12 C 281/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 86 353,48 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 3. 8. 2002 Smlouvu o úvěru – konkrétně Smlouva o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla specifikovaného ve Smlouvě. Dlužnou částku měl žalovaný uhradit v 48 měsíčních splátkách po 4 630 Kč. Žalovaný však nesplácel řádně a včas. Tímto podstatně porušil ustanovení Smlouvy a právní předchůdkyně žalobkyně požadovala okamžité splacení celého úvěru. Odstoupení od Smlouvy nabylo účinnosti dne 21. 6. 2010. Žalovaný byl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky. Poslední splátku žalovaný uhradil dne 3. 8. 2010. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 15. 3. 2019 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Ke dni postoupení činila služná částka 86 353,48 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně před podáním žaloby písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na dluh v celkové výši 86 3453,48 Kč ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podáním ze dne 13. 11. 2020 vzala žalobkyně žalobu zpět co do zaplacení úroku ve výši 13,58 % ročně z částky 61 727,54 Kč za dobu od 22. 6. 2010 do 15. 3. 2019 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů z částky 81 216,54 Kč za dobu od 22. 6. 2010 do 15. 3. 2019. Dále tak požaduje uhradit částku ve výši 81 216,54 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 81 216,54 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů a s úrokem ve výši 13,58 % ročně z částky 61 727,54 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení. 4. V souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. tak soud řízení co do zaplacení úroku ve výši 13,58 % ročně z částky 61 727,54 Kč za dobu od 22. 6. 2010 do 15. 3. 2019 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů z částky 81 216,54 Kč za dobu od 22. 6. 2010 do 15. 3. 2019, zastavil (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 5. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě nevyjádřil a dal tak najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s výše uvedeným postupem výslovně souhlasila již v podané žalobě. 6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 7. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 8. 2008 Smlouvu o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně půjčila žalovanému finanční částku ve výši 100 000 Kč, na nákup osobního automobilu tov.zn. Volkswagen Golf IV 1.8, [registrační značka] za částku 125 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil částku 25 000 Kč. Žalovaný měl poskytnutou částku splatit v 48 měsíčních splátkách po 4 630 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 3. 9. 2008 a každá další byla splatná vždy 3. dne v měsíci. Poslední splátka byla splatná dne 3. 8. 2012 (viz Smlouva o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla [číslo] ze dne 3. 8. 2008, Splátkový kalendář k smlouvě o úvěru [číslo] Všeobecné obchodní podmínky smlouvy o úvěru společnosti [právnická osoba]). Žalovaný však nesplácel řádně a včas. Tímto podstatně porušil ustanovení Smlouvy a právní předchůdkyně žalobkyně požadovala okamžité splacení celého úvěru. Odstoupení od Smlouvy nabylo účinnosti dne 21. 6. 2010 (viz Výsledné vyúčtování po ukončení úvěrové smlouvy [číslo] které je zároveň daňovým dokladem ze dne 29. 7. 2010). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo, s účinností ke dni 15. 3. 2019, k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 25. 3. 2019, odeslaným žalovanému dne 7. 4. 2019 (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019, Dohoda ze dne 12. 3. 2019, Potvrzení ze dne 15. 3. 2019, seznam postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2019 včetně kopie podacího lístku s datem podání 7. 4. 2019). Žalovaný dlužnou pohledávku neuhradil ani na základě písemné výzvy k úhradě, která mu byla odeslána 17. 2. 2020 (viz Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 17. 2. 2020 včetně podacího lístku s datem podání 17. 2. 2020). 8. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce. Podle ustanovení § 497 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (díle jen „obchodní zákoník“), se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ustanovení § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. 10. Podle ustanovení § 517 odst. 1 občanského zákoníku je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 12. V souzeném případě po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl v řízení za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 8. 2008, v souladu s ustanovením § 497 obch. zák. Smlouvu o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla [číslo] podle níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 100 000 Kč na nákup vozidla, přičemž žalovaný se zavázal úvěr právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 48 měsíčních splátkách po 4 630 Kč. Žalovaný však neuhradil úvěr řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné částky a smluvního úroku i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 21 169,40 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 3 455 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 13 740 Kč dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 4 580 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 3 074,40 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.,