Žalobou podanou dne 17. 4. 2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 164 283,53 Kč s příslušenstvím z titulu smluv o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 4. 2024 a č. , hodnota, ze dne 18. 10. 2024, obě uzavřené mezi účastníky řízení. Žalované byl na základě smlouvy ze dne 9. 4. 2024 poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 61 000 Kč, přičemž žalovaná načerpala celkovou částku 133 493 Kč, a na základě smlouvy ze dne 18. 10. 2024 poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaná celkově načerpala částku 107 370 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnutou částku vrátit prostřednictvím sjednaných měsíčních splátek, a to ve výši 4 % z dlužné částky v případě první smlouvy a ve výši 2,60 % z úvěrového rámce v případě druhé smlouvy. Žalovaná po uzavření úvěrové smlouvy následně žalobkyni uhradila v prvním případě částku 82 452 Kč a ve druhém případě částku 26 245,25 Kč. Před uzavřením smluv byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím registrů a databází, dále žalobkyně zkoumala kreditní skóre žalované a vypočetla v obou případech MLS (maximální limit měsíční splátky). Žalovaná porušila povinnosti ze smlouvy jí vyplývající, kdy sjednané splátky nehradila řádně a včas, žalobkyně proto využila svého práva úvěr zesplatnit, kdy tak učinila v případě obou smluv dne 6. 1. 2026. Žalovaná je tak povinna žalobkyni zaplatit z první smlouvy částku 62 429,59 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 60 999,59 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. V případě druhé smlouvy je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit částku 101 853,94 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 99 999,42 Kč, poplatků za pojištění ve výši 924,52 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes zaslání předžalobní výzvy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně žalobu dále doplnila na výzvu soudu podáním ze dne 13. 7. 2026, ve kterém uvedla, že k závěru o schopnosti žalované řádně splácet poskytnutý úvěr dospěla v případě první smlouvy na základě výpočtu MLS žalované a lustracemi v NRKI, SOLUS, CEE a ISIR. V případě druhé smlouvy žalobkyně nejprve vypočetla MLS domácnosti a žalované, kdy MLS žalované ve vztahu ke smlouvě ze dne 18. 10. 2024 dosahovalo částky 9 287 Kč a domácnosti částky 26 991 Kč. Žalobkyně v případě druhé smlouvy vycházela z výplatní pásky žalované a potvrzení o příchozí platbě. Žalobkyně v obou případech poukázala na to, že žalovaná po určitou dobu na smlouvy řádně plnila, což svědčí o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované.4. Soud při jednání provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazy, jež předložila žalobkyně.5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru - , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 9. 4. 2024 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 61 000 Kč, žalovaná se zavázala čerpaný úvěr žalobkyni vrátit ve formě měsíčních splátek ve výši 4 % z dlužné částky, minimálně ve výši 400 Kč, a to společně s úrokem ve výši 29,7 % p.a. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaná prohlásila měsíční příjem ve výši 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 30 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 11 000 Kč.6. Z karty klienta, založené na č.l. 38, soud zjistil, že žalovaná při uzavření smlouvy uvedla, že nemá žádné dítě, má zdroj příjmu ze zaměstnání ve výši 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je v částce 30 000 Kč, dále že domácnost žalované má výdaje ve výši 13 000 Kč, žalobkyně následně v registrech s označením SOLUS, NRKI, JAP_PUJCKA, MVCR, ISIR, CEE zjistila, že žalovaná není vedena v insolvenčním rejstříku, nemá exekuce a nebyla zjištěna žádná delikvence v rámci registru NRKI.7. Z listiny označené jako ověření bonity MLS, založené na č.l. 39, soud zjistil, jaká je metodika výpočtu MLS, dále soud zjistil, že v případě první smlouvy byla u žalované vypočtena částka MLS ve výši 14 888 Kč a v případě domácnosti částka 32 592 Kč.8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, založeného na č.l. 26, soud zjistil, že žalovaná za dobu trvání smlouvy č., hodnota, uhradila žalobkyni částku 82 452 Kč.9. Z výzvy ke splacení ze dne 6. 1. 2026, jak založena na č.l. 34, soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 68 339,58 Kč, a to ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy, odeslání výzvy bylo doloženo poštovním podacím archem ze dne 7. 1. 2026.10. Z úvěrové zprávy, založené na č.l. 36, soud zjistil, že k žalované je evidován 1 existující splátkový produkt, 1 ukončených splátkový produkt, kdy produkt byl ukončen předčasně, přičemž nebylo specifikováno, z jakého konkrétního důvodu byl produkt ukončen, 1 existující nesplátkový produkt a 1 ukončená kreditní karta.11. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru – , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 18. 10. 2024 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 100 000 Kč, žalovaná se zavázala čerpaný úvěr žalobkyni vrátit ve formě měsíčních splátek ve výši 2,597 % z úvěrového rámce, minimálně ve výši 2 597 Kč, a to společně s úrokem ve výši 23,90 % p.a.. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaná prohlásila měsíční příjem ve výši 23 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 7 000 Kč, splátky všech úvěrů ve výši 3 300 Kč a ostatní výdaje ve výši 9 000 Kč.12. Z karty klienta, založené na č.l. 23, soud zjistil, že žalovaná při uzavření smlouvy uvedla, že nemá žádné dítě, má zdroj příjmu ze zaměstnání ve výši 23 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je v částce 20 000 Kč, dále že domácnost žalované má výdaje ve výši 19 300 Kč, žalobkyně následně v registrech s označením SOLUS, NRKI, JAP_PUJCKA, MVCR, ISIR, CEE zjistila, že žalovaná není vedena v insolvenčním rejstříku, nemá exekuce a nebyla zjištěna žádná delikvence v rámci registru NRKI.13. Z listiny označené jako ověření bonity MLS, založené na č.l. 24, soud zjistil, jaká je metodika výpočtu MLS, dále soud zjistil, že v případě smlouvy č. , hodnota, byla u žalované vypočtena částka MLS ve výši 10 291 Kč a v případě domácnosti částka 18 861 Kč.14. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, založeného na č.l. 43, soud zjistil, že žalovaná za dobu trvání smlouvy č., hodnota, uhradila žalobkyni částku 26 245,25 Kč.15. Z úvěrové zprávy, založené na č.l. 51, soud zjistil, že k žalované je evidován 1 existující splátkový produkt, 1 ukončených splátkový produkt, kdy produkt byl ukončen předčasně, přičemž nebylo specifikováno, z jakého konkrétního důvodu byl produkt ukončen, 1 existující nesplátkový produkt, 1 existující kreditní karta a 1 ukončená kreditní karta.16. Z výzvy ke splacení ze dne 6. 1. 2026, jak založena na č.l. 49, soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 110 501,19 Kč, a to ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy, odeslání výzvy bylo doloženo poštovním podacím archem ze dne 7. 1. 2026.17. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 2. 2026 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 186 059,03 Kč, a to nejpozději do 4. 3. 2026, odeslání předžalobní výzvy bylo doloženo poštovním podacím archem ze dne 26. 2. 2026.18. Z výplatní pásky žalované za měsíc září 2024 soud zjistil, že žalobkyni byla vyplacena na účet mzda ve výši 19 399 Kč.19. Z potvrzení platby soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, , tj. na účet žalované, byla neznámého data připsána částka 19 399 Kč.20. Žalobkyně soudu dále předložila úvěrové podmínky (2x), ze kterých soud pro věc nic podstatného nezjistil.21. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž dospěl k následujícím právním závěrům.22. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.23. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.24. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.25. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.27. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou byly dne 9. 4. 2024 a dne 18. 10. 2024 uzavřeny úvěrové smlouvy dle § 2395 o. z. v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně vystupovala v rámci uzavření smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru (úvěrující) mimo jiné povinen prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného), jinak je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Úvěr lze pak poskytnout pouze za předpokladu, že o schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr, nemá úvěrující důvodné pochybnosti. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byly smlouvy o spotřebitelském úvěru platně uzavřeny, tedy zda žalobkyně před jejich uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr.28. Po zhodnocení a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvy se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v řízení tvrdila a dokládala, že při posouzení úvěruschopnosti žalované postupovala s odbornou péčí, když vyšla z údajů a dokladů od žalované. Takto získané informace měla žalobkyně hodnotit tak, že žalovaná má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutého úvěru, soud se s tímto hodnocením neztotožňuje. Z doložených listinných důkazů nevyplývá, že žalobkyně důkladně ověřovala majetkové poměry žalované. Žalobkyně svá tvrzení o ověřování úvěruschopnosti žalované dokládala úvěrovou zprávou, kartou klienta a výpočtem MLS. Doložená úvěrová zpráva sama o sobě nijak nevypovídá o příjmové stránce žalované, kdy pouze prokazuje skutečnost, že žalovaná v minulosti měla či nadále má několik závazků z dalších finančních produktů, kdy v jednom případě došlo k předčasnému ukončení, v daném výpisu však není specifikováno, zda k ukončení došlo z důvodu porušování povinností ze smluv žalovanou nebo např. z důvodu předčasného splacení. Dále bylo tímto doloženo, že žalovaná má dva, resp. později tři existujících finanční produkty, což má okrajový vliv na posouzení výdajové stránky žalované, tedy skutečnosti, že žalovaná má výdaje ve směru splácení jiných úvěrových smluv apod., o konkrétní výši výdajů však ničeho nedokládá. Listina označená jako ověření bonity MLS je pak v první části spíše metodikou, jakým způsobem žalobkyně částku MLS vypočítává, v druhé části je pak doložen konkrétní výpočet MLS žalované a domácnosti žalované, kdy však uvedené částky příjmů a výdajů žalobkyně neobjektivizovala, a to především, co ve vztahu k výdajům žalované, kdy co do otázky výdajů nebyly žalobkyní doloženy žádné důkazy. Ohledně karty klienta se pak jedná toliko o souhrn údajů sdělených žalovanou, přičemž nebylo doloženo, na základě jakých listin žalobkyně údaje tvrzené žalovanou objektivizovala, kdy žalobkyně soudu doložila toliko jednu výplatní pásku za měsíc září 2024 a potvrzení o příchozí platbě, z potvrzení však nevyplývá datum příchozí platby. Ohledně lustrací v registrech ISIR, NRKI, SOLUS, MVCR, JAP_PUJCKA, pak žalobkyně výsledky těchto lustrací ničím nedoložila a jedná se tak toliko o ničím nepodložená tvrzení. Žalobkyně tak nedoložila žádné konkrétní důkazy, které by svědčily o skutečných majetkových poměrech žalované, přičemž tvrzení žalobkyně reflektuje toliko to, co bylo žalobkyni sděleno žalovanou, případně doložila toliko úvěrovou zprávu, která vypovídá o výdajové stránce žalované nepřímo, tj. ve smyslu, že žalovaná má výdaje na další finanční produkty, avšak o konkrétní částce celkových výdajů žalované ničeho nevypovídá. Ohledně výplatní pásky a potvrzení platby, pak tyto listiny nemohou dokládat řádné zkoumání úvěruschopnosti, přičemž výplatní páska byla doložena toliko za jeden měsíc (září 2024 – lze ji tak zohlednit toliko ve vztahu k později uzavřené smlouvě) a u potvrzení o příchozí platbě nelze určit datum platby, tedy není možné na základě těchto zjistit řádný a úplný přehled o stálých příjmech žalované.29. Soud tedy shrnuje, že žalobkyně v případě obou smluv porušila své povinnosti dané jí v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťovala dostatečně skutečné poměry žalované, její tvrzení uvedená v zákaznických kartách řádně neprověřila. Žalobkyně jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou poskytla žalované úvěr a uzavřela s ní předmětné smlouvy. Za této situace jsou v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvy neplatné. Z uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.30. Soud pro úplnost doplňuje, že na výše uvedeném nemůže nic změnit ani, že žalovaná po poměrnou dobu poskytnuté úvěry splácela, jelikož za žalovanou mohla např. splátky hradit třetí osoba, případně si mohla žalovaná finanční prostředky obstarat z dalšího úvěru apod. S ohledem na uvedené nemůže délka doby splácení samostatně postačovat k závěru, že byla řádně ověřena schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit.31. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatných smluv je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je povinna vydat žalobkyni to, co z neplatných smluv obdržela. Jestliže žalované byla na v prvním případě poskytnuta částka 133 493 Kč a v druhém případě částka 107 370 Kč, tj. celkem 240 863 Kč, přičemž žalovaná následně na poskytnutý úvěr uhradila v případě první smlouvy částku 82 452 Kč a v případě druhé smlouvy částku 26 245,25 Kč, tj. celkem 108 697,25 Kč, pak má žalobkyně nárok na zaplacení zbývající částky 51 041 Kč z první smlouvy a částky 81 124,75 Kč za druhou smlouvu, tj. celkem 132 165,75 Kč (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II.).32. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalované), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Nicméně žalovaná (jakožto spotřebitel) byla v průběhu řízení naprosto nečinná a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jejích poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace pak soud uzavřel, že není možno stanovit žalované jakékoliv splátky, neboť není možné jakkoliv zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jejím možnostem. Naopak je nutno za situace, kdy žalovaná netvrdila a následně nedoložila, že její možnosti ji opravňují (umožňují jí) splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, dovodit, že v možnostech žalované je splatit celou dlužnou částku najednou. K vrácení dlužných částek ve výši 81 124,75 Kč a 51 041 Kč soud určil žalované lhůtu podle § 160 odst. 1 o.s.ř.33. Ohledně zamítnutí nároku žalobkyně na příslušenství bezdůvodného obohacení, pak soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, publikován pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dle kterého, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.34. Žalobkyně měla ve sporu převážný úspěch, vznikl jí proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu reflektující míru úspěchu žalobkyně podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 572 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, pod které soud podřadil i doplnění žaloby o náležitosti, které měla žaloba obsahovat již při podání, a účast na jednání soudu dne 29. 7. 2026) ve výši 4x 7 700 Kč, tj. 30 800 Kč podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu, 4x režijní paušál po 450 Kč, tj. 1 800 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 6 846 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně dosáhly částky 46 018 Kč. Jelikož žalobkyně měla, při zohlednění příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, úspěch v rozsahu 65 % a v rozsahu 35 % úspěch neměla, vzniklo jí právu na náhradu nákladů řízení v rozsahu 30 %, přičemž 30 % z nákladů řízení dosahuje částky v zaokrouhlené výši 13 805 Kč a tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit k rukám její advokátky.35. Lhůta ke splnění povinnosti uložené ve výroku I. byla stanovena v trvání tří dnů v souladu s § 160 o. s. ř.