8 C 332/2024-89 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 20.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3.309,58 Kč, s úrokem ve výši 5.259,05 Kč, s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 20.000 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem 29,49 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce, původní věřitel , právnická osoba, , uzavřel dne 10. 11. 2021 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalovaná obdržela tentýž den v hotovosti 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli navíc 15.469 Kč, což je součet úroků ve výši 10.485 Kč, poplatku za zpracování úvěru 1.500 Kč, poplatku za komfortní poskytnutí a splácení 1.484 Kč a poplatku za flexibilní splácení , právnická osoba, Kč. Žalovaná měla úvěr splatit formou dvanácti splátek po 2.956 Kč měsíčně, nesplatila však ničeho. Žalovaná částka 20.000 Kč představuje celou dlužnou jistinu úvěru. Úrok z prodlení ve výši 3.309,58 Kč byl vypočten v sazbě 11,75 % ročně z jistiny 20.000 Kč za dobu od 9. 5. 2022 do 27. 9. 2023. Úrok ve výši 5.259,05 Kč byl vypočten v sazbě 29,49 % ročně z jistiny 20.000 Kč za dobu od 11. 11. 2022 do 27. 9. 2023. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobce postupní smlouvou, což bylo žalované oznámeno.2. Ve věci byl dne 24. 7. 2024 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou.3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.4. Z listiny Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná dne 9. 11. 2021 požádala původního věřitele , právnická osoba, o poskytnutí spotřebitelského úvěru 1 Kč. Uvedla, že druh bydlení má jako spoluvlastník bez bližší specifikace, má středoškolské vzdělání, je svobodná, úvěr potřebuje na vybavení domácnosti, má jednu vyživovanou osobu a je majitelkou auta. Dále sdělila, že pracuje na plný úvazek jako , Anonymizováno, , má jeden zdroj příjmu, její čistý měsíční příjem činí 19.854 Kč, což doložila potvrzením o příjmu. Další čisté příjmy domácnosti činí 29.500 Kč, žalovaná neměla žádné externí splátky jiným společnostem ani interní splátky u původního věřitele, a své měsíční výdaje odhadla na 2.550 Kč. Uvedla rovněž, že nemá u jiné společnosti spotřebitelský úvěr a vlastní na své jméno bankovní účet. Čistý příjem žalované byl ověřen potvrzením blíže nespecifikovaným. Všechny tyto údaje žalovaná potvrdila svým podpisem.5. Téhož dne 9. 11. 2021 uzavřela žalovaná s původním věřitelem , právnická osoba, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Z ní soud zjistil, že původní věřitel prohlásil, že poskytuje žalované spotřebitelský úvěr 20.000 Kč, a žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě, že tuto částku obdržela v hotovosti. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli zaplatit navíc úrok 10.485 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru 1.500 Kč, poplatek za doplňkovou službu komfortního poskytnutí a splácení 1.484 Kč a poplatek za flexibilní splácení , právnická osoba, Kč. Součet poplatků a úroku činí 15.469 Kč. Celkovou částku 35.469 Kč měla žalovaná podle smlouvy splatit formou dvanácti splátek po 2.956 Kč měsíčně, přičemž úroková sazba činila 86 % ročně po celou dobu trvání smlouvy.6. Podle tabulky umoření žalovaná na úvěr nesplatila ničeho. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že na úvěr nějakou částku splatila, žalovaná však ničeho takového netvrdila, ani neprokázala.7. Ohledně postoupení pohledávky zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 21. 9. 2023 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze smlouvy. Touto přílohou smlouvy je seznam postoupených pohledávek, v němž je zahrnuta i pohledávka za žalovanou označená číslem úvěrové smlouvy. Dopisem z 29. 9. 2023 oznámil původní věřitel žalované, že pohledávku za žalovanou postoupil na žalobce, a vyzval žalovanou, aby svůj dluh plnila již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle podacího lístku byl tento dopis žalované odeslán dne 27. 10. 2023.8. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalované dopisem svého právního zástupce z 15. 2. 2024, který byl podle podacího lístku žalované odeslán doporučeně téhož dne. Žalovaná žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatila.9. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 9. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, žalovaná tentýž den čerpala dohodnutou částku 20.000 Kč v hotovosti. Zavázala se, že kromě této částky původnímu věřiteli uhradí navíc úrok a poplatky v celkové výši 15.469 Kč. Celkem tedy měla žalovaná zaplatit 35.469 Kč formou dvanácti splátek po 2.956 Kč měsíčně, nesplatila však ničeho. Původní věřitel zjistil příjem žalované a další údaje tak, jak je shora popsáno. Původní věřitel uzavřel následně s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, mezi postoupenými pohledávkami je zahrnuta i pohledávka za žalovanou, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaná žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatila, ani po předžalobní upomínce.10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalované poskytl částku 20.000 Kč dohodnutým způsobem v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná však nedostála své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky.11. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.12. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaná bydlí jako spoluvlastník, že je svobodná, má jednu vyživovanou osobu, má jeden zdroj příjmu ze zaměstnání na plný úvazek a její příjem činí 19.854 Kč čistého měsíčně. Tento příjem žalované měl být ověřen podle zákaznické karty potvrzením o příjmu. Žalobce však žádné takové potvrzení nepředložil, proto nelze zjistit, jaký doklad o příjmu žalovaná předložila a za jaké období byl tento příjem vypočten. Nelze proto posoudit, zda se jednalo o dostatečné ověření příjmu žalované, když potvrzení o příjmu není nikterak v listině zákaznická karta specifikováno. Pokud jde o částku 29.500 Kč, označenou v zákaznické kartě jako další čisté příjmy domácnosti, nebylo možné jí pokládat za další příjem žalované, neboť není zřejmé, o jaké další příjmy se jedná, kdo je uživatelem takového příjmu, z jakého zdroje příjem pochází a zda či do jaké míry žalovaná může tímto příjmem disponovat. Pokud jde o výdajovou stránku, tak původní vě