3 C 185/2021-105 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 29 315,78 Kč (jistina ve výši 25 754,23 Kč a dlužné poplatky a smluvní pokuta 3 561,56 Kč) společně se zákonným úrokem z prodlení z předmětné částky od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, dále zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1084,42 Kč a úroku 13,9 % ročně z částky 25 754,23 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že tyto povinnosti vyplývají žalované ze smlouvy o půjčce [číslo] jejímž prostřednictvím právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] poskytl žalované půjčku ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná měla poskytnutou částku včetně sjednaného úroku a poplatku splatit 84 pravidelnými týdenními/měsíčními splátkami ve výši 624 Kč. Původním věřitelem byla [právnická osoba] bank a.s., [IČO], sídlem [adresa]. 2. Při jednání dne [datum] žalobkyně doplnila, že původní věřitel před uzavřením smlouvy o půjčce zkoumal úvěruschopnost žalované s tím, že žalovaná byla v té době řádně zaměstnána a předložila k nahlédnutí věřiteli listiny prokazující zaměstnanecký poměr, tedy pracovní smlouvu, pracovní pásky a další listiny prokazující úvěruschopnost žalované s tím, že banka, která v tomto má nastavena přísná pravidla, listiny důsledně posoudila a dospěla k závěru, že žalovaná, která v té době navíc byla vlastnící nemovitosti, splňuje podmínku úvěruschopnosti a došlo k platnému sjednání spotřebitelského úvěru. 3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaná je státní příslušnicí Ukrajiny. Soud proto přezkoumal svou mezinárodní pravomoc a konstatoval, že tato je dána ve smyslu ust. čl. 48 bod 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Kyjev, 28. 5. 2001; č. 123/2002 Sb. m. s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Praha, 14. 9. 2007; č. 77/2008 Sb. m. s.). Rozhodným právem je dle čl. 48 bod 2 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Kyjev, 28. 5. 2001; č. 123/2002 Sb. m. s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Praha, 14. 9. 2007; č. 77/2008 Sb. m. s.) právo české. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. K jednání soudu se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo doručeno předvolání na adresu evidovanou jako místo pobytu cizince na území České republiky. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 6. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Smlouvou ze dne [datum], [číslo] právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) poskytl žalované zápůjčku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala zápůjčku včetně sjednaného souhrnného poplatku ve výši 16 721 Kč splatit 84 pravidelnými týdenními splátkami ve výši 624 Kč. 7. Z výpisu z účtu vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně ve prospěch žalované poskytl dne [datum] částku 30 000 Kč. 8. Žalovaná uhradila k rukám věřitele na tuto smlouvu celkem částku 8 737,31 Kč, jak vyplývá z výpisů z účtu žalované č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] 9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla shora uvedená pohledávka právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni. 10. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky a byla vyzvána k okamžité úhradě celého dluhu. Podle podacího archu byla tato výzva odeslána na adresu žalované dne [datum]. 11. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí. 12. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalované (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr - nebyly navrženy žádné důkazy k prokázání tvrzení, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, že mu žalovaná předložila k nahlédnutí listiny prokazující zaměstnanecký poměr, tedy pracovní smlouvu, pracovní pásky a další listiny prokazující úvěruschopnost žalované a že původní věřitel tyto listiny důsledně posoudil, a to přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a přes výzvu k návrhu důkazů při jednání dne [datum]. 13. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla s odbornou péčí ověřena úvěruschopnost žalované (tj. že by věřitel splnil zákonem uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a tedy poskytl spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit). 14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalované, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována. 15. Podle §1 věty druhé zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zás