19 C 39/2021-37 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou, ve znění doplnění žaloby, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 15 390,69 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 12. 1. 2015 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 15 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou též obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, všeobecné obchodní podmínky a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně. Současně se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty dle ceníku. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, a proto právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s obchodními podmínkami přistoupila k zesplatnění úvěru, a to dopisem ze dne 31. 3. 2020. Pohledávka za žalovaným byla nejprve na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 8. 2020 postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na [právnická osoba] a.s., která ji následně další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 9. 2020 postoupila na žalobkyni. Žalovanou částku tvoří nesplacená jistina úvěru ve výši 14 228,73 Kč, poplatky ve výši 1 161,96 Kč a příslušenství ve formě úroku v částce 1 083,06 Kč kapitalizovaného z dlužné jistiny úvěru ke dni 14. 8. 2020 a dále rovněž tak i úrok a úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru ode dne 15. 8. 2020 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, žalovaný však na výzvu nereagoval. Žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet hodnotila její právní předchůdkyně a doložila analýzu, která jí byla poskytnuta. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podáním doručeným soudu dne 2. 7. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky ve výši 1 161,96 Kč, představující neuhrazené poplatky. 4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 5. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala před prvním jednáním soudu žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku II., soud v tomto rozsahu řízení zastavil, přičemž předmětem řízení nadále zůstala jistina ve výši 14 228,73 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 083,06 Kč, dále s úrokem ve výši 22,56 % ročně z částky 14 228,73 od 15. 8. 2000 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 228,73 Kč od 15. 8. 2020 do zaplacení. 6. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 7. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, a to ze smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] ze dne 12. 1. 2015, z obchodník podmínek pro vydávání a používání kreditních karet a všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby [právnická osoba], ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty, z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 2. 4. 2020 včetně přehledu podacích čísel, z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 8. 2018, ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně přílohy ze dne 25. 8. 2020, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 9. 2020, z potvrzení o zaplacení úplaty, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2021 včetně kopie poštovního podacího archu, z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2020 včetně kopie poštovního podacího archu, z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 19. 1. 2021 včetně kopie poštovního podacího archu, jakož i ze sdělení [právnická osoba] ze dne 20. 8. 2021 k dotazu soudu, soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 8. Na základě obsahu výše uvedených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovaným dne 12. 1. 2015 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky pro vydání a používání kreditních karet, všeobecné obchodní podmínky a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěrový rámec splácet povinnou měsíční minimální splátkou z vyčerpaných prostředků, smluvní úrok ve výši 22,56 % ročně a veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty dle ceníku. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas a právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a pohledávku zesplatnila ke dni 31. 3. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Dlužná částka tak činí na jistině 14 228,73 Kč, k níž žalobkyně požaduje příslušenství pohledávky ve formě kapitalizovaného úroku ve výši 1 083,06 Kč (tj. smluvní úrok ve výši 22,56 % ročně z dlužné jistiny úvěru 14 228,73 Kč od 1. 4. 2020 do 14. 8. 2020), jakož i úrok ve výši 22,56 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 14 228,73 Kč (tj. dlužná jistina úvěru) vždy od 15. 8. 2020 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 8. 2020 postoupila právní předchůdkyně pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a. s., která ji následně další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 9. 2020 postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky, žalovaný však na výzvu nereagoval. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 11. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle § 1968 věta prvá o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná a že je tedy třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními