10 C 245/2020-53 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 14. 7. 2020 domáhala zaplacení částky ve výši 53 917,76 Kč a nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že mezi ní a žalovaným byl usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 21. 3. 2018, č. j. 7 C 140/2017-53 ve znění opravného usnesení ze dne 14. 12. 2018, č. j. 7 C 140/2017-60 schválen jimi uzavřený smír týkající se vypořádání zaniklého společné jmění manželů. Na základě tohoto smíru se žalovaný zavázal splatit úvěr vzniklý za trvání manželství u [právnická osoba] bank a.s., čerpaný na základě smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 639 800 Kč. Protože žalovaný tuto svoji povinnost neplní, uhradila za něj žalobkyně splátky za březen 2019 až červen 2020 žalobkyně, a to vždy ve výši 3 369,86 Kč měsíčně ze svého účtu, tedy celkem žalovanou částku. Žalovaný však přes výzvu žalobkyně žalobkyni tuto částku nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Žaloba a předvolání k jednání ve věci bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 8.1.2021. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ust. § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. Soud proto jednal podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného. 4. Z usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 21. 3. 2018, č.j. 7 C 140/2017-53, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 14. 12. 2018, č.j. 7 C 140/2017-62, soud zjistil, že mezi účastníky byl soudem schválen jimi uzavřený smír týkající se vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Předmětným smírem se žalovaný zavázal splatit úvěr vzniklý za trvání manželství u [právnická osoba] [příjmení] a.s., na základě smlouvy o úvěru [číslo] poskytnutý ve výši 639 800 Kč. 5. Z jednotlivých výpisů z účtu žalobkyně č. [bankovní účet], že žalobkyně zaplatila vždy částku ve výši 3 369,86 Kč na účet [právnická osoba] bank a.s., a to za měsíce březen 2019 až červen 2020, tedy celkem se žalobkyně zaplatila 53 917,76 Kč. 6. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky ve výši 53 917,76 Kč, jak je zřejmé z výzvy ze dne 29.6.2020. 7. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byl schválen smír ohledně vypořádání společného jmění manželů, na základě kterého s žalovaný zavázal zaplatit úvěr u [právnická osoba] bank a.s. Žalovaný však tento úvěr nehradil a na místo něj žalobkyně zaplatila uvedené společnosti za období od března 2019 až června 2020 částku ve výši celkem 53 917,76 Kč. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, přestože byl k zaplacení vyzván výzvou ze dne 29.6.2020. 8. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2291 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Vzhledem k tomu, že namísto žalovaného zaplatila z titulu uvedeného úvěru žalobkyně částku 53 917,76 Kč, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o.z., které je povinen vydat. Protože žalovaný tuto částku žalobkyni nezaplatil, přestože k tomu byl vyzván, dospěl soud k závěr, že žaloba je důvodná v plném rozsahu a proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 157 Kč za žalobu a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za návrh na vydání předběžného opatření doručený soudu 17.8.2020, kterému soud vyhověl, a dále představují odměnu advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 4 úkony po 3 260 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby a účast na jednání) a dále podle § 11 odst. 2, písm. a) vyhlášky za ½ úkonu za návrh na vydání předběžného popatření ve výši 1 630 Kč, 5 paušálních náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 327 Kč ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. Soud doplňuje, že nepřiznal žalobkyni odměnu za návrh na vydání předběžného opatření ze dne 22.7.2020 a paušální náhradu ve výši 300 Kč, neboť tyto náklady nepovažoval za účelné, když předběžné opatření bylo pro nesložení jistoty odmítnuto, a dále za podání ze dne 8.8.2020 a s tím spojenou náhradu ve výši 300 Kč, neboť žalobkyně tímto podáním k výzvě soudu doplnila svoji žalobu, kterou by soud byl jinak nucen odmítnout.