12 C 62/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Berouně domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako neuhrazeného debetního zůstatku. Uvedla, že žalovanému byl poskytnut úvěrový limit v souladu se Smlouvou o Flexikontu ze dne 31. 1. 2003, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu. Jelikož žalovaný porušil závazky ze Smlouvy tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, zrušila právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 11 700 Kč převedla dne 23. 7. 20045 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Dlužná částka byla právní předchůdkyní žalobkyně zesplatněna ke dni 31. 1. 2005 a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 11 475,01 Kč. Žalovaný ani po výzvě k úhradě dluhu předžalobní upomínkou však dluh vůči žalobkyni nevyrovnal. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili (příp. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili), soud měl za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání. 4. Po provedeném řízení a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. vzal za prokázaný tento skutkový stav: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 31. 1. 2003 Smlouvu o Flexikontu, na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný korunový účet č. [bankovní účet] a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu. Jelikož žalovaný porušil závazky ze Smlouvy tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, zrušila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 11 700 Kč převedla dne 23. 7. 20045 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Dlužná částka byla právní předchůdkyní žalobkyně zesplatněna ke dni 31. 1. 2005 a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 11 475,01 Kč. Žalovaný i přes upomínky dluh řádně a včas neuhradil (prokazuje: Smlouva o Flexikontu ze dne 31. 1. 2003, Dispozice majitele účtu ze dne 31. 1. 2003, Dodatek [číslo] ke smlouvě o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 31. 1. 2003 ze dne 6. 11. 2003, Upomínka ze dne 26. 11. 2004, Upomínka ze dne 26. 11. 2004, Oznámení Banky o prohlášení úvěru za splatný ze dne 31. 1. 2005, Smlouva o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 18. 6. 2019, Dohoda ze dne 18. 6. 2019, Potvrzení ze dne 21. 6. 2019, seznam postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2019 včetně kopie podacího lístku s datem podání 16. 7. 2019, Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 18. 7. 2022 včetně kopie podacího lístku s datem podání 18. 7. 2022, Úrokový lístek, Sazebník cen za peněžní a obchodní služby po fyzické osoby, Všeobecné obchodní podmínky, Výpis z úvěrového účtu ze dne 21. 6. 2019, Výpis z úvěrového účtu ze dne 19. 6. 2019, Výpis z úvěrového účtu ze dne 17. 6. 2019, Výpis z úvěrového účtu ze dne 30. 4. 2019, Výpis z úvěrového účtu ze dne 28. 2. 2019, Výpis z úvěrového účtu ze dne 31. 12. 2018, Platební historie). 6. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 31. 1. 2003 uzavřena Smlouva o Flexikontu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr, který však žalovaný nevrátil. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil, požadovala žalobkyně splacení kontokorentu spolu s příslušenstvím dle ust. § 1970 a §1802 obč. zák. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Věc pak soud právně posoudil dle ustanovení § 369 odst. 1, § 497 a násl. a § 708 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, a dále podle ustanovení § 517 odst. 2 a § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 8. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 2 252 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).