10 C 48/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 13.10.2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], (dále jen„ původní věřitel“) poskytla žalovanému dne 27.2.2019 na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] částku ve výši 3 000 Kč, a to na základě smlouvy, kterou však žalobkyně není schopna doložit. Uvedenou částku požadovala z titulu bezdůvodného obohacení, neboť na účet žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně tato částka poukázána. Smlouvou ze dne 20. 12. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Spolu s dlužnou částkou žalobkyně požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v upomínce ze dne 22.1.2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. účastníky k vyjádření, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je dán. Protože žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, rozhodl soud bez ve věci bez nařízení jednání. 4. Ze žalobkyní předložené Smlouvy o úvěru ze dne 27.2.2019 soud zjistil, že tato smlouva obsahuje označení žalovaného včetně údaje o telefonním čísle a e-mailové adrese. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému krátkodobý úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen dne 29.3.2019 Smlouva neobsahuje vlastnoruční ani elektronický podpis žádné ze smluvních stran. Ze Standartních informací o spotřebitelském úvěru a obchodních podmínek bez data vyplývá, že rovněž neobsahují podpisy žádného subjektu. 5. Z výpisu z účtu a interního dokumentu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že z bankovního účtu původního věřitele byl dne 27.2.2019 proveden převod částky ve výši 3 000 Kč na účet č. [bankovní účet], pod variabilním symbolem [číslo]. 6. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 7.2.2022 vyplývá, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl v měsíci únor 2019 [celé jméno žalovaného], [datum narození], tedy žalovaný. Z výpisu z tohoto účtu za uvedené období vyplývá, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poukázána dne 27.2.2019 částka ve výši 3 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.12.2019 soud zjistil a vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena včetně příslušenství na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22.1.2020 soud zjistil, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky a že žalovanému byla současně poskytnuta dodatečná lhůta k plnění 3 dny ode dne doručení oznámení. Odeslání oznámení žalobkyně doložila poštovním podacím lístkem ze dne 22.1.2020. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 22.1.2020 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. 9. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 3 000 Kč, která mu byla připsána na účet č. [bankovní účet] dne 27.2.2019. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20.12.2019, a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 22.1.2020. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení. 11. Při právním posouzení soud vycházel z § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“), podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 13. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 14. V daném případě dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nebylo prokázáno, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně vědoma si této skutečnosti tak požadovala přiznání svého nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že tedy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 3 000 Kč a že žalovaný dluh neuhradil, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 3 000 Kč, které je povinen vydat. Protože však právní předchůdkyně žalobkyně převedla svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 3 000 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku). 15. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 3 000 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 9,75 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 31.1.2020, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 22.1.2020, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení 3 dny od doručení. Výzva byla žalovanému odeslána 22.1.2020, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena 27.1.2020 Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 30.1.2020 a ode dne následujícího je proto žalovaný v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 10 % ročně, nicméně žalobkyně požadovala 9,75 % ročně. Ve zbývajícím rozsahu nárok na zaplacení úroku z prodlení soud zamítl (výrok I. a II. rozsudku). 16. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 1 489 Kč, představované jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč a jednak náklady právního zastoupení ve výši 1 089 Kč, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tj. za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění) a ze 3 režijních paušálů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč, obojí zvýšeno o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 189 Kč, neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů od právní moci rozsudku.