18 C 253/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 6. 2023 domáhala zaplacení 14 124 Kč s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 13. 7. 2022 se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž žalovaný obdržel úvěr ve výši 12 000 Kč, s tím, že se ho zavázal vrátit do 12. 8. 2022. Žalobkyně vedle částky úvěru požadovala uhradit i úrok z prodlení v zákonné výši od 13. 8. 2022 do 6. 2. 2023, kapitalizovaný částkou 872,88 Kč a nadále běžící v zákonné výši od 10. 2. 2023 do zaplacení, náklady na upomínání ve výši 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 124 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že pohledávku za žalovaným z nesplaceného úvěru nabyla na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8. 12. 2022, a to s účinností ke dni 6. 2. 2023, s tím, že změna věřitele byla žalovanému oznámena. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, ačkoliv k tomu byl před podáním žaloby ze strany žalobkyně vyzván. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Z žalobkyní předložené, avšak žádným z účastníků nepodepsané, smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 7. 2022 vyplývá, že se jí právní předchůdkyně žalobkyně měla zavázat žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 12 000 Kč za podmínek ve smlouvě uvedených, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. 6. Z částečného výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že tato dne 13. 7. 2022 poukázala postupně na účet shodný s účtem uvedeným v úvěrové smlouvě popsané v bodě 5. tohoto rozsudku částku 12 000 Kč. Z částečného výpisu z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 12. 7. 2022 pak vyplývá, že z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného obdržela právní předchůdkyni žalobkyně platbu ve výši 0,01 Kč jako tzv. verifikační platbu, jež je součástí kontraindikačního procesu. 7. Z odpovědi [právnická osoba] na výzvu k součinnosti ze dne 29. 9. 2023 vyplývá, že předmětný účet č. [bankovní účet] je veden právě pro žalovaného. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 11. 2022 ve spojení se společným prohlášením smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2023, včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení ze dne 9. 2. 2023, uzavřenými mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisy právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně ze dne 15. 2. 2023 (viz. Oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 15. 2. 2023, Oznámení žalobkyně ze dne 15. 2. 2023 a podací arch ze dne 16. 2. 2023). 9. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 29. 5. 2023 a podacího archu ze dne 5. 6. 2023 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění jeho povinnosti před podáním žaloby. 10. Z vyjádření žalobkyně ze dne 25. 9. 2023 vyplývá, že k výzvě soudu není schopna doplnit žalobní tvrzení, jakým způsobem její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a tak vzala svou žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozsudku a učinila předmětem žaloby pouze jistinu poskytnutého úvěru. 11. Z provedených důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, dle něhož právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na účet žalovaného vedený u [právnická osoba] částku 12 000 Kč, avšak v řízení nebylo prokázáno na základě jakého právního důvodu mu toto částku poskytla. 12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 15. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 16. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 18 C 253/2023-9 ze dne 13. 9. 2023, aby dotvrdila, zda a jakým způsobem její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a aby dotvrdila takové skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že jakým způsobem uzavřela tvrzenou úvěrovou smlouvu s žalovaným, jakého obsahu, a že ji uzavřela právě s žalovaným. Žalobkyně na tuto výzvu uvedla, že není schopna prokázat, v jakém rozsahu byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, a proto vzala žalobu v rozsahu nákladů na upomínání a smluvních pokut zpět. Soud proto žalobu v rozsahu zpětvzetí zastavil, a to podle § 96 odst. 1-4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu je neúčinné, to neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (výrok I.). 17. Ohledně zbývajícího nároku ve výši 12 000 Kč soud žalobě vyhověl. V řízení sice nebylo prokázáno, na základě jakých konkrétních skutečností byla částka na účet žalovaného právní předchůdkyní poukázána, neboť v řízení nebylo prokázáno, že tato s žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu a jaký byl její obsah. Uvedené nelze dovodit z předložené nepodepsané úvěrové smlouvy ani jiného soudu předloženého důkazu. Žalovaný pak v řízení žádný platný právní důvod přijetí předmětné částky netvrdil. Za uvedené důkazní situace má soud za osvědčené, že uvedená částka byla žalovanému poukázána bez právního důvodu, čímž na jeho straně došlo ke zvýšení jeho majetku, aniž by proto existoval platný právní důvod. Tím na straně žalovaného vzniklo tzv. bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. tomu, na jehož úkor se obohatil. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným v souladu s ustanovení § 1879 o. z. na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 2. 2023 podle § 1882 odst. 1 o. z. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na jeho úhradu, neboť z provedeného dokazování nevyplynulo, a žalovaný to ani netvrdil, že by na svůj závazek cokoliv uhradil. S ohledem na to, že žalovaný je v prodlení s úhradou svých závazků, je rovněž důvodný nárok na zaplacení úroku z pr