110 C 39/2020-38 — Okresní soud v Berouně

Žalobou doručenou soudu dne 27.8.2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení. Tvrdila, že žalovanému zajišťovala služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím satelitu na základě smlouvy [číslo] ze dne 3.3.2018, a to až do 31.12.2018, kdy byla smlouva ukončena. Žalobkyně zároveň žalovanému poskytla k pronájmu technická zařízení - 2x Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a sériové číslo [anonymizováno] a 2x Přístupovou kartu [číslo] [číslo]. Po ukončení smlouvy byl žalovaný tato zařízení dle smluvních podmínek vrátit do deseti dnů, což neučinil a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za každý Set-top box a dále ve výši 1 500 Kč za nevrácení každé přístupové karty. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky dne 28.1.2019 a dále předžalobní upomínkou ze dne 3.8.2020. Na výzvy nikterak nereagoval a je tedy se splněním svého závazku v prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. účastníky k vyjádření, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je dán. Protože žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, rozhodl soud bez ve věci bez nařízení jednání. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně podnikala od 1.1.2016 do 1.4.2020 pod [právnická osoba]“ Předmětem podnikání je mimo jiné poskytování služeb elektronických komunikací. Ze Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize a Formuláře o provedení a převzetí ze dne 3.3.2018 bylo zjištěno, že na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému produkt DIGI TV [číslo] k jehož příjmu si žalovaný od žalobkyně pronajal 2x Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a sériové číslo [anonymizováno] a dále 2x Přístupovou kartu [číslo] [číslo] které byly technikem žalobkyně dodány a instalovány žalovanému na adrese [obec a číslo], což žalovaný stvrdil svým podpisem. Pro případ nevrácení zapůjčeného zařízení sjednali účastníci v čl. I. smlouvy smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč a 1 500 Kč. Zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize DIGI TV, jež tvoří nedílnou součást smlouvy stanoví v čl. 4 bod 4.4 povinnost vrátit technické zařízení ve stavu odpovídajícímu běžnému opotřebení ve lhůtě nejpozději do 10 dnů ode dne ukončení smlouvy. Dopisem ze dne 28.1.2019 byl žalovaný vyzván žalobkyní k vrácení technického zařízení z důvodu ukončení smlouvy ke dni 31.12.2018 a úhradě smluvní pokuty ve výši 13 000 Kč s tím, že pokud bude technické zařízení vráceno nepoškozené do 10 dnů od doručení výzvy, žalobkyně nebude úhradu smluvní pokuty nárokovat. Předžalobní výzvou ze dne 3.8.2020 byl žalovaný opětovně vyzván k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty nejpozději do 13.8.2020. Odeslání výzvy žalobkyně doložila poštovním podacím archem z téhož dne. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že účastníci uzavřeli Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize DIGI TV na základě které žalobkyně zajišťovala žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím satelitu, k jehož příjmu si žalovaný pronajal technické zařízení 2x Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a sériové číslo [anonymizováno] a dále 2x Přístupovou kartu [číslo] [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy jsou Zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize DIGI TV. Uvedená zařízení byla technikem žalobkyně dodána a instalována žalovanému na adrese [obec a číslo], což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný pak byl podle čl. 4 bod 4.4. podmínek povinen po ukončení smlouvy technické zařízení žalobkyni vrátit, a to nejpozději do 10 dnů ode dne ukončení smlouvy. K ukončení smlouvy došlo ke dni 31.12.2018. Pro případ nevrácení technického zařízení sjednali účastníci v čl. I. smlouvy smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč a 1 500 Kč. K dodatečnému splnění povinnosti byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 28.1.2019 a následně předžalobní výzvou ze dne 3.8.2020, s tím, že mu byla stanovena dodatečná lhůta k plnění do 13.8.2020. Žalovaný na výzvy nereagoval. Podle ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2225 o.z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je s účinností ode dne 1. 1. 2014 (tedy v době prodlení dlužníka s peněžitým plněním) nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. V daném případě soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěné, že žalovaný nevrátil technická zařízení, k jehož vrácení byl povinen ke dni ukončení smlouvy o poskytování služby kombinované televize, čímž mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu v celkové výši 13 000 Kč (2x 5 000 Kč a 2x 1 500 Kč), proto rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Úrok z prodlení soud přiznal ve výši stanovené dle shora uvedených předpisů, a to od následujícího dne, kdy žalovanému marně uplynula dodatečná lhůta k plnění, tj. od 14. 8. 2020. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. [příjmení] 2 452 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 1 000 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.