12 C 322/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím spočívajícím v úroku z úvěru a úroku z prodlení. Tvrdila, že žalovaný dne 17. 7. 2019 uzavřel Rámcovou smlouvu [číslo] dne 16. 12. 2019 Dodatek č. 3 k Rámcové smlouvě - smlouva o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a zároveň mu bylo umožněno čerpání kontokorentu. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností ze strany žalovaného došlo dne 4. 4. 2022 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 5 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 320,84 Kč O zesplatnění kontokorentu byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne 4. 4. 2022, kterým byl současně i vyzván k zaplacení celého dluhu. 2. V průběhu řízení, a to ještě dříve, než ve věci bylo jednáno, vzala žalobkyně svým podáním ze dne 13. 9. 2022, žalobu částečně v rozsahu co do zaplacení částky ve výši 309,27 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 309,27 Kč od 8. 8. 2022 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 309,27 Kč od 8. 8. 2022 do zaplacení, neboť žalovaný dne 8. 8. 2022 (po podání žaloby dne 25. 5. 2022) uhradil na svůj dluh částku ve výši 309,27 Kč. Žalovaný je tak nadále povinen uhradit žalobkyni zbytek dluhu ve výši 4 690,73 Kč spolu s příslušenstvím a s náklady řízení. Žalobkyně proto navrhla, aby soud řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí zastavil. 3. Podle § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. Jelikož k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, nežli soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo třeba k uvedenému procesnímu úkonu žalobce souhlasu žalované (§ 96 odst. 3 a 4 o.s.ř.). 4. V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a výrokem I. tohoto usnesení řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí zastavil. 5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 6. Jelikož ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř., vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř., aby ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení této výzvy předali soudu písemné vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila ve svém vyjádření ze dne 13. 9. 2022 a žalovaný se nevyjádřil a soud má tedy za to, že jeho souhlas byl dán. 7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní, kterými jsou Rámcová smlouva [číslo] ze dne 30. 4. 2019, Dodatek číslo 3 k Rámcové smlouvě [číslo] ze dne 16. 12. 2019, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Výpis z běžného účtu č. [bankovní účet] za období 23. 11. 2021 – 18. 5. 2022, přehled čerpání a splácení kontokorentu, Výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva ze dne 4. 4. 2022 včetně kopie poštovního podacího archu s datem podání dne 6. 4. 2022, Podmínky pro používání kontokorentu, Obchodní podmínky, soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 8. Účastníci uzavřeli dne 30. 4. 2019 Rámcovou smlouvu [číslo] dne 16. 12. 2019 Dodatek č. 3 k Rámcové smlouvě - smlouva o kontokorentu ve výši 5 000 Kč, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností ze strany žalovaného došlo dne 4. 4. 2022 k zesplatnění kontokorentu. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 5 000 Kč spolu se smluvním úrokem. Žalovaný ze shora uvedeného závazku nezaplatil žalobkyni ničeho, a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne 4. 4. 2022. 9. Podle § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.). Poté dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru tak, jak má na mysli občanský zákoník. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, které žalovaný čerpal. Podpisem smlouvy se žalovaný zavázal úvěr platit průběžně, a to každým připsáním peněz na běžný účet. Smlouva však nebyla ze strany žalovaného dodržena, neboť úvěr řádně poskytnutý kontokorent neuhradil. V důsledku tohoto jednání žalovaného došlo k jeho prodlení a žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalovaný ničeho nezaplatil. S ohledem na výše uvedené má soud za prokázané, že nárok žalobkyně je oprávněný. Žalobě tedy plně vyhověl a přiznal žalobkyni i nárok na příslušenství tak jak je uvedeno ve výroku II. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, představující zaplacený soudní poplatek.