18 C 261/2023 — Okresní soud v Berouně

1. V řízení se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 49 980,86 Kč se sjednaným obchodním úrokem a úrokem z prodlení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že s žalovaným dne 17. 10. 2019 uzavřela Smlouvu o poskytnutí revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 32 000 Kč, který byl v průběhu trvání smlouvy navýšen na 50 000 Kč, s tím, že výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dle smlouvy a smluvních podmínek dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, přičemž v jednotlivých splátkách byly zahrnuty i sjednané úroky a poplatky. Žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky, avšak podmínky smlouvy nedodržel a příslušné splátky nesplácel řádně a včas, načež se dostal do prodlení. V důsledku toho žalobkyně vypověděla úvěrovou smlouvu a zesplatnila zůstatek úvěru ke dni 23. 3. 2023. Žalovaný byl vyzván k úhradě celého zesplatněného úvěru, avšak ničeho neuhradil. Žalovaný na svůj dluh, sestávající z jistiny 47 880,86 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, smluvních úroků a úroků z prodlení, ničeho neuhradil, a to ani přes výzvu žalobkyně ve formě předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Jelikož ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení této výzvy předali soudu písemné vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, žalobkyně udělila svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již ve svém návrhu a soud má tedy za to, že jejich souhlas byl dán. 4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] včetně produktových podmínek a všeobecných obchodních podmínek, soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 17. 10. 2019 uzavřena uvedená smlouva, na základě které byl žalovaný oprávněn i opakovaně čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty až do výše 32 000 Kč s tím, že minimální výše splátky byla stanovena na 4 % z vyčerpaného úvěru. Smluvní strany si současně sjednaly závazek žalovaného hradit obchodní úroky z úvěru ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný se rovněž zavázal hradit poplatky spojené se správou revolvingového úvěru dle platného ceníku žalobkyně. 6. Před poskytnutím úvěru žalovaný žalobkyni mimo jiné ke svým poměrům sdělil, že je podnikatel, jeho příjem je 25 000 Kč měsíčně čistého, a že bydlí u rodičů, a s ohledem na tuto skutečnost činí jeho mandatorní výdaje 6 000 Kč měsíčně (viz. smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]). Žalobkyně provedla šetření ve veřejných i neveřejných databázích SOLUS, NRKI, evidence neplatných osobních dokladů, interní databáze žalobkyně, evidence exekucí), z nichž zjistila, že pro žalovaného není veden žádný úvěr, nejsou evidovány neuhrazené závazky po splatnosti ani na jeho majetek není vedena exekuce či insolvenční řízení (viz. protokol o výsledcích dotazů do registrů). 7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (platební bilace) soud zjistil, že žalovaný opakovaně čerpal poskytnutý úvěr počínaje dnem 17.10.2019. Naposledy čerpal úvěr dne [číslo]. Žalovaný dále řádně hradil své závazky v měsíčních splátkách, a to až do 31. měsíční splátky splatné dne 20.12.2022, kdy neuhradil splátku ve výši 2 046 Kč. Následně neuhradil ani žádnou další splátku, a to ani částečně. Dlužná jistina ke dni zesplatnění úvěru činila 47 880,86 Kč, smluvní pokuta za 3 dlužné splátky 1 500 Kč (3x 500 Kč za každou splátku) a 8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 23. 3. 2023, včetně podacího archu ze dne 24. 3. 2023, ve spojení s přehledem čerpání, splátek a úhrad má soud za prokázané, že se v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného, zejména pro jeho prodlení s placením povinné minimální splátky delším než 30 dní, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 23. 3. 2023, a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky, kterou vyčíslila na 55 181,29 Kč, a to včetně poplatků a úroků, přičemž v tomto řízení svůj nárok omezila na částku ve výši 49 980,86 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 47 880,86 Kč, z nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a ze smluvních pokut ve výši 1 500 Kč a náklady na vymáhání (odeslání upomínek) 600 Kč (2x 300 Kč). 9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 13. 4. 2023, včetně podacího archu ze dne 14. 4. 2023, má soud za prokázané, že byl žalovaný před podáním žaloby upomenut k úhradě dlužné částky. 10. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný skutkový stav dle něhož žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě níž žalobkyně umožnila žalovanému opakovaně čerpat finanční prostředky prostřednictvím kreditní karty až do celkové výše 50 000 Kč (revolvingový úvěr). Žalovaný čerpal poskytnutý úvěr opakovaně, a to počínaje dnem 17.10.2019 až do 17.8.2022 a tento úvěr splácel v dohodnutých měsíčních splátkách, a to do 20.12.2022. Následně však přestal úvěr zcela hradit. Dlužná jistina úvěru činí 11. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Ve smyslu ustanovení § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je s účinností ode dne 1. 1. 2014 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 17. Na základě zjištěného skutkového stavu aplikací shora uvedených právních ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla písemně uzavřena platná smlouva o revolvingovém úvěru tak, jak má na mysli občanský zákoník. Žalobkyně poskytla žalovanému možnost opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaného obchodního úroku. Soud v rozhodnutí hodnotil i zda žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného a neshledal v dané věci zjevné pochybení, které by zakládalo důvodnou obavou, že žalovaný nebude poskytnutý úvěr schope