3 C 252/2023-91 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 481 033,75 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 352,6 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 481 033,75 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 183,48 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 481 033,75 Kč od [datum] do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 599 553 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 599 553 Kč, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 8 686 Kč, poslední v částce 5 302 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, právní předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] zůstatek dluhu zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla shora uvedená pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z výpisu z účtu žalovaného, přičemž uvedená částka 17 338 Kč odpovídala průměrnému příjmu v měsících předcházejících žádosti. Dále právní předchůdkyně žalobkyně provedla kontrolu z dostupných interních a externích databází, zejména z bankovního a nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku a databáze Ministerstva vnitra ČR. Z těchto zdrojů zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně ve výši měsíčních splátek 7 436 Kč (tento byl v rámci úvěru zkonsolidován) a dále revolvingový úvěr s limitem 5 000 Kč s orientační splátkou 250 Kč. Žalovaný neuvedl ke svým výdajům ničeho, banka kombinací interních informací, statistických údajů a normativních životních nákladů a nákladů na bydlení, stanovila jejich výši, přičemž byly porovnávány výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ na částku 6 040 Kč. 2. Soud nejprve přezkoumal svou pravomoc jednat ve věci a zjistil, že tato je dána ve smyslu čl. 37 smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech (publ. č. 106/1978 Sb. m. s.). Rozhodným právem je v souladu s čl. 36 bod 1. shora cit. smlouvy právo české. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, na jednání dne [datum] se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, předvolání mu bylo doručeno [datum]. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Smlouvou o úvěru ze dne [datum] [číslo] se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 599 553 Kč a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr včetně nákladů spotřebitelského úvěru 120 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 8 686 Kč a poslední ve výši 5 302 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost poskytnout úvěr splnila dne [datum] bezhotovostním převodem částky 450 051,77 Kč na účet č. [bankovní účet] (částka určená na konsolidovaný dluh), a dále částky 149 501,33 Kč na účet č. [bankovní účet] (sloužící jako splátkový účet). Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného vedených právní předchůdkyní žalobkyně tak vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalovaného poskytla celkem částku 599 553 Kč. 5. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tento v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že má měsíční příjem ve výši [částka] a jeho pravidelné výdaje představují částku 0 Kč měsíčně. 6. Výdaje žalovaného však nijak prověřeny nebyly. Právní předchůdkyně žalobkyně nepožadovala konkrétní údaje o výdajích žalovaného a rovněž nebyly vyžadovány doklady prokazující tyto výdaje. 7. Z výpisů z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] vyplývá, že mzda, která byla žalovanému vyplacena minimálně ve dvou posledních měsících, byla nižší než uváděná částka [částka] a pohybovala se jenom okolo [částka]. Zůstatky na běžném účtu činily k [datum] 35,05 Kč, k [datum] 4,43 Kč a k [datum] je to čistá 0. Dále téměř každý měsíc jsou ve výpisu z běžného účtu žalovaného obsaženy neprovedené platby z důvodu nízkého zůstatku na účtu. 8. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného vedených právní předchůdkyní žalobkyně soud rovněž zjistil, že žalovaný zaplatil celkem na svůj dluh 382 812,90 Kč. 9. Žalovaný byl několikrát vyzýván k úhradě dlužné částky před zesplatněním celého dluhu a sice výzvou ze dne [datum] a [datum]. 10. Dopisem ze dne [datum] byla celá pohledávka z úvěrové smlouvy prohlášena za splatnou. 11. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla shora uvedená pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně s účinností k [datum] postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] odeslaným téhož dne viz. poštovní podací arch. 12. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu ve výši 529 562,79 Kč nejpozději do 7 dnů od odeslání výzvy. Tato výzva byla zaslána dne [datum], splatnost tedy nastala dne [datum]. 13. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí. 14. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr. 15. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla s odbornou péčí ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytl spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit). 16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalovanému, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována. 17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. 18. Podle §1 věty druhé zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebite