3 C 219/2021-88 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 48 570,34 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 569,78 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 18,2 % ročně z částky 48 570,34 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 929,45 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48 570,34 Kč od [datum] do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaná měla poskytnutou částku včetně sjednaného úroku a poplatků splatit 30 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 293,88 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně neplnila, právní předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] zůstatek dluhu zesplatnila. 2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z žádosti žalované o úvěr, kontrolovala dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra České republiky. Z těchto zdrojů zjistila, že žalovaná měla v době podání žádosti závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně ve výši měsíčních splátek 487,21 Kč a vůči třetím osobám ve výši měsíčních splátek 4 730 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti byl porovnáván příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Z jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr včetně nákladů spotřebitelského úvěru 30 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 293,88 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost poskytnout úvěr splnila dne [datum] bezhotovostním převodem částky 50 000 Kč na účet žalované, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu žalované. 6. Z výpisů z úvěrového účtu žalované vedených právní předchůdkyní žalobkyně soud rovněž zjistil, že žalovaná zaplatila částku v celkové výši [číslo], a to částku 2 298,53 Kč a částku 600 Kč dne [datum] a dále pětkrát částku 1 000 Kč ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] Celkem tak žalovaná na svůj dluh zaplatila 7 898,53 Kč. 7. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně adresovaného žalované ze dne [datum] soud zjistil, že jeho obsahem je zesplatnění zůstatku dluhu vyplývajícího ze shora specifikované úvěrové smlouvy a dále pak výzva žalované, aby uhradila dlužnou částku v celkové výši 55 663,10 Kč do dne [datum]. Dle předloženého podacího archu byl přípis odeslán dne [datum]. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně jejím prostřednictvím postoupila pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Dopisem ze dne [datum] oznámila právní předchůdkyně žalobkyně postoupení žalované. 9. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu. 10. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, doložila žalobkyně žádost o úvěr ze dne [datum], ve které žalovaná uvedla, že má základní vzdělání, bydlí u rodičů, je svobodná, má uzavřenu pracovní smlouvu na dobu neurčitou na pozici prodavačky, přičemž její průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce činí [částka], nemá žádné vyživovací povinnosti a její ostatní nezbytné měsíční náklady činí 0 Kč. Výše průměrného měsíčního příjmu byla ověřena potvrzením zaměstnavatele žalované o výši příjmu. 11. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 2 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí. 12. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. 13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalované, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována. 14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele se odbornou péčí rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele vtělen