10 C 429/2020-30 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25.9.2020 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky ve výši celkem 11 285 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 23.11.2017 [číslo]. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit úrok ve výši 1 400 Kč a dále úrok s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný rovněž při uzavření smlouvy zvolil doplňkovou službu životního pojištění za poplatek 290 Kč. Celkový dluh se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 58 týdenních splátkách po 305 Kč Poslední splátka byla stanovena na 3.1.2019. Žalobkyně uvedla, že žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas a zaplatil na něj pouze částku 6 405 Kč, která byla původním věřitelem započtena na jistinu, úrok a poplatky za administrativní činnost, hotovostní inkaso splátek a životní pojištění. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dne 29.11.2019 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena s účinností k témuž dni smluvně žalobkyni, o čemž byl žalovaný dne 29.11.2019 informován a vyzván k zaplacení dlužné částky. Za období od postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby žalovaný neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dne 18.1.2021 (zásilka uložena na poště dne 8.1.2021), na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. 3. Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání, vzhledem k tomu, že žalobkyně s tím vyslovila souhlas a u žalovaného se má za to, že s takovým postupem souhlasil, neboť na výzvu soudu dle ust. § 115a o.s.ř. nereagoval. (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: 5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně byla dne 16.2.2005 zapsána do obchodního rejstříku pod spisovou značkou B21915 a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru /Fajnpůjčka/ [číslo] zjistil, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], dne 23.11.2017 tuto smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnutou zápůjčku spolu s úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a částkou 290 Kč za životní pojištění, tedy celkem částku 17 690 Kč se žalovaný zavázal věřiteli uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 305 Kč. Soud dále ze smlouvy zjistil, že žalovaný se zavázal zaplatit první splátku 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to ve výši 23,72 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. 7. Kartou zákazníka ze dne 29.9.2017 má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu s partnerkou a nemá žádné nezaopatřené dítě. Žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu určitou s měsíčním příjmem 17 236 Kč. Žalovaný hradil úvěr u [obec] spořitelny ve výši 50 000 Kč s měsíční splátkou 3 000 Kč. V kolonce měsíční výdaje žalovaný uvedl částku 6 000 Kč jako výdaje na bydlení a 4 000 Kč za osobní výdaje a dále 3 000 Kč jako splátku úvěrů. Použitelný příjem žalovaného podle této karty činil 4 236 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaný měl předložit právní předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky, pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu a občanský průkaz, které však nebyly navrženy a předloženy k důkazu. 8. Z přehledu plateb ke smlouvě vyplývá, že žalovaný zaplatil na tento dluh za období od 30.11.2017 do 16.4.2019 celkem 6 405 Kč. 9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 včetně příloh – seznamů postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovaným, a to s účinností ke dni 29.11.2019. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29.11.2019, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 13.12.2019. V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 7.5.2020 a podacího lístku ze dne 7.5.2020 má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel se [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], smlouvu o spotřebitelském úvěru – Fajnpůjčka dne 23.11.2017, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet spolu s dalšími poplatky v týdenních splátkách spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 23,27 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaný na tento dluh uhradil celkem 6 405 Kč. Před uzavřením smlouvy se žalovaným byla vyplněna Karta zákazníka, ve které žalovaný uvedl své výdaje a příjmy, které však blíže nespecifikovala a nedoložil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 postoupila [právnická osoba] [anonymizována tři slova], svoji pohledávku za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29.11.2019, a žalovaný byl vyzván k zaplacení ve lhůtě 10 dní od doručení přípisu. 12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Soud na posuzovaný případ aplikoval rovněž ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také„ Zosú“), podle nějž poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen v