18 C 70/2023-42 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7.11.2022 domáhala zaplacení částky ve výši 14 072,18 Kč s úrokem z prodlení. Uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 21.5.2019 úvěrovou smlouvu [číslo] na základě níž poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácen řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila a jeho úhrady se domáhala v řízení před Okresním soudem v Berouně Okresní soudu v Berouně vydal pod sp.zn. 112 C 6/2020-76 dne 16.7.2020 rozsudek pro zmeškání, jímž uznal žalovaného povinným uhradit dlužný úvěr včetně smluvních pokut ve výši 998 Kč a 9 929,82 Kč, tj smluvních pokut jejich splatnost nastala před 11.2.2020. Žalobkyně v žalobě podané u zdejšího soudu pak navrhuje, aby byl žalovaný uznán povinným uhradit smluvní pokutu, na níž jí vznik nárok od 12.2.2020 do 20.10.2022 při respektování omezení maximální výše smluvní pokuty jako násobku 0,5 poskytnuté částky ve smyslu ustanovení § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobně žalovaného vyzvala k dobrovolnému uhrazení smluvní pokuty, avšak žalovaný na výzvu nereagoval, proto se žalobkyně domáhala úhrady i úroku z prodlení od doručení výzvy k její úhradě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil níže uvedený skutkový stav. 4. Rozsudkem pro zmeškání vydaným Okresním soudem v Berouně čj. 112 C 6/2020-76 dne 16.7.2020, který nabyl právní moci dne 12.9.2020, byl žalovaný zavázán k úhradě částky 60 853 Kč s obchodními úroky a úrokem z prodlení a dále částky 9929,82 Kč. Právní důvod pohledávky měl být dluh žalovaného vzniklý neuhrazením poskytnutého úvěru na základě úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 21.5.2019, tj. shodné smlouvy, od níž odvozuje žalobkyně nárok řešené v tomto řízení. Na základě citovaného rozhodnutí byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni i smluvní pokuty ve výši 998 Kč a 9 929,82 Kč. 5. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru [číslo] soud zjistil, že uvedený návrh podepsal žalovaný dne 21.5.2019 (biometrickým podpisem) a požádal jím o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč. Poskytnutou částku se zavázal žalovaný vrátit žalobkyni s obchodním úrokem ve výši 108,79 % ročně, tj. celkem vrátit částku 160 272 Kč v 48 měsíčních splátkách po 3 339 Kč. Návrh smlouvy byl ze strany žalobkyně akceptován dne 21.5.2019 (a to biometrickým podpisem). 6. Z listiny Hodnocení klienta, má soud za prokázané, že žalovaný podepsal vyplněný formulář žalobkyně, v němž jsou uvedeny příjmy a výdaje žalovaného. Konkrétně je uveden příjem žalovaného ze zaměstnání v celkové výši 16 000 Kč měsíčně, a dále výdaje na živobytí žalovaného ve výši 3 410 Kč (s poznámkou životné minimum), náklady na bydlení – forma u rodičů 1 000 Kč, tedy celkové výdaje 4 410 Kč, když mu při uvedených příjmech a výdajích mělo zbývat 10 590 Kč měsíčně při započítané rezervě na výdaje 1 000 Kč. Z formuláře vyplývá, že žalovaný nemá žít s dalšími členy domácnosti, nemá žádné spoření, jiné úvěry, výdaje na dopravu, výdaje na záliby apod. Rodinný stav je uveden svobodný. Z formuláře rovněž nevyplývá, jaké konkrétní doklady byly před poskytnutím úvěru žalovaným poskytnuty, či po něm požadovány. 7. Z pracovní smlouvy žalovaného ve spojení s doklady o výplatě mzdy za leden a únor 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně měla k dispozic před uzavřením úvěrové smlouvy doklad o výši příjmu žalovaného, který se pohyboval mezi 16 a 17 tisíci korunami, a že tento pracoval v [obec]. 8. Ze záhlaví výpisu z bankovního účtu žalovaného má soud za osvědčené, že žalobkyně si s žalovaným odsouhlasila jeho bankovní účet, avšak si již nevyžádala výpis z tohoto účtu k ověření výše výdajů z účtu hrazených. 9. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 21.5.2019 soud zjistil, že žalovaná učinila dotaz na uvedenou evidenci s výsledkem, že u žalovaného nebyla evidována dlužná částka po splatnosti. 10. Z informace z nebankovního registru klientských informaci (NRKI) ze dne 21.5.2019 soud zjistil, že skóre hodnocení žalované bylo stanoveno v pásmu„ nejlepší segment klientů“. 11. Z karty klienta – platební bilance má soud za prokázané, že žalobkyně vedla evidenci úvěru poskytnutého žalovanému, včetně záznamů o provedených platbách žalovaným, přičemž žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ani jedinou splátku. 12. Oznámením ze dne 22.5.2019 oznámila žalobkyně žalovanému, že schválila poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč za podmínek návrhu smlouvy popsané v odstavci 5 rozsudku. 13. Z částečného výpisu z běžného účtu žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně poukázala žalovanému na jeho bankovní účet částku 50 000 Kč pod variabilním symbolem shodným s číslem úvěrové smlouvy. 14. Z oznámení ze dne 27.8.2019 vyplývá, že žalobkyně vyhotovila oznámení o zesplatnění úvěru pro žalovaného a vyzvala ho k úhradě částky ve výši 60 853 Kč, avšak již z výzvy ani jiného důkazu předloženého žalobkyní nevyplývá, že by bylo oznámení odesláno či doručeno žalovanému. 15. Z předžalobní výzvy ze dne 20.10.2022 ve spojení s podacím archem z téhož dne má soud za prokázané, že žalobkyně uplatnila u žalovaného nárok na úhradu zbývající smluvní pokuty, jejíž úhrady se domáhá v tomto řízení. 16. Z jiných než ze shora uvedených důkazů soud nevycházel. 17. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný skutkový stav, dle něhož žalovaný učinil dne 21.5.2019 vůči žalobkyni návrh na uzavření úvěrové smlouvy [číslo] že tento návrh byl žalobkyní akceptován. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala následujícího dne na účet žalovaného částku 50 000 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalovaný na uvedený úvěr ničeho neuhradil. 18. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 20. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 21. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 23. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 24. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 25. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změ