11 C 320/2025-63 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 35 026 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne , datum, . Na základě této smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, byl žalovanému poskytnut podnikatelský úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že částku ve výši 27 500 Kč žalobkyně převedla na tzv. účet zákazníka dne , datum, , čímž došlo k čerpání peněžních prostředků. Zbytek peněžních prostředků ve výši 2 500 Kč převedla žalobkyně na účet zprostředkovatele žalovaného jako provizi. Celková cena úvěru byla sjednána ve výši 46 000 Kč s tím, že žalovaný bude žalobkyni úvěr splácet v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci. Splatnost první splátky byla sjednána na den , datum, . Smlouva byla uzavřena za účelem úvěru poskytnutému žalovanému pro podnikání, proto je také ve smlouvě žalovaný označen včetně svého identifikačního čísla. Žalobkyně nad rámec toho zkoumala úvěruschopnost žalovaného mimo jiné výpisem z jeho živnostenského rejstříku. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku za postupem popsaným žalobkyní v jejím vyjádření. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách žalobkyni úvěr nesplácel řádně a včas a žalobkyně zesplatnila úvěr na základě oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, odeslaného žalovanému téhož dne. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 30 000 Kč z titulu neuhrazené úvěrové jistiny, zaplacení úroku ve výši 27,28 % ročně a zákonných úroků z prodlení z částky neuhrazené úvěrové jistiny, částky 300 Kč z titulu účelně vynaložených nákladů na uplatnění pohledávky, dlužných úroků ve výši 2 013 Kč, zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a ve výši 1 216 Kč.2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že na danou smlouvu je nutno pohlížet jako na spotřebitelskou, neboť žalovaný uvedl své identifikační číslo pouze za tím účelem, aby mu byl úvěr vůbec poskytnut, úvěr nebyl poskytnut za žádným podnikatelských účelem, smlouva byla uzavřena online bez možnosti změnit její znění. Žalovaný si vzal úvěr za účelem splacení jiné půjčky, byl v té době zadlužený, jeho jediným příjmem byla mzda z jeho zaměstnání, žalobkyně žádným způsobem nezkoumala jeho úvěruschopnost. Sjednaná RPSN a smluvní sankce jsou v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný činí sporným rovněž to, zda smlouva byla vůbec uzavřena, a to s ohledem na způsob kontraktačního procesu, kdy není jisté, jaké konkrétní znění smlouvy žalovaný vůbec uzavřel. Smlouva je ze všech uvedených důvodů od počátku neplatná, je třeba rozhodnout v režimu bezdůvodného obohacení, a jelikož žalovaný reálně od žalobkyně obdržel částku 27 500 Kč a uhradil 2 500 Kč, měla by mu být uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč, a to pouze jistinu, v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný požádal o možnost uhradit tuto jistinu ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, neboť má více závazků, je v nepříznivé příjmové situaci, a , Anonymizováno3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Z výpisu z živnostenského rejstříku žalovaného vyplývá, že má živnostenské oprávnění od , datum, a podniká pod IČO: , IČO žalovaného, . Ze Smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, vyplývá, že měla být uzavřena mezi účastníky dne , datum, , žalovaný byl identifikován jednak IČO, ale také rodným číslem. Sjednaná výše úvěru byla 30 000 Kč, z toho provize zprostředkovatele úvěru poskytnutá přímo zprostředkovateli 2 500 Kč, celková částka k zaplacení 46 000 Kč byla splatná ve 40 splátkách po 1 150 Kč měsíčně, jako účel úvěru bylo uvedeno „podnikání“. Smlouva byla uzavřena za použití předtištěného formuláře poskytnutého žalobkyní (tiskopis od , datum, ). Z listiny „Zesplatnění pro smlouvu , Anonymizováno, “ bylo zjištěno, že žalobkyně tímto dopisem zesplatnila všechny závazky vyplývající ze smlouvy č. , hodnota, ke dni , datum, .4. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.5. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení, že žalovaný v době uzavření smlouvy o zápůjčce skutečně vykonával podnikatelskou činnost, že smlouvu uzavíral v rámci podnikatelské činnosti a že zápůjčka byla poskytnuta na konkrétní podnikatelský účel. Dále žalobkyně neprokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, zejména, že prověřila tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. V tomto směru soud žalobkyni při jednání dne , datum, nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou nepřítomnost u jednání.6. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že žalovaný v době uzavření smlouvy o zápůjčce skutečně vykonával podnikatelskou činnost, že smlouvu uzavíral v rámci podnikatelské činnosti a že zápůjčka byla poskytnuta na konkrétní podnikatelský účel. Nebyl následně ani prokázán závěr, že by byla s odbornou péčí ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytl úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit).7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: V prvé řadě soud zvažoval, zda předmětnou smlouvu posoudit jako smlouvu spotřebitelskou podle §1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.). Podle §1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Podle §419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle §420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.8. Spotřebitelský úvěr je finanční produkt s vysokou úrovní ochrany spotřebitele regulovaný zákonem o spotřebitelském úvěru. Tento úvěr může poskytovat pouze poskytovatel, který má licenci od České národní banky a splňuje řadu přísných požadavků. Dlužníkovi zákon přiznává řadu důležitých práv: sjednat si pouze takový úvěr, který bude reálně schopen splácet; transparentně se dozvědět, kolik jej bude úvěr stát; úvěr kdykoli předčasně splatit; platit za prodlení se splácením omezenou částku stanovenou zákonem.9. Z konstantní judikatury vyplývá, že pro posouzení podnikatelského úvěru je rozhodující faktický stav věci, nikoli formální označení smluvních stran nebo smlouvy samotné. Určitá osoba není podnikatelem již z toho samotného důvodu, že má živnostenské oprávnění; splnění této formální podmínky nestačí. Podnikatelem je jedině za současného splnění podmínky věcné, totiž že na základě podnikatelského oprávnění skutečně samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1428/2018). Dále i pokud je určitá osoba podnikatelem, je nutné zjišťovat, zda v rámci konkrétní smlouvy jednala v rámci nebo mimo rámec své podnikatelské činnosti. Pokud totiž podnikatel jedná mimo rámec podnikatelské činnosti, může být považován za spotřebitele, a to i když má podnikatelské oprávnění (srov. I. ÚS 1930/11). Soudy také zdůrazňují, že je třeba zkoumat všechny podstatné okolnosti, které by prokazovaly souvislost úvěru s podnikáním, a nepostačuje spoléhat se na formální označení nebo prohlášení ve smlouvě (II. ÚS 1176/21, Okresní soud v Břeclavi sp. zn. 4 C 170/2023). S ohledem na to, že spotřebitel je v právních vztazích chráněn jako tzv. slabší strana (§ 1810 a násl. o. z.), je to právě poskytovatel úvěru, kdo je povinen tvrdit a náležitě prokázat, že peněžní prostředky skutečně byly použity a spotřebovány na podnikatelské účely (srov. usnesení Ústavního soud