6 C 74/2021-17 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2021 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 3.787,30 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] ze dne 12. 10. 2017. Tvrdil, že na základě této smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly též úvěrové podmínky, a po řádném prověření úvěruschopnosti žalované posouzením jejích příjmů, výdajů a osobních a rodinných poměrů včetně nahlédnutí do externích úvěrových registrů, byla žalovaná oprávněna čerpat v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce v částce 15.000 Kč a zavázala se takto poskytnuté prostředky žalobci vrátit spolu se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy do 20. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání z úvěrového rámce. Za trvání úvěrového vztahu tak žalovaná vyčerpala celkem 14.997,30 Kč, na kterou žalobci uhradila pouze 11.210 Kč. Jelikož tak porušila svůj závazek vyplývající z úvěrové smlouvy, neboť se dostala do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, přistoupil žalobce k zesplatnění úvěru ke dni 30. 8. 2018 a dopisem z téhož dne požadoval po žalované okamžitou úhradu celé dlužné částky. Žalovaná poté uhradila na svůj dluh ještě částku 7.050 Kč, a nadále tak dluží žalobci částku 3.787,30 Kč, představovanou nesplacenou úvěrovou jistinou, k níž žalobce účtuje též zákonný úrok z prodlení, jdoucí od 15. dne po zesplatnění úvěru s ohledem na lhůtu k plnění uvedenou ve výzvě ke splacení úvěru, tedy ode dne 14. 9. 2018 až do zaplacení. Žalovaná pak již dále nereagovala ani na zaslanou předžalobní výzvu k plnění, a proto se žalobce domáhal svého nároku soudní cestou. 2. K výzvě soudu následně žalobce upřesnil, že se svého nároku domáhá pouze z titulu bezdůvodného obohacení, a nikoliv na základě uzavřené smlouvy. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již v podané žalobě, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě rovněž vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 5. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, a to z úvěrové smlouvy Clubcard kreditní karta Premium Plus [číslo] ze dne 12. 10. 2017 včetně přílohy a úvěrových podmínek žalobce, dále z výpisu čerpání, splátek a úhrad, z výpisu žalobce z obchodního rejstříku, dále z výzvy ke splacení celého dluhu ze dne 30. 8. 2018, jakož i z předžalobní výzvy k plnění ze dne 16. 4. 2020 včetně poštovního podacího archu. Listiny dokládající prověření schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet soudu předloženy nebyly s poukazem na doplňující tvrzení žalobce o vymáhání nároku nikoliv z titulu smluvního závazku, ale z titulu bezdůvodného obohacení. 6. Na podkladě obsahu shora uvedených listin pak soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož účastníci uzavřeli dne 12. 10. 2017 smlouvu o úvěru pod [číslo] na jejímž základě žalobce (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku) poskytl žalované bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 15.000 Kč a s roční úrokovou sazbou ve výši 26,28 % (úrok není předmětem tohoto řízení). Žalovaná pak měla takto poskytnuté prostředky, čerpané prostřednictvím kreditní karty Clubcard, žalobci uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaná ve smlouvě uvedla, že ze se svého zaměstnání u společnosti [právnická osoba] (od června 2017) dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 15.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti pak činil 10.000 Kč; byla svobodná, bydlela v podnájmu a neměla žádnou vyživovací povinnost. Uvedené skutečnosti však nebyly nijak doloženy. Z poskytnutého úvěrového rámce pak žalovaná vyčerpala celkem 14.997,30 Kč, na které uhradila pouze 11.210 Kč, a nadále tak žalobci dluží celkem 3.787,30 Kč (naúčtované úroky a sankce vyplývající z přehledu nejsou v tomto výpočtu dlužné částky zohledněny a nejsou ani předmětem řízení). Žalobce zaslal žalované výzvu ke splacení celého úvěru ze dne 30. 8. 2018 ve lhůtě 14 dnů ode jejího sepsání, a následně i předžalobní výzvu k plnění ze dne 16. 4. 2020, žalovaná však již svůj dluh nevyrovnala. 7. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 9. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře. 10. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřeb