6 C 79/2021-33 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 9. 2021 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 1.500 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 17. 1. 2019 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO]. Tvrdil, že na základě registrace žalovaného (uvedením osobních a kontaktních údajů a bankovního spojení) na webové stránce právního předchůdce žalobce [webová adresa], zřízení uživatelského účtu a odsouhlasení návrhu úvěrové smlouvy ze strany žalovaného původní věřitel prověřil schopnost žalovaného splácet úvěr lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI a schválil jeho žádost o poskytnutí úvěru. Na podkladě těchto úkonů pak žalovanému následně poskytl úvěr ve výši 1.500 Kč převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] (číslo smlouvy). Úvěr pak měl být splacen dne 16. 2. 2019. Jelikož však tomuto svému závazku nedostál, neboť poskytnutý úvěr věřiteli nesplatil ani na základě zasílaných upomínek, žalobce, jemuž byla následně předmětná pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou ze dne 3. 3. 2021, se tak vůči žalovanému domáhal zaplacení celkové částky 1.500 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ode dne následujícího po splatnosti, tedy od data 17. 2. 2019, až do zaplacení. 2. V průběhu řízení žalobce doplnil, že k uzavření úvěrové smlouvy se žalovaným došlo v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba] pro spotřebitelský úvěr (článek 10.7 a 20.3 VOP), tedy za pomoci prostředků komunikace na dálku, tedy prostřednictvím výše uvedených webových stránek úvěrujícího subjektu. Žalovaný pak dal uzavřením smlouvy souhlas s prověřením své úvěruschopnosti a věřitel přitom vycházel kromě výsledků provedené lustrace též z dokladů předložených žalovaným, jmenovitě z jeho občanského průkazu, a ověřil též výpočtem mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji se započtením rezervy nejméně ve výši životního minima (3.410 Kč) disponibilní zdroje žalovaného. Odesláním žádosti o úvěr žalovaný rovněž prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem, a potvrdil, že zvážil své možnosti a je schopen úvěr splatit. Úvěrující proto neměl důvod o těchto jeho tvrzeních pochybovat. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Jelikož se strany k jednání soudu nedostavily, přičemž zástupce žalobce svou neúčast omluvil, soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl tuto věc v jejich nepřítomnosti. 5. Soud ve věci provedl dokazování listinami založenými do spisu, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 14. 1. 2019 ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kopií občanského průkazu žalovaného, dále potvrzením o odeslání finančních prostředků ze dne 17. 1. 2019 ve výši 1.500 Kč bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet] pod identifikačním číslem úvěru [číslo], zprávou [právnická osoba], ze dne 18. 3. 2022, dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 včetně relevantní části seznamu postoupených pohledávek a dalších příloh, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2021 a výzvou k úhradě před podáním žaloby z téhož dne ve spojení s poštovním podacím lístkem. 6. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným po sdělení jeho osobních a kontaktních údajů za pomoci prostředků komunikace na dálku (elektronicky) smlouvu o úvěru. Ve smluvní dokumentaci předložené soudu nejsou uvedeny údaje o zjišťovaných poměrech žalovaného, ani jejich hodnocení ve vztahu k jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet, přičemž úvěrová smlouva obsahuje pouze ujednání o tom, že klient (tedy žalovaný) odpovídá za pravdivost a správnost údajů uvedených ve všech dokumentech zaslaných věřiteli k posouzení jeho schopnosti splácet úvěr; smlouva o úvěru nezachycuje žádný údaj o tom, že tak původní věřitel skutečně učinil (tedy že si vyžádal relevantní údaje o poměrech žalovaného a tyto náležitě a s odbornou péčí zhodnotil) a že se žalovaný s obsahem listiny seznámil. Na základě výše uvedeného pak úvěrující poskytl žalovanému bezhotovostním převodem dne 17. 1. 201 na bankovní účet uvedený ve smlouvě pod č. [bankovní účet], jehož majitelem byl žalovaný, peněžní prostředky ve výši 1.500 Kč pod variabilním symbolem [číslo] (číslo úvěrové smlouvy). Žalovaný pak měl uvedený obnos uhradit do data splatnosti dne 16. 2. 2019 (úvěr byl tedy poskytnut na dobu 30 dnů). Smlouvou ze dne 3. 3. 2021 pak byla předmětná pohledávka postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn a současně zástupcem žalobce vyzván k úhradě dlužné částky, kterou doposud neuhradil, ve lhůtě tří dnů. Výzva k úhradě ze dne 13. 4. 2021 byla podána k poštovní přepravě ještě téhož dne. 7. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Ve smyslu ustanovení § 1824 odst. 1 občanského zákoníku sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1. 9. Ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 10. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 11. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře. 12. Dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhů