3 C 49/2020 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 068,20 Kč s příslušenstvím, a to kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 805,86 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 800 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 1 755 Kč. Uvedla, že dne 10. 8. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 26. 8. 2018. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Na základě podepsané smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 800 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit finanční částku v celkové výši 9 405 Kč spolu s příslušenstvím do 25. 9. 2018 Smlouva o úvěru byla uzavřena v elektronické podobě, když žalovaný zažádal online na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně o poskytnutí úvěru, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku ve výši 1 Kč ze svého účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Poté ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k zahájení schvalovacího procesu, jehož součástí je nahlížení do registrů – insolvenčního rejstříku a bankovního a nebankovního registru klientských informací (proces posouzení schopností splácet žalovaným poskytnutý spotřebitelský úvěr). Ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byly žalovanému poskytnuty dokumenty, na základě kterých si mohl posoudit nabízený úvěr z hlediska své potřeby a finančních možností. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalobkyně pak poukázala na to, že žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1% za každý den prodlení z dlužné jistiny. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019, s účinností ke dni 12. 12. 2019, o čemž byl žalovaný písemně informován oznámením. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na postoupenou pohledávku ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení dlužné jistiny ve výši 7 800 Kč spolu se zákonným kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 805,86 Kč za období od 26. 9. 2018 do 19. 11. 2019 (tj. ke dni postoupení pohledávky) a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 800 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení, nesplaceného úroku ve výši 1 755 Kč a nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 268,20 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl předžalobně upomenut, ničeho však neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podáním ze dne 21. 12. 2020 vzala žalobkyně svoji žalobu co do částky 3 268,20 Kč a co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 755 Kč zpět s tím, že pokud soud dospěje k závěru, že úvěrová smlouva nebyla platně uzavřena, nechť jí je alespoň přiznána poskytnutá částka ve výši 7 800 Kč jakožto bezdůvodné obohacení. Dále na výzvu soudu uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. S ohledem na uvedené částečné zpětvzetí žaloby soud co do této částky řízení v souladu s § 96 odst. 1-4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaný k výzvě ve lhůtě nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 5. Soud ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 10. 8. 2018, platné a účinné ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 26. 8. 2018, a z obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena uvedená smlouva, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 7 800 Kč na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se pak zavázal vrátit částku ve výši 9 405 Kč, a to do 25. 9. 2018. 6. Z přípisu banky [právnická osoba] ze dne 21. 1. 2021 bylo soudem zjištěno, že majitelem bankovního účtu číslo [bankovní účet] byl žalovaný. 7. Z výpisu z bankovního účtu bylo zjištěno, že dne 11. 1. 2016 přišla na účet právní předchůdkyně žalobkyně částka ve výši 1 Kč od žalovaného a dne 10. 8. 2018 byla žalovanému poskytnuta na účet uvedený ve smlouvě o úvěru (bankovní účet č. [bankovní účet]) částka ve výši 1 800 Kč a dne 17. 8. 2018 částka ve výši 4 000 Kč a dne 27. 8. 2018 částka ve výši 2 000 Kč. 8. Z upomínky ze dne 19. 9. 2018, z opakované výzvy ze dne 10. 10. 2018 a předžalobní upomínky ze dne 21. 10. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně několikrát vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné částky, a to ihned. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 12. 2019 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020 bylo soudem zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni s účinností ke dni 12. 12. 2019 a o této skutečnosti byl žalovaný informován. Ve smlouvě o postoupení pohledávky je pak v čl. 2 odstavec 2.2. uvedeno, že žalobkyně nabývá pohledávky a jejich příslušenství ve stavu ke dni 19. 11. 2019. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 24. 7. 2020 včetně dodejky má soud za prokázané, že byl žalovaný předžalobně upomenut. 11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 7 800 Kč převodem na jeho bankovní účet. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to lustrací v insolvenčním rejstříku a v registru bankovních a nebankovních klientských informací. V podání ze dne 21. 12. 2020 pak žalobkyně uvedla, že dalšími důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Žalovaný na uvedený dluh, a to ani k výzvě právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 19. 9. 9. 2018, neuhradil a dostal se do prodlení. 12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 14. Soud ve smyslu § 588 o.z., přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále také„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující p