uvedeno výše.19. Výrokem I. soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 376 Kč za odvedené zdravotní pojištění zaplacené žalobkyní za žalovaného, částku 2 754 Kč jako náhradu přeplatku na dávce nemocenského žalobkyní uhrazeného, částku 8 579 Kč jako neoprávněně vyplacenou náhrady mzdy, to vše dle zásad bezdůvodného obohacení. Celkem tak soud uložil žalovanému zaplatit částku 14 709 Kč.20. Žalobkyni dále podle § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., byl proto současně přiznán úrok z prodlení a to od 18. 7. 2024, tj. ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty poskytnuté žalovanému dopisem ze dne 25. 6. 2024, do zaplacení.21. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva.22. Náhrada nákladů řízení přiznaná výrokem II. sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, dále z odměny za právní zastoupení podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za tři úkony právní služby po 1 700 Kč, a sice převzetí a přípravu zastoupení a předžalobní výzvu a sepis žaloby. Ke každému úkonu podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu náleží podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální částka náhrady hotových výdajů 450 Kč, celkem tak náleží 6 450 Kč. Zástupkyně žalobkyně doložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, částka odměny a náhrad se tak navyšuje o 21 % sazby daně na 1 355 Kč. Celkem tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší 7 805 Kč + 800 Kč = 8 605 Kč. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto zcela v souladu s návrhem žalobkyně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně.23. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení.