13 C 52/2023 — Okresní soud v Berouně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru mPůjčka plus ze dne 10.2.2020 č. [číslo], na základě které poskytla právní žalobkyně, žalované úvěr. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované banka porovnávala její příjem a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Po přezkoumání úvěruschopnosti žalované zhodnocením informací získaných od žalované, poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši ve výši 130 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit v 36 měsíčních splátkách po 4 273,96 Kč. Podmínky smlouvy žalovaná nesplnila a došlo k porušení smlouvy, neboť žalovaná neuhradila žádnou splátku za měsíce červenec, srpen, září 2021. Vzhledem k tomu žalobkyně odstoupila od smlouvy, a to dopisem, čímž se stal celý dluh splatným ke dni 14.09.2021. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 73 623,53 Kč a poplatky ve výši 250 Kč. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Jelikož ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř., vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř., aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení této výzvy předali soudu písemné vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila souhlas, žalovaná se nevyjádřila a soud má tedy za to, že její souhlas byl dán. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru mPůjčka plus ze dne 10.2.2020 č. [číslo], na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 130 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit úvěr v 36 měsíčních splátkách po 4 273,96 Kč. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované byly kontrolovány veškeré informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované banka porovnávala její příjem a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaná dle žalobkyně podmínky smlouvy nedodržela, neboť se dostala do prodlení s plněním svých závazků. Podmínky smlouvy žalovaná nesplnila a došlo k porušení smlouvy, neboť žalovaná neuhradila žádnou splátku za měsíce červenec, srpen, září 2021. Vzhledem k tomu žalobkyně odstoupila od smlouvy, a to dopisem, čímž se stal celý dluh splatným ke dni 14.09.2021. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 73 623,53 Kč a poplatky ve výši 250 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila, a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne 20.12.2022. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud zhodnotil listinné důkazy předložené žalobkyní a vycházel i z tvrzení jí uvedených v žalobě. Poté dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru tak, jak má na mysli občanský zákoník. Žalovaná čerpala úvěr, který řádně a včas nesplatila. Vzhledem k tomu, že ani přes výzvu žalobkyně nesplatila žalovaná celý svůj dluh řádně a včas, dostala se do prodlení. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal rovněž nárok na zaplacení příslušenství pohledávky spočívající v úroku z prodlení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno ve věci úspěšné žalobkyni. Částka ve výši 18 782,80 Kč je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 956 Kč a náklady právního zastoupení (odměna advokáta za tři úkony právní služby z tarifní hodnoty 73 873,53 Kč, ve výši 4 060 Kč, celkem ve výši 12 180 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši 900 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.; a náhrada 21 % DPH ve výši 2 746,80 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř.).