10 C 120/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 15.5.2020, postoupenou zdejšímu soudu ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení pohledávky ve výši 48 253 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o úvěru. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 5. 6. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč a vydat kreditní kartu. Nedílnou součástí smlouvy byly produktové podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně otevřela žalovanému úvěrový účet č. [bankovní účet]. Výše splátek pak byla stanovena pohyblivě v závislosti na stavu čerpání úvěru, přičemž v měsíčním zúčtovacím období byl žalovaný povinen uhradit tzv. celkovou minimální splátku ve výši 5 % z aktuální výše dlužné částky spolu s obchodním úrokem uvedeným vždy pro aktuální období v sazebníku banky a související poplatky. Ke dni ukončení smlouvy činil stanovený obchodní úrok 22,68% ročně. Žalovaný přestal hradit řádně a včas dohodnuté splátky, proto Banka využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni 31.7.2019 a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. V průběhu smluvního vztahu žalovaný celkem načerpal částku 236 699,44 Kč a uhradil částku 212 300 Kč. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že tato byla ověřena jednak na základě příjmu žalovaného ze zaměstnaneckého poměru ve výši 18 846 Kč přicházejícího na jeho běžný účet, dále z uvedeného příjmu domácnosti ve výši 40 000 Kč a porovnáním příjmů a výdajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla kontrolu žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi ministerstva vnitra. Z interních zdrojů zjistila, že žalovaný měl v té době závazky s výší měsíčních splátek 6 847,13 Kč, kapacitu splácení žalovaného tak považovala za dostatečnou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.2.2020 uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje částku 48 253 Kč sestávající z jistiny ve výši 44 010 Kč a poplatků v celkové výši 4 243 Kč za upomínky, vedení karty, přečerpání úvěrového rámce, částečnou splátku úvěru, dále kapitalizovaný úrok ve výši 5 567,51 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 447,55 Kč vždy za období od 7.8.2019 do 25.2.2020, úrok ve výši 22,68% ročně a úrok z prodlení z dlužné jistiny od 26.2.2020 do zaplacení. Jelikož žalovaný nereagoval ani na předžalobní upomínku, domáhá se žalobkyně úhrady své pohledávky soudní cestou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas, žalovaný na výzvu nereagoval, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne 5.6.2017 a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ve spojení s Dispozicí k citované smlouvě z téhož dne a ve spojení s produktovými podmínkami zjistil, že Banka, právní předchůdkyně žalobkyně, uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru poskytnutého prostřednictvím kreditní karty s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem z úvěru ve výši ke dni uzavření smlouvy 22,99% ročně a poplatky, s tím, že byla sjednána minimální výše měsíční splátky. Veškeré včas neuhrazené poplatky a úroky z úvěru na základě smlouvy přirůstaly k jistině úvěru. 6. Dle Sazebníku banky platného od 1.12.2016 činil mj. poplatek za vedení karty 49 Kč, za výběr hotovosti z bankomatu 39 Kč, za přečerpání úvěrového rámce 300 Kč a za upomínku 600 Kč. 7. Ze žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 5.6.2017 vyplývá, že žalovaný byl ženatý, bydlel v nájmu, byl zaměstnán jako dělník/řemeslník s průměrným příjmem za 3 měsíce ve výši 18 846 Kč. Žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost a celkový čistý měsíční příjem domácnosti při uvedeném jednom zdroji činil 40 000 Kč. Jako předložený doklad o hlavním příjmu bylo uvedeno čestné prohlášení o výši příjmu. 8. Banka ve Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti uvedla, že provedla kontrolu žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi ministerstva vnitra apod. Výpočet disponibilní částky provedla tak, že od příjmů odečetla splátkové výdaje a nesplátkové výdaje, např. podíl na výdajích na bydlení, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, přičemž při jejím výpočtu počítala s částkou životního minima, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Vycházela tak z příjmu žalovaného ve výši 18 846 Kč, příjmu domácnosti ve výši 40 000 Kč, rodinného stavu (ženatý), druhu bydlení (pronájem), a dosavadních interních splátek 6 847,13 Kč (splátka Flexikredit 174,48 Kč, splátka Konsolidace-doplnění 6 672,65 Kč). 9. Z výpisů ke kreditní kartě žalovaného za období od 5.6.2017 do 31.7.2019 a platební historie soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěrový rámec výběrem hotovosti a úhradami u obchodníků a že Banka vystavovala pro žalovaného měsíční výpisy ke kreditní kartě, z nichž vyplývá aktuální výše dluhu, výše poplatků i výše ročního úroku z poskytnutých finančních prostředků. Z výpisu za období od 1.7.2019 do 31.7.2019 vyplývá, že ke dní 31.7.2019 dlužil žalovaný Bance částku 53 220,51 Kč. Aktuální obchodní úrok činil 22,99% ročně. V průběhu smluvního vztahu žalovaný načerpal celkem částku ve výši 236 699,44 Kč a postupně uhradil částku ve výši 212 300 Kč Poslední splátku uhradil žalovaný dne 18.2.2019 ve výši 1 200 Kč. 10. Z upomínky a oznámení o zesplatnění ze dne 1.8.2019 ve spojení s výpisy ke kreditní kartě soud zjistil, že žalovaný byl v prodlení s úhradou řádných splátek úvěru a příslušných poplatků, proto došlo k ukončení smlouvy o úvěru a zesplatnění celé pohledávky ve výši 53 820,51 Kč s tím, že jej Banka požadovala uhradit nejdéle do 15.8.2019 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.2.2020, seznamu postoupených pohledávek (položka [číslo]), a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], jakožto postupitel postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Oznámením ze dne 28.2.2020 právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyrozuměla o postoupení pohledávky. Odeslání oznámení žalobkyně doložila poštovním podacím archem ze dne 2.3.2020. 12. Z předžalobní výzvy ze dne 31.3.2020 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 1.4.2020, má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k dobrovolnému splnění svého závazku. 13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] na základě žalovaným odsouhlasené žádosti poskytla žalovanému finanční prostředky formou revolvingového úvěru. Žalovaný čerpal finanční prostředky převodem na bankovní účet, výběrem z bankomatu a platbami kartou, a to v celkové výši 236 699,44 Kč. Žalovaný postupně zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 212 300 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila celý úvěr a vyzvala ho k jeho zaplacení. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy posuzovala bonitu žalovaného na základě vyplněné žádosti, kde žalovaný uvedl příjem ve výši 18 846 Kč, který byl bankou ověřen z účtu žalovaného jako odpovídající a dále na základě svého interního ekonomického modelu, kdy i přes dříve poskytnuté úvěry bankou usoudila, že solventnost žalovaného je dostačující. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.2.2020 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. 14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádá