10 C 284/2023-52 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28. 7. 2023 domáhala zaplacení částky v celkové výši 62 250 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dvě smlouvy o zápůjčce. Se žalovanou byla tedy dne 11. 2. 2020 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 32 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala tyto peníze vrátit a spolu s nimi zaplatit i úrok s úrokovou sazbou 20,74 % ročně za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 440 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 18 240 Kč. Celkový dluh se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 80 týdenních splátkách po 776 Kč počínaje 18. 2. 2020 Žalobkyně uvedla, že žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas a na dluh uhradila pouze částku 11 430 Kč Poslední splátku na tento dluh žalovaná zaplatila dne 24. 8. 2021. Žalobkyně dále uvedla, že se žalovanou byla uzavřena smlouva [číslo] dne 22. 10. 2019, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala tyto peníze vrátit a spolu s nimi zaplatit úrok s úrokovou sazbou 25,23 % ročně za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 200 Kč, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 6 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 400 Kč. Celkový dluh se žalovaná zavázals zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 930 Kč počínaje 29. 10. 2019 Poslední splátka byla stanovena na 15. 12. 2020. Žalovaná ani tento svůj dluh nehradila řádně a včas, neboť uhradila podle žalobkyně pouze částku 44 200 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětných smluv. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky, na základě kterých byla mezi účastníky dohodnuta roční úroková sazba a v případě prodlení s placením splátky celkové dlužné částky zákonný úrok z prodlení. Dne 23. 3. 2023 byly obě pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupeny s účinností k témuž dni smluvně žalobkyni, o čemž byla žalovaná dopisem z téhož dne informována a vyzvána k zaplacení dlužné částky. Ke dni postoupení činila podle žalobkyně výše pohledávek 54 050 Kč a 15 000 Kč. Za období od postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně tak požadovala zaplacení dlužné částky v celkové výši 62 250 Kč sestávající z jistiny 32 000 Kč a z jistiny 9 022,38 Kč, poplatků, dále úroků a úroků z prodlení kapitalizovaných vždy z neuhrazené části úvěrů do dne postoupení pohledávky, tj. 23. 3. 2023, a dále rovněž i úroků a úroků z prodlení z neuhrazené části úvěrů od dne 24. 3. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaná uvedla, že uzavřela dne 19. 10. 2018 se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce na částku 90 000 Kč, přičemž zdejší soud v rozsudku v dané věci č.j. 12 C 259/2022-121 došel k jednoznačnému závěru, že uvedená společnost nezkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná odkázala na uvedený rozsudek, protože jejím jediným příjmem od 19. 10. 2018 je starobní důchod. Žalovaná potvrdila, že uzavřela se společností [právnická osoba] obě předmětné smlouvy, na základě kterých načerpala 32 000 Kč a 31 000 Kč. Uvedená společnost však obešla svoji zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele prohlášením žalované, že si je sama schopena posoudit, zda smlouva odpovídá jejím potřebám a finanční situaci. Skutečné příjmy a výdaje žalované nikdo nezkoumal a neověřoval, neboť v opačném případě by bylo zřejmé, že žalovaná nemá dostatek finančních prostředků na placení půjčky u [obec] [právnická osoba], společnosti [právnická osoba] a ještě právní předchůdkyně žalobkyně. Tvrzení žalobkyně o úvěruschopnosti žalované je systémově lživé. Díle uvedla, že celé znění smlouvy a její jednotlivá ustanovení jsou ve skutečnosti organizovaným pokusem o zastření nezákonné činnosti, tedy lichvy právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná uvedla, že úrok 94 %, na který jí byly půjčeny finanční prostředky, jsou lichvářské, když administrativní poplatek i poplatek za splácení v hotovosti jsou součástí celkové úrokové sazby vyjádřené RPSN. Žalovaná dále uvedla, se sjednáním půjčky snažila pomoci svému synovi, aby vydržel důsledky sporu s celním úřadem o ústavnost zákona o spotřebních daních, a z jeho peněz hradila první splátky. Vyhlášení konkurzu na majetek syna jej však ponechalo bez peněžních prostředků. Tuto skutečnost žalovaná vnímala jako nespravedlnost s tím, že vnímá i zoufalost celé absurdnosti rozhodování soudní moci o systematickém zneužívání tísně ekonomicky strádajících skupin obyvatel lichvářskými skupinami. Podle žalované by se soud měl s těmito skutečnostmi vypořádat. 3. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: 4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně byla dne 16.2.2005 zapsána do obchodního rejstříku pod spisovou značkou [sp. zn.] a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 22. 10. 2019 spolu s přílohami soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], tohoto dne uvedenou smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 31 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem v částce 6 200 Kč, poplatků za administrativní činnost 6 200 Kč a hotovostní inkaso splátek 12 400 Kč, tedy celkem částku 55 800 Kč se žalovaná zavázala uvedené společnosti uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 930 Kč. Soud dále ze smlouvy o úvěru zjistil, že jím byl refinancován spotřebitelský úvěr, který žalovaná čerpala u právní předchůdkyně žalobkyně v minulosti ve výši 10 065 Kč a zbývající částku 20 935 Kč žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy, což svým podpisem potvrdila. Podle čl. 5 smluvních podmínek platilo, že pokud žalovaná nesplní včas povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, měla právní předchůdkyně žalobkyně právo na zaplacení celé zbývající dosud neuhrazené částky. 6. Zákaznickou kartou ze dne 22. 10. 2019 má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je rozvedená, údaj o druhu bydlení nebyl vyplněn ani ověřován s tím, že se mělo jednat o její jediné bydliště za poslední tři roky. Žalovaná byla od srpna 2018 v domácnosti a její měsíční příjem měl tvořit starobní důchod ve výši 11 045 Kč a dále státní podpora 12 800 Kč. Příjem žalované tak měl celkem činit 23 845 Kč měsíčně. V kolonce měsíční výdaje bylo uvedeno 2 500 Kč na bydlení za nájem, inkaso a energie, 4 500Kč jako osobní výdaje a 2 950 Kč jako splátky úvěrů. Použitelný příjem podle této karty činil 13 895 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaná měla předložit právní předchůdkyni žalobkyně bankovní výpisy, které však nebyly navrženy a předloženy k důkazu. 7. Z přehledu plateb na č.l. 32 spisu vyplývá, že žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy ze dne 22. 10. 2019 v období od 30. 10. 2019 do 28. 7. 2021 postupně celkem 44 200 Kč. 8. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 11. 2. 2020 soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], tohoto dne uvedenou smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 32 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem v částce 5 440 Kč, poplatků za administrativní činnost 6 400 Kč a hotovostní inkaso splátek 18 240 Kč, tedy celkem částku 62 080 Kč se žalovaná zavázala uvedené společnosti uhradit v 80 pravidelných týdenních splátkách po 776 Kč. Soud dále ze smlouvy o úvěru zjistil, že jím byl refinancován spotřebitelský úvěr, který žalovaná čerpala u právní předchůdkyně žalobkyně v minulosti ve výši 15 423 Kč a zbývající částku 16 577 Kč žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy, což svým podpisem potvrdila. Podle čl. 5 smluvních podmínek platilo, že pokud žalovaná nesplní včas povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, měla právní předchůdkyně žalobkyně právo na zaplacení celé zbývající dosud neuhrazené částky. 9. Ze Zákaznické karty ze dne 11. 2. 2020 vyplývá, že žalovaná uvedla, že je rozvedená, údaj o druhu bydlení nebyl vyplněn, nicméně u kolonky„ žije s “ je doplněno„ se synem“. Tato skutečnost měla být ověřována blíže neurčeným dokladem s tím, že se mělo jednat o její druhé bydliště za poslední tři roky. Žalovaná byla od srpna 2018 v domácnosti a její měsíční příjem měl tvořit starobní důchod ve výši 11 045 Kč, dále státní podpora 11 821 Kč a další příjem 7 000 Kč. Příjem žalované tak měl celkem činit 29 866 Kč měsíčně. V kolonce měsíční výdaje bylo uvedeno 4 000 Kč na bydlení za nájem, inkaso a energie, 4 500Kč jako osobní výdaje a 1 700 Kč jako