6 C 97/2020-48 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2020 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení celkové částky 5.560 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky na základě smlouvy o (zá) půjčce [číslo] ze dne 2. 8. 2016, uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], [ulice a číslo], [obec a číslo] - [obec]. Tvrdil, že na základě uvedené smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly příslušné smluvní podmínky vytištěné na další straně smlouvy, výše uvedený právní předchůdce žalobce (resp. jeho právní předchůdce v důsledku pozdější fúze sloučením ze dne 30. 9. 2016) poskytl téhož dne žalované po řádném posouzení její úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů) s odbornou péčí na základě informací vyžádaných si a doložených od žalované k jejím rodinným, majetkovým, pracovním a jiným poměrům (následně ověřeným oproti dokladům vyžádaným od žalované a vyhodnoceným skóringovým modelem věřitele) ještě před uzavřením samotné smlouvy peněžní prostředky v hotovosti ve výši 6.000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Na jejím základě se pak žalovaná zavázala uhradit věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 840 Kč, představující úrok za zapůjčený peněžitý obnos za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (úroková sazba 23,72 % ročně dle čl. 1 Podmínek), dále odměnu za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč. Celkovou částku pak měla uhradit v 58 týdenních splátkách po 180 Kč do data 12. 9. 2017. Jelikož však tomuto svému závazku nedostála, neboť nehradila sjednané splátky řádně a včas (celkem uhradila 4.880 Kč, jež věřitel započetl na jistinu částkou 1.718,14 Kč, na úrok ve výši 840 Kč a na poplatky částkami 1.200 Kč a 1.121,86 Kč), porušila tím své smluvní závazky. Smlouvou ze dne 29. 11. 2019 pak byla předmětná pohledávka za žalovanou se všemi právy s ní spojenými včetně příslušenství postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. K tomuto datu tedy dluh činil 5.560 Kč, k nimž žalobce dále účtuje příslušenství, a to úrok a zákonný úrok z prodlení. Dluh tedy sestával z neuhrazeného zůstatku jistiny ve výši 4.281,86 Kč a ze zbývající části poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 1.278,14 Kč. K tomu pak žalobce doúčtoval úrok kapitalizovaný sazbou 23,72 % ročně z dlužného zůstatku jistiny za období ode dne 13. 9. 2017 do 29. 11. 2019 částkou 2.279,59 Kč a dále jdoucí v téže sazbě z dlužné jistiny ode dne 30. 11. 2019 až do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení, a to jednak kapitalizovaný částkou 766,93 Kč z dlužné jistiny ode dne 20. 9. 2017 (od marného uplynutí týdenní lhůty po splatnosti poslední sjednané splátky) do 29. 11. 2019, jednak jdoucí opět z dlužné jistiny ode dne 30. 11. 2019 do zaplacení. Jelikož žalovaná nereagovala ani na zaslanou předžalobní výzvu a svůj dluh doposud neuhradila, domáhal se žalobce svých nároků soudní cestou. 2. V průběhu řízení pak žalobce k výzvě soudu doplnil, že jeho právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce na základě informací vyžádaných od žalované, které následně ověřil oproti žalovanou předloženým dokladům – důchodovému výměru, pracovní smlouvě a smlouvě nájemní. Takto získané informace pak byly zaznamenány do zákaznické karty žalované. Žalovaná současně ve smlouvě prohlásila, že jí poskytnuté údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalovaná byla tedy v době sjednání zápůjčky zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako poštovní doručovatelka u zaměstnavatele Česká pošta, s.p., s příjmem 12.000 Kč měsíčně, k němuž dále pobírala invalidní důchod ve výši 6.022 Kč. Neměla žádnou vyživovací povinnost ani žádné jiné závazky z titulu zápůjčky či úvěru z kreditní karty. O pravdivosti těchto tvrzení pak věřitel poté, co si prověřil žalovanou též v insolvenčním rejstříku, neměl důvod pochybovat, a dospěl proto k závěru, že úvěruschopnost žalované je dostatečná. K požadovaným úrokům pak doplnil, že právo na jejich úhradu ve sjednané úrokové sazbě z dlužné jistiny až do zaplacení vyplývá z ujednání v článku 1.2 a 9.7 smluvních podmínek, kdy v důsledku prodlení žalované s úhradou více než jedné splátky současně nebyly splněny podmínky pro prodloužení účinnosti smlouvy, a tedy ani pro uplatnění ujednání v článku 1.2 podmínek. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Jelikož se zástupce žalobce ani žalovaná k jednání soudu nedostavili (přičemž žalobce prostřednictvím svého zástupce svou neúčast na jednání omluvil), soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Soud ve věci provedl dokazování předloženými listinami, jakož i dalšími podklady, které si sám opatřil v rámci své úřední činnosti, a to smlouvou o půjčce ze dne 2. 8. 2016 včetně příslušných smluvních podmínek a výpisu právního předchůdce žalobce z obchodního rejstříku, dále kartou zákazníka – hodnocením bonity/žádostí o úvěr ze dne 1. 8. 2016, přehledem plateb, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně relevantní části seznamu postupovaných pohledávek, výpisem žalobce z obchodního rejstřík, oznámením o postoupení pohledávky spolu s informací o zpracování osobních údajů ze dne 29. 11. 2019 a s poštovním podacím lístkem, předžalobní výzvou k plnění ze dne 30. 4. 2020 včetně poštovního podacího lístku, jakož i výpisy z informačního systému zdejšího soudu ve věcech žalované jako povinné, a to ke sp. zn. [spisová značka] ve spojení s exekučním návrhem a exekučním titulem – elektronickým platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 5. 2017 [číslo jednací], ke sp. zn. [spisová značka] spolz s exekučním návrhem a exekučním titulem – rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 17. 9. 2015 č.j. 3 C 148/2015-20 a ke sp. zn. [spisová značka] včetně exekučního návrhu a exekučního titulu – rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 31. 7. 2015 č.j. [číslo jednací]. 5. Na podkladě provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO], [obec a číslo], [anonymizována dvě slova] [číslo], poskytl žalované na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 2. 8. 2016, obsahující též ujednání o smluvních podmínkách, v hotovosti částku 6.000 Kč. Žalovaná se pak zavázala uhradit věřiteli poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem s pevnou výpůjční úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a ve smlouvě výslovně vypočteným na částku 840 Kč, s poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek v částkách 1.200 Kč a 2, 400 Kč (celkem 10.440 Kč) ve sjednaných 58 splátkách po 180 Kč týdně (každých sedm dnů). Při sjednávání smlouvy právní předchůdce žalobce vycházel z údajů o poměrech žalované, která v zákaznické kartě uvedla, že je rozvedená, nemá žádné vyživovací povinnosti a žije v nájmu ve společné domácnosti s partnerem. Její příjem ze zaměstnání (pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2016) činil 12.000 Kč čistého měsíčně, k němuž dále pobírala invalidní důchod ve výši 6.022 Kč (dokládáno pracovní smlouvou a důchodovým výměrem), výdaje pak celkem 9.520 Kč, z toho nájem 2.520 Kč, domácnost 5.000 Kč a splátky závazků – exekuce 2.000 Kč (doložena pouze nájemní smlouva) – podklady k příjmům a výdajům nebyly žalobcem k zákaznické kartě přiloženy s tím, že jimi nedisponuje. Žalovaná pak výslovně uvedla, že nemá jiné závazky z titulu půjček či úvěrů sjednaných ať již s právním předchůdcem žalobce či s jinými věřiteli, a to přesto, že v samotné zákaznické kartě uvedla, že hradí exekuci, a dle zjištění soudu již v době uzavření předmětné smlouvy dlužila třem jiným věřitelům na základě smluv o úvěru (napůjčovala si cca 90.000 Kč, které byla povinna splácet spolu s příslušenstvím), přičemž již ve dvou případech byly tyto nároky přiznány soudním rozhodnutím. Uvedené pohledávky pak byly následně postoupeny novým věřitelům a soudně, resp. exekučně vymáhány v důsledku jejich nesplácení ze strany žalované. Za dobu od čerpání zapůjčeného obnosu v den podpisu smlouvy pak žalovaná uhradila celkem 4.880 Kč. Protože sjednané splátky nehradila řádně a včas (poslední úhrada evidována k datu 16. 10. 2017 v částce 620 Kč), dostala se se svým peněžitým závazkem do prodlení. Následně pak zapůjčitel dne 29. 11. 2019 postoupil tuto svou pohledávku za žalovanou žalobci, o čemž žalovanou vyrozuměl. Žalovaná svůj závazek zcela neuhradila ani na základě zaslané předžalobní upomínky se stanovenou lhůtou k plnění do data 7. 5. 2020, a je tedy se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele v prodlení. 6. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-l