3 C 2/2020-44 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 24 542 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo]. Dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru, když zhodnotila požadované a získané informace od žalovaného. Poukázala na to, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Uvedené informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka. Nad to žalobkyně uvedla, že skutečnosti uvedené v kartě zákazníka žalovaný stvrdil podpisem ve smlouvě o zápůjčce, když v čl. 13 smluvních podmínek je uvedeno, že žalovaný prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále že žalovaný prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Právní předchůdkyně žalobkyně, dle názoru žalobkyně, vyhodnotila, že žalovanému může být zápůjčka poskytnuta. Na základě výše uvedené smlouvy tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Dále uvedla, že se žalovaný rovněž zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za zapůjčené peněžní prostředky úrok ve výši 2 683 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy, odměnu za zpracování a doručení ve výši 4 130 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 6 312 Kč, přičemž veškeré výše uvedené částky se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 469 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 1. 2019. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 28. 11. 2017, a to ve výši 1 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, o čemž byl žalovaný písemně informován oznámením z téhož dne. Žalovaný na postoupenou pohledávku ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení dlužné jistiny ve výši 14 000 Kč, poplatků ve výši 10 542 Kč, dlužného úroku ve výši 4 161,50 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 429,31 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 14 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl předžalobně upomenut, ničeho však neuhradil. 2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 8. 10. 2020, č.j. 3 C 2/2020-11, nechť soudu uvede, jakým konkrétním způsobem s odbornou péčí posoudila úvěryschopnost žalovaného a uvedené prokáže a dále nechť uvede, z jakého ustanovení smlouvy vyplývá, že si žalovaný v den podpisu smlouvy převzal poskytnuté finanční prostředky. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 21. 10. 2020 uvedla stejné skutečnosti jako v již podané žalobě. Dále uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného ohledně jeho majetkových poměrů, když tyto žalovaný pouze předložil právní předchůdkyni žalobkyně před uzavíráním smlouvy. Dále uvedla, že žalovaný převzal v hotovosti celou částku sjednané zápůjčky (15 000 Kč) v den podpisu smlouvy, tj. 22. 11. 2017, což je patrno ze smlouvy, kde je uvedeno:“ Zákazník (žalovaný) podpisem této smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy od Providentu v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky.“ 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci nařídil jednání nejprve na den 12. 1. 2021 s tím, že se žalobkyně dopisem ze dne 6. 1. 2021 omluvila z jednání a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti a dále uvedla, že pokud by soud neshledal dosud tvrzené skutečnosti za dostatečné a jejímu návrhu by nebylo v celém rozsahu vyhověno, aby bylo jednání odročeno a žalobkyně byla vyzvána k doplnění uvedených skutečností. Následně soud nařídil jednání na den 23. 2. 2021, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně pak zaslala soudu omluvu totožného znění jako ze dne 6. 1. 2021. Soud proto ve věci jednal ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. bez přítomnosti účastníků. 5. Následně soud provedl důkazy a zjistil následující skutečnosti: 6. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] včetně smluvních podmínek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 22. 11. 2017 uzavřena uvedená smlouva, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Naopak žalovaný se podpisem smlouvy zavázal splatit právní předchůdkyni žalobkyně zapůjčenou částku ve výši 15 000 Kč spolu s úrokem ve výši 2 683 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy, odměnou za zpracování a doručení ve výši 4 130 Kč a poplatkem za administrativní činnost ve výši 6 312 Kč (celkem poplatky činily částku ve výši 13 125 Kč), a to za podmínek stanovených ve smlouvě. V čl. 13 smluvních podmínek je uvedeno, že žalovaný prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka (žalovaného) splácet poskytnutou zápůjčku a dále že žalovaný prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. 7. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný je středoškolsky vzdělaný, je svobodný. Bydlí v nájemním bytě. Není vlastníkem vozidla. Nemá žádné vyživovací povinnosti. Pracuje na hlavní pracovní poměr u [právnická osoba] s.r.o. jako strojírenský a montážní dělník. Jeho čistý měsíční příjem činní 8 376 Kč, ostatní příjmy žadatele jsou ve výši 8 000 Kč měsíčně a další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 10 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného pak činní 4 300 Kč. 8. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný uhradil částku ve výši 1 000 Kč, která byla započítána na jistinu. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 bylo soudem zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 20. 1. 2020. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť jí uvedený dluh uhradí do 10 dní ode dne obdržení dopisu. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 4. 2020 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že byl žalovaný předžalobně upomenut. 11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se pak podpisem smlouvy zavázal splatit právní předchůdkyni žalobkyně zapůjčenou částku ve výši 15 000 Kč spolu s úrokem ve výši 2 683 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy, odměnou za zpracování a doručení ve výši 4 130 Kč a poplatkem za administrativní činnost ve výši 6 312 Kč (celkem tak poplatky činily částku ve výši 13 125 Kč), a to za podmínek stanovených ve smlouvě. 12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 13. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není uplatněna po právu, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a k jejímu uzavření nepostačují příslušné projevy vůle smluvních stran, tj. dosažení konsenzu stran, ale je nutné také přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli. K uzavření smlouvy tedy nestačí dohoda stran o jejím obsahu, ale musí dojít k faktickému přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli a teprve přenecháním předmětu zápůjčky je smlouva uzavřena. Pouhým dosažením konsenzu stran o obsahu smlouvy není smlouva uzavřena. Vzhledem k tomu, že v předmětném řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně přenechala tvrzené finanční prostředky ve výši 15 000 Kč žalovanému, nedošlo tak k platnému zavření smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že na základě smlouvy o zápůjčce právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Uvedené ustanovení však v předložené smlouvě není. Přenechání finančních prostře