13 C 145/2021 — Okresní soud v Berouně

Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že jako poskytovatel služeb elektronických komunikací umožnila žalovanému využívat služeb třetích stran (služeb obsahu), tedy volání (SMS) na speciálně zpoplatněná telefonní čísla provozovaná jinými subjekty. Žalovaný využíval služby žalobkyně a jejich prostřednictvím i tzv. služby třetích stran. Žalobkyně tyto služby žalovanému vyúčtovala ve vyúčtování [číslo] splatné dne 4.8.2020, vyúčtování [číslo] splatném dne 20.2.2020, vyúčtování [číslo] splatném dne 20.3.2020, vyúčtování [číslo] splatném dne 20.4.2020, vyúčtování [číslo] splatném dne 20.5.2020. Pohledávka žalobkyně se skládá z částky za služby třetích stran a částky za poskytnuté koncové zařízení. Žalovaný ničeho neuhradil a vyúčtované služby nijak nereklamoval. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Jelikož ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř., vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř., aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení této výzvy předali soudu písemné vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila souhlas, žalovaný se nevyjádřil a soud má tedy za to, že jeho souhlas byl dán. Byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 6.12.2019 Účastnické smlouvy [číslo] [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že souhlasí s podmínkami žalobkyně. Žalobkyně služby žalovanému vyúčtovala ve vyúčtování [číslo] splatné dne 4.8.2020, vyúčtování [číslo] splatném dne 20.2.2020, vyúčtování [číslo] splatném dne 20.3.2020, vyúčtování [číslo] splatném dne 20.4.2020, vyúčtování [číslo] splatném dne 20.5.2020, v celkové výši 7 502 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne 26.5.2021. Podle ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Podle ustanovení § 1746 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Podle odst. 2 strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud zhodnotil listinné důkazy předložené žalobkyní a vycházel i z tvrzení jí uvedených v žalobě. Poté dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému prostřednictvím mobilní komunikační sítě tzv. služby obsahu a koncové zařízení a žalovaný se zavázal žalobkyni za tyto služby a zařízení zaplatit danou cenu. Smlouva tohoto druhu není v občanském zákoníku výslovně upravena, dle názoru soudu však neodporuje obsahu ani účelu občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný prostřednictvím sítě žalobkyně využil služby obsahového charakteru, ale vyúčtovanou cenu těchto služeb a cenu za koncové zařízení žalobkyni doposud neuhradil. Soud proto posoudil žalobu jako důvodnou a žalovanému uložil povinnost zaplatit dlužnou částku včetně požadovaného smluvního úroku z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 141 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Náklady právního zastoupení byly stanoveny podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť řízení bylo zahájeno po nabytí účinnosti novely č. 120/2014 Sb. vyhlášky č. 177/1996 Sb. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.