9 C 316/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 5 896,99 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že poskytuje zákazníkům možnost zřídit si službu Twisto účet, jehož prostřednictvím může zákazník realizovat platby za zboží a služby třetích osob, a to až do výše schváleného kreditního rámce a zároveň úhradu za tyto platby odložit až o 45 dní. Žalovaný uzavřel prostřednictvím elektronické komunikace smlouvu k službě Twisto účet. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, které žalovaný odsouhlasil. Žalobkyně vystavila žalovanému měsíční přehled jednotlivých objednávek a transakcí, z něhož byla rovněž patrná jejich splatnost. Žalovaný čerpal služby žalobkyně a zavázal se uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že jednotlivé transakce včas neuhradí. Žalovaný čerpal služby v celkové výši 4 989,49 Kč, k nimž se vážou poplatky za odloženou platbu ve výši 1 407,50 Kč splatné spolu s jistinou závazku. Žalovaný uhradil jednotlivá vyúčtování pouze částečně, a to v celkové výši 500 Kč. Dle Podmínek vzal žalovaný rovněž na vědomí, že v případě využití služby odložení splatnosti mu bude účtován poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 5 Kč za každých doložených 100 Kč o 1 měsíc při platbě min. 10 % z celkové jistiny a ve výši 10 Kč za každých odložených 100 Kč o 1 měsíc při platbě méně než 10 % z celkové jistiny. S ohledem na celkovou dobu prodlení vznikl žalobkyni nárok na úhradu poplatku z prodlení za všechny smlouvy v celkové výši 1 407,50 Kč. Žalovaný zbylou dlužnou částku však ani přes upomínku ze dne 18. 5. 2021 neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. účastníky k vyjádření, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je dán. Žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, a soud tedy rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, přičemž zjistil následující rozhodné skutečnosti: 5. Soudu byla předložena Smlouva ke službě Twisto účet v elektronické podobě, a to ve formátu PDF. Z elektronického dokumentu bylo zjištěno, že soubor obsahující smlouvu byl vytvořen 9. 12. 2019 ve 13:00, nebyl později měněn a neobsahuje žádný elektronický podpis. Na smlouvě je pak připojen otisk vlastnoručního podpisu blíže neztotožněné osoby za žalobkyni. Dle tvrzení žalobkyně měla být smlouva podepsána žalovaným prostřednictvím unikátního kódu zaslaného žalovanému prostřednictvím SMS. Takový kód či záznam o podpisu však ke smlouvě připojen není. Žádný podpis neobsahují ani předložené Všeobecné obchodní podmínky k Twisto účtu. 6. Z výpisu z Twisto účtu vedeného na jméno žalovaného má soud za prokázané že žalobkyně evidovala platby provedené žalovaným prostřednictvím Twisto účtu v měsíci prosinec 2019 a leden 2020 v celkové výši 5 896,99 Kč, tj. ve výši jistiny žalované částky, a to včetně rozpisu jednotlivých objednávek zboží a služeb od jednotlivých smluvních partnerů. Součástí této částky jsou rovněž poplatky za prodlení v celkové výši 1 407,50 Kč. 7. Z otisku stránky interního elektronického systému žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný obdržel dne 9. 12. 2019 ve 13:00 obdržet verifikační SMS s textem„ Kod pro overeni vaseho Twisto uctu je: [číslo]. Zadejte jej prosim do formulare v registracnim procesu“. Z uvedeného otisku obrazovky nevyplývá, že by byl žalovaný požádán o podpis dříve zaslané smlouvy o poskytování služby Twisto účtu, že by mu byly poskytnuty smluvní podmínky či že by provedl podpis jakéhokoliv dokumentu byť prostým elektronickým podpisem. 8. Z otisku stránky interního elektronického systému žalobkyně má soud rovněž za prokázané, že si žalobkyně učinila dne 10. 12. 2019 v 10:03 hodin dotaz ohledně žalovaného do evidence SOLUS. Obsah odpovědi na uvedený dotaz z předloženého dokumentu však nevyplývá. 9. Z kopie občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně měla k dispozici osobní údaje žalovaného. 10. Z předžalobní výzvy a včetně podacího archu má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby a to přípisem ze dne 18. 5. 2020. 11. Na základě shora uvedeného má soud za prokázaný tento skutkový stav. Žalovaný provedl v měsíci prosinec 2019 a leden 2020 prostřednictvím Twisto účtu platby za dodávku zboží a služeb v celkové výši 4 489,49 Kč, které za něj uhradila žalobkyně. Žalovaný však částky, které za něj žalobkyně uhradila, této následně neuhradil. Ve vyúčtování jsou rovněž žalovanému účtovány poplatky za prodlení v celkové výši 1 407,50 Kč. V řízení nebyl prokázán obsah smluvních ujednání mezi žalobkyní a žalovaným ve spojení s poskytovanou službou. 12. Při právním posouzení soud vycházel u ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen,,o. z.) podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 1968 věta prvá o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. V daném případě dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o odložení plateb – tj. uzavření úvěrové smlouvy Twisto účet od níž žalobkyně odvozuje svůj žalobní nárok. Soudu byla předložena Smlouva datovaná dnem 9. 12. 2019, která však neobsahuje podpis žalovaného, a to ani vlastnoruční ani v elektronické podobě. Soud tak nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy, tím méně s jakým konkrétním obsahem. 16. V této souvislosti nelze ani přehlédnout, že k podpisu smlouvy ze strany žalovaného mělo dojít SMS kódem dne 9. 12. 2019, a až následně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (viz dotaz do evidence SOLUS ze dne 10. 12. 2019), tzn. že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného až po uzavření smlouvy, neboť z předloženého PDF dokumentu vyplývá, že dokument byl vytvořen dne 9. 12. 2019 ve 13:00 a nebyl měněn a podpis žalovaného byl na smlouvu připojen kódem z SMS zprávy popsané v bodě 7. tohoto rozsudku. Zároveň žalobkyně tvrdí, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného lustrací v CEE, insolvenčním rejstříku a údajů o příjmů poskytnutých žalovaným, tato tvrzení však ničím nedoložila, když sama uvedla, že záznamy o prověření nedisponuje. 17. V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobkyně za žalovaného uradila v měsíci prosinec 2019 a leden 2020 částku 4 489,49 Kč. Vzhledem k tomu, že nebyl prokázán žádný právní důvod úhrady žalované částky žalobkyní za žalovaného, vzniklo ve smyslu § 2993 o.z. žalovanému bezdůvodné obohacení spočívající v plnění za žalovaného bez právního důvodu v uvedené výši, které je povinen žalobkyni vrátit. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, přiznal soud žalobkyni nárok na jeho zaplacení ve výši 10 % ročně od 16. 2. 2020, tj. ode dne uvedeného na vyúčtování plateb provedených žalobkyní za žalovaného v předmětném měsíci, do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů (výrok I. rozsudku). 18. Vzhledem k tomu, že v řízení nebyl prokázán obsah smluvních ujednání mezi žalobkyní a žalovaným, tedy ani vznik nároku žalobkyně na jí tvrzené poplatky spojené s poskytováním služby Twisto účet – poplatky za prodlení plateb, soud žalobu ohledně uvedeného nároku, tj. v rozsahu zaplacení částky 1 407,50 Kč, zamítl (výrok II.). 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 778,15 Kč, přičemž tato částka představuje 52,26 % z jejich