0 0/0 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobce se podanou žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smluv o úvěru [číslo] ze dne [datum] (pohledávka ve výši [částka]) a smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] (pohledávka ve výši [částka]). Smlouvou ze dne [datum] právní předchůdce žalobce spol. [příjmení] [jméno] [příjmení], SE, žalobce poskytl žalovanému úvěr [částka], přičemž žalovaný měl poskytnutou částku včetně sjednané zápůjční úrokové sazby ve výši 23,72 % p.a. splatit 58 pravidelnými týdenními splátkami ve výši [částka] tak, že celková částka, kterou měl žalovaný podle uzavřené smlouvy o úvěru uhradit měla činit [částka]. Žalovaný uhradil celkem [částka], zbývá uhradit [částka] Smlouvou ze dne [datum] právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku [částka], přičemž žalovaný měl poskytnutou částku včetně sjednané zápůjční úrokové sazby ve výši 23,72 % p.a. splatit 58 pravidelnými týdenními splátkami ve výši [částka] tak, že celková částka, kterou měl žalovaný podle uzavřené smlouvy o úvěru uhradit měla činit [částka]. Žalovaný uhradil celkem [částka], zbývá uhradit [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil a navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Namítl, že úvěrové smlouvy mezi účastníky jsou absolutně neplatné, neboť právní předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost dle ustanovení §§ 15 odst. 2 písm. c), 75 a 84 – 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a neposoudil řádně s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet převzatý úvěr. Vedle toho žalovaný namítal nepřiměřenou výši úrokové sazby úvěru, která měla činit 23,72 % p.a., jedná se o sazbu nemravnou a tudíž způsobující absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Smlouvou ze dne [datum] [číslo] právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ [příjmení] [jméno]“) poskytl žalovanému úvěr [částka] a žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednané zápůjční úrokové sazby ve výši 23,72 % p.a. splatit 58 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši [částka] tak, že celková částka, kterou měl žalovaný podle uzavřené smlouvy o úvěru uhradit měla činit [částka] (jistina [částka] + poplatek za administrativní činnost [částka] + úrok [částka] + hotovostní inkaso splátek [částka]). Mezi účastníky nebylo sporné, že úvěr ve výši [částka] byl žalovanému poskytnut v hotovosti při uzavření smlouvy, což vyplývá i ze smlouvy o úvěru. Dále nebylo sporné, že žalovaný na tento úvěr uhradil celkem částku [částka]. Před poskytnutím úvěru žalobce se v rámci vyplnění tzv.„ karty zákazníka“ dotazoval žalovaného na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, což bylo zaznamenáno do karty zákazníka z [datum], dle níž měsíční příjem žalovaného činí [částka], bydlí na základě nájemní smlouvy s manželkou, nemá jiný úvěr, výdaje na bydlení činí [částka], osobní výdaje [částka], tudíž použitelný příjem činí [částka]. Dle této karty zákazníka byla ověřena výše invalidního důchodu žalovaného dokladem o výměře důchodu, který žalobce předložil jako Potvrzení ČSSZ z [datum], podle nějž pobírá žalovaný invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši [částka] měsíčně. Podle karty zákazníka měly být tyto informace poskytnuté žlovaným ověřeny právním předchůdcem žalobce ještě nájemní smlouvou a dokladem SIPO, žalobce však přes poučení soudu podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k tomuto svému tvrzení žádné další důkazní návrhy neoznačil, a tudíž neunesl důkazní břemeno o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla těmito doklady skutečně ověřena. 4. Smlouvou ze dne [datum] [číslo] právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ [příjmení] [jméno]“) poskytl žalovanému úvěr [částka] a žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednané zápůjční úrokové sazby ve výši 23,72 % p.a. splatit 58 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši [částka] tak, že celková částka, kterou měl žalovaný podle uzavřené smlouvy o úvěru uhradit měla činit [částka] (jistina [částka] + náklady spojené se spotřebitelským úvěrem [částka] + poplatek [částka] + hotovostní inkaso splátek [částka]). Mezi účastníky nebylo sporné, že úvěr ve výši [částka] byl žalovanému poskytnut v hotovosti při uzavření smlouvy, což vyplývá i ze smlouvy o úvěru. Dále nebylo sporné, že žalovaný na tento úvěr uhradil celkem částku [částka]. Před poskytnutím úvěru žalobce se v rámci vyplnění tzv.„ karty zákazníka“ dotazoval žalovaného na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, což bylo zaznamenáno do karty zákazníka z [datum], dle níž měsíční příjem žalovaného činí [částka], bydlí na základě nájemní smlouvy s manželkou, hradí SIPO, má již zápůjčku u [příjmení] [jméno] ve výši [částka] s celkovou měsíční splátkou [částka], výdaje na bydlení činí [částka], osobní výdaje [částka], splátky úvěrů [částka], tudíž použitelný příjem činí [částka]. Dle karty zákazníka z [datum] byla ověřena výše invalidního důchodu žalovaného dokladem o výměře důchodu, který žalobce předložil jako Potvrzení ČSSZ z [datum]. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly obě shora uvedené pohledávky postoupeny ze strany [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] žalobci jako novému věřiteli, což bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele ze dne [datum], v němž byla zároveň obsažena výzva k úhradě částky [částka] do 10 dní, dle podacího lístku byla tato zásilka podána k poštovní přepravě dne [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl opět žalovaný žalobcem vyzván k úhradě dlužných částek. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 6 odst. 2 občanského zákoníku, nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 586 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. 10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobcem a žalovaným (žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) nebyly platně uzavřeny spotřebitelské smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. 11. Smlouva uzavřená dne [datum] byla sjednána v režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva uzavřená dne [datum] v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Obě pohledávky byly postoupeny ve smyslu ust. § 1879 o.z. žalobci jako novému věřiteli, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopno