3 C 199/2024-55 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 37 376,03 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , IBAN, ze dne , datum, . Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 35 000 Kč - konkrétní výše úvěrového rámce, která byla v tomto případě poskytnuta, byla uvedena na "holderu" kreditní karty, tedy na listině, která byla zaslána žalovanému na jeho adresu společně s platební kartou. Žalovaný úvěr čerpal prostřednictvím kreditní karty v celkové výši 45 000 Kč, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně neplnil, žalobkyně proto dopisem ze dne , datum, zůstatek dluhu zesplatnila. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: úroků z prodlení a smluvní pokuty ve výši 888,84 Kč.2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením Smlouvy číslo , IBAN, ze dne , datum, a poskytnutím úvěrového rámce s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z: 1. Nebankovních registrů (NRKI, Registr rizikových subjektů , právnická osoba, = RRS); 2. Registr SOLUS (registr dlužníků, členy jsou zejména banky, pak nebankovní finanční instituce, telefonní operátoři, atd.); 3. Ostatních registrů a databází [Interní platební morálka klienta, Interní , právnická osoba, společnosti , právnická osoba, ., Insolvenční rejstřík (ISIR), Neplatné doklady MVČR, Evidence adres obecních/městských úřadů, Registr hledaných osob, Centrální evidence exekucí (CEE);] 4. Příjem žalovaného; 5. Výdaje žalované; 6. Výdaje na splátky úvěrů; 7. Finanční rezerva / Disponibilní příjem a 8. Demografických a statistických informací (skóringový model).3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. K jednání dne , datum, se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.5. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o úvěru č. , IBAN, ze dne , datum, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do minimální výše úvěrového rámce 3 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru, a to včetně sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru.6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze Žádosti/Smlouva o úvěru vyplývá, že žalovaný měl čistý měsíční příjem , částka, , měsíční příjem domácnosti , částka, , výdaje na bydlení , částka, , ostatní měsíční výdaje , částka, ; počet vyživovaných osob – , Anonymizováno, ; typ bydlení - ve vlastním domě. Z této listiny (ani z jiných provedených důkazů) nevyplývá, že by tyto údaje byly nějakým způsobem prověřeny.7. Ze Všeobecných úvěrových podmínek vyplývá, že minimální výše úvěrového rámce je 3 000 Kč; za aktuální úvěrový rámec se považuje úvěrový rámec, který je klient oprávněn na základě úvěrové smlouvy aktuálně čerpat; o výši úvěrového rámce a rozhoduje společnost (čl. IV).8. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný čerpal v roce 2017 výběrem z automatu 10 000 Kč a v roce 2023 převodem na účet částku 35 000 Kč. Žalovaný splatil celkovou částku 12 954 Kč.9. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu ve výši 37 526,96 Kč nejpozději do 20 kalendářních dní od data vystavení tohoto dopisu. Z doručenky k tomuto dopisu vyplývá, že byl žalovanému doručen , datum, . Žalovaný dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne , datum, .10. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.11. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, zejména, že prověřila tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. V tomto směru soud žalobkyni při jednání dne , datum, poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a vyzval ji k návrhu dalších důkazů, avšak žalobkyně ani po poučení nenavrhla provedení žádných dalších důkazů.12. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla s odbornou péčí ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytl spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit).13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.14. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či před změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.15. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako „úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).16. Ustanovení § 9 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřite