13 C 1/2023 — Okresní soud v Berouně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru ze dne 15.7.2021 [číslo] na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 21 000 Kč Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení žalované, banka žádosti žalované vyhověla a žalovaná se zavázala splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná dle žalobkyně podmínky smlouvy nedodržela, neboť se dostala do prodlení s plněním svých závazků. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.6.2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Banka prohlásila poskytnutý úvěr za splatný v celé výši, a to ke dni 31.05.2022. Dlužná částka ve výši 21 937,5 Kč sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 21 210 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvních pokut ve výši ve výši 127,50 Kč. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Jelikož ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř., vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř., aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení této výzvy předali soudu písemné vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila souhlas, žalovaná se nevyjádřila a soud má tedy za to, že její souhlas byl dán. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli mezi sebou dne 15.7.2021 Smlouvu o úvěru č.. [číslo], na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), žalované úvěr ve výši 21 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnosti a nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení žalované, banka žádosti žalované vyhověla a žalovaná se zavázala splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná dle žalobkyně podmínky smlouvy nedodržela, neboť se dostala do prodlení s plněním svých závazků. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.6.2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Banka prohlásila poskytnutý úvěr za splatný v celé výši, a to ke dni 31.05.2022. Dlužná částka ve výši 21 937,5 Kč sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 21 210 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvních pokut ve výši ve výši 127,50 Kč. Žalovaná ničeho nezaplatila ani na výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne 8.7.2022. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§132 o.s.ř.). Poté dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru tak, jak má na mysli občanský zákoník. Žalovaná čerpala úvěr, který řádně a včas nesplatila a dostala se do prodlení. Soud proto žalobě plně vyhověl a přiznal žalobkyni i nárok na příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 330 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 878 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 937,50 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.