11 C 317/2021-35 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím. Uvedl, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO], jako původní věřitelkou a postupitelkou. Původní věřitelka uzavřela s žalovaným prostřednictvím své webové stránky [webová adresa] dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] (přičemž identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]); úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žaloby je pohledávka ve výši [částka], skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka] a z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], nejpozději splatných dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve sporném řízení, kde platí zásada dispoziční a projednací, musí žalobce již ve své žalobě uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatňované právo a musí k tomu uvést potřebné důkazy (§ 79 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (o. s. ř.). Tuto povinnost tvrzení a povinnost důkazní má žalobce i během řízení (§ 101 odst. 1, § 120 odst. 1 o. s. ř.). Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechny potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, a plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, a dbát pokynu soudu 4. Z účasti u jednání konaného dne [datum] se žalobce omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti, žalovaný se nedostavil bez omluvy, ačkoli byl řádně a včas předvolán. Soud proto za použití ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Žalobce v žalobě tvrdil, že jeho právní předchůdkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] ve výši [částka], který byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. 6. Podle ust. § 561 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle ust. § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle ust. § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah; v mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle ust. § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen„ nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle ust. § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas; mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle ust. § 1732 odst. 1 o. z. právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. Podle ust. § 1745 o. z. je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy; odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 1824 a násl. občanského zákoníku mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. 7. Ze shora citovaných ustanovení vyplývá, že předpokladem pro vznik smlouvy, jako dvoustranného právního jednání, je existence návrhu na uzavření smlouvy (nabídka, oferta), dále jeho přijetí souhlasným projevem vůle druhé strany, jíž je nabídka určena, a v případě přijetí návrhu mezi osobami nikoliv současně fyzicky přítomnými v době akceptace nabídky pak ještě doručení souhlasného projevu vůle osoby přijímající nabídku oferentovi (osobě, která nabídku učinila), bez něhož by přijetí nabídky nebylo účinné. Smluvní konsensus, tj. souladné protnutí se souhlasných projevů vůle obou účastníků, vytváří podstatu smlouvy. Primárně zahrnuje vůli vedoucí k uzavření smlouvy a sekundárně vůli vedoucí k dohodě o obsahu smlouvy. Projev vůle, kterým je vyjádřen souhlas (s návrhem), může mít povahu prohlášení nebo jiného jednání, z něhož lze dovodit souhlas osoby, které byl návrh určen. Ke vzniku smlouvy se vyžaduje, aby adresnost (určitelnost druhé strany) obou jednostranných právních jednání (nabídky i přijetí) byla vzájemná - obsahově shodná a vyjadřující smluvní konsensus. Jinými slovy musí být zřejmé, kdo vůči komu projevuje vůli (a jakého obsahu). 8. Předně je nutno zdůraznit, že je třeba rozlišovat požadavky na formu smlouvy (písemnou či ústní) a kvalitu informací o jednající osobě (kterou lze zjistit pomocí různých důkazů). V projednávané věci bylo nutno nejprve prokázat identitu jednající osoby, a tedy že žalovaná učinila projev vůle uzavřít s původním věřitelem (nějakou) smlouvu. 9. Žalobcem předloženými listinnými důkazy (zejména Smlouvou o úvěru) však nebylo prokázáno, že by se žalovaný registroval na webových stránkách původní věřitelky, vyplnil formulář se žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši [částka] původní věřitelkou na jeho bankovní účet č. [bankovní účet], že by vyjádřil souhlas se smluvními dokumenty a přes svůj uživatelský účet poslal původní věřitelce odsouhlasený návrh smluvních dokumentů. Provedeným dokazováním tedy nebylo věrohodně prokázáno, že by žalovaný právě uvedený projev vůle učinil. Provedené důkazy neprokazují, že to byl žalovaný, kdo se registroval na stránkách původní věřitelky, tam požádal o finanční prostředky a připojil verifikační podpisový kód, čímž by projevil souhlasnou vůli se smlouvou a obchodními podmínkami; zjištěný skutkový stav tedy nevyhovuje shora citovaným ustanovením a uzavření smlouvy nebylo prokázáno, tím spíše ani to, že by žalovanému a původní věřitelce vznikla nějaká smluvní práva a povinnosti z tvrzené smlouvy. 10. Soud proto uzavřel, že pokud bylo v řízení zprávou [právnická osoba], prokázáno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl v dané době žalovaný, a že byla na tento účet [datum] připsána částka [částka] ze strany původní věřitelky, plnila tak původní věřitelka bez právního důvodu (ust. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vydat vše, co nabyl bezdůvodným obohacením (ust. § [číslo] odst. 1, § 3000 o. z.), tedy povinnost uhradit žalobci jako současnému věřiteli (na něhož byla pohledávka platně v souladu s ust. § 1879 zák. č. 89/2012 Sb. platně postoupena a žalované to bylo oznámeno) částku [částka], neboť tuto jistinu úvěru dle tvrzení žalobce ani zčásti neuhradila. Vzhledem k tomu, že splatnost pohledávky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení nebyla dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (ust. § 1958 odst. 2 o. z.), která je jednostranným adresným právním jednáním. Listinnými důkazy předloženými žalobcem bylo prokázáno, že předžalobní výzva k plnění (včetně oznámení o postoupení pohledávky) byla odeslána žalovanému (a dostala se tak do její dispoziční sféry) doporučenou zásilkou dne [datum], ve výzvě byla přitom stanovena lhůta splatnosti 3 dnů od odeslání, žalovaný se ocitl v prodlení nejdříve [datum] (§ 1968 věta první, § 1970 o. z.). V tomto rozsahu proto bylo žalobě vyhověno (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 50,87 % původního žalobního nároku, tudíž byla úspěšnější než žalovaný pouze v nepatrné části, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.