33 C 347/2025-46 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 24. 9. 2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 569,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 25. 7. 2025 do zaplacení. V žalobě uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 se společností , jméno FO, , (dříve , jméno FO, ). Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 24. 2. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 50 569,06 Kč, tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 24. 7. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru, který žalovaný čerpal 50 569,06 Kč a splatností 24. 7. 2025. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného, dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , platby byly identifikovány uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaný byl upomínán o úhradu dluhu upomínkami, následně i předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce, která byla odeslána dne 20. 8. 2025. Celková výše nároku žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného činí celkem 50 569,06 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě písemně nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na 19. 1. 2026, u jednání žalovaný uvedl, že si vzal úvěr ve výši 35 000 Kč, byl povinen hradit splátky ve výši 5 500 Kč nebo 5 600 Kč, nějaké splátky zaplatil, ale neví kolik.3. Soud u jednání provedl dokazování ve spise založenými důkazy, jež předložila žalobkyně, a které si soud vyžádal.4. Žalobkyně k důkazu předložila žalovaným nepodepsanou listinu - úvěrovou smlouvu. Jako smluvní strany jsou v listině uvedeny , jméno FO, . jako věřitel a žalovaný jako klient. Byl sjednán maximální úvěrový limit ve výši 35 000 Kč, částka prvního čerpání úvěru ve výši 8 000 Kč, úroková sazba 146,949 % ve výši 27 859,08 Kč a celková splatná částka 62 859,08 Kč.5. Z žalobkyní předložených dokladů o zaplacení a rovněž ze zprávy , právnická osoba, . vyžádané soudem bylo zjištěno, že původní věřitel poskytl žalovanému platby ve výši 8 000 Kč dne 24. 2. 2025, ve výši 12 000 Kč, dne 24. 2. 2025 a ve výši 15 000 Kč dne 25. 2. 2025.6. Ze standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že celková výše úvěru činila 35 000 Kč, celková částka k úhradě činila 62 859,08 Kč, žalovaný měl hradit splátky ve výši 13 % z nesplaceného zůstatku úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr, nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou splátek je vyšší.7. Z faktury vystavené původním věřitelem bylo zjištěno, že žalovanému bylo s datem splatnosti 24. 7. 2025 vyúčtováno zaplacení částky 50 689,81 Kč, kterou tvoří zůstatek po poslední platbě ve výši 45 851,31 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů 250 Kč a úroky za období čerpání 4 588,50 Kč.8. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek bylo zjištěno, že , Anonymizováno, a žalobkyně se dohodli na postoupení pohledávek v podobě nesplácených spotřebitelských úvěrů, které jsou po lhůtě splatnosti delší než 90 dnů. Z dodatku číslo , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek bylo zjištěno, že strany se dohodly na prodloužení smlouvy o dalších 24 měsíců, tedy do 20. 1. 2024 s tím, že po uplynutí této doby bude smlouva automaticky obnovena na další období 24 měsíců. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že na žalobkyni byla postoupena rovněž pohledávka za žalovaným.9. Žalobkyně dále předložila kopii občanského průkazu žalovaného, listinu nazvanou loan application info a application details, z těchto soud nezjistil nic podstatného pro posouzení věci.10. Z předžalobní výzvy a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky a byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 58 893,06 Kč do tří dnů. Z potvrzení o podání doporučené zásilky bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla podána na poště dne 20. 8. 2025.11. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a žalobkyní byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Mělo jít o spotřebitelský úvěr podle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobkyní závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobkyní. Listina, která neobsahuje podpis žalovaného, není způsobilá prokázat tvrzení žalobkyně o jejím uzavření. Žalobkyně ve smyslu § 562 občanského zákoníku ani nepředložila k důkazu žádné záznamy, které by případně jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalovaného na smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně v dané věci neunesla břemeno důkazní ohledně uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.12. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, nemohla by tato být platně uzavřena, neboť žalobkyně neprokázala, že by před jejím uzavřením s odbornou péčí prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Ze zákona o spotřebitelském úvěru i z judikatury vyplývá, že úvěrující se nemůže spoléhat na údaje uvedené úvěrovaným, neboť odborná péče předpokládá, že úvěrující údaje, které úvěrovaný uvedl, ověří, resp. je bude mít objektivně podložené (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který byť byl vydán ve věci posuzované podle zák. č. 145/2010 Sb., je aplikovatelný i v posuzované věci). Žalobkyně v této věci nepředložila žádné listiny, které by svědčily o prověření úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na uvedené nebylo prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak podle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 3/20).13. Za situace, kdy se žalobkyně k jednání dne 19. 1. 2026 nedostavila (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce), nemohla být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a zejména neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučena podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).14. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poukázal na účet žalovaného dne 24. 2.2025 částku ve výši 8 000 Kč, dne 24. 2. 2025 částku ve výši 12 000 Kč a dne 25. 2. 2025 částku ve výši 15 000 Kč, celkem tedy částku 35 000 Kč. Za situace, kdy mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru, případně šlo o smlouvu neplatnou, pak soud tyto platby považoval za platby bez právního důvodu, kterými se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalobkyně však ani na výzvu soudu neuvedla, zda a případně v jaké výši bylo plněno žalovaným po poskytnutí výše uvedené částky. Jelikož žalobkyně v průběhu řízení netvrdila, zda a případně v jaké výši bylo žalovaným plněno, nemůže soud rozhodnout o vydání vzniklého bezdůvodného obohacení, jelikož není postaveno na jisto, v jaké výši bezdůvodné obohacení k dnešnímu dni trvá, přičemž bylo právě na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, že bezdůvodné obohacení trvá v konkrétní výši.15. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně neprokázala konkrétní výši, ve které existuje nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, nezbyla soudu jiná možnost než rozhodnout o zamítnutí žaloby v plném rozsahu.16. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Žalovaný sice zaznamenal ve věci plný úspěch a měl právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., avšak žádné náklady mu nevznikly. Soud proto