13 C 76/2024-19 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, (původně , právnická osoba, .), IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , poskytla žalovanému dne 26. 5. 2022 na jeho bankovní účet č. , č. účtu, částku ve výši 20 000 Kč, a to na základě smlouvy, kterou však žalobkyně není schopna doložit. Uvedenou částku požadovala z titulu bezdůvodného obohacení, neboť na účet žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně tato částka poukázána. Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila společnost , právnická osoba, svoji pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , která ji pak následně postoupila žalobkyni. Žalovaný však uvedenou částku nevrátil, přestože byl o zaplacení upomínán.1. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.2. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.3. Z dokumentu nazvaného „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ bylo zjištěno, že tento dokument obsahuje identifikační údaje právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného. Podle tohoto dokumentu si smluvní strany mezi sebou měly sjednat bezúčelový úvěr ve výši limitu 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, který bude žalovanému poskytnut bezhotovostně dne 26. 5. 2022 na jeho účet č. , č. účtu, . Smlouva neobsahuje vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného ani jiné elektronické značky prokazující uzavření smlouvy žalovaným.4. Z Potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně byl dne 26. 5. 2022 proveden převod částky ve výši 20 000 Kč na účet č. , č. účtu, , pod variabilním symbolem , var. symbol, , ID transakce , číslo, .5. Ze sdělení Air Bank a.s. ze dne 10. 6. 2024 vyplývá, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , tedy žalovaný.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2023 a dále dne 21. 12. 2023, má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla v plné výši vč. příslušenství postoupena společnosti , právnická osoba, ., a následně žalobkyni.7. Z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě ze dne 14. 1. 2024 spolu s poštovním podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky ve výši 74 173,38 Kč na žalobkyni a vyzván k její úhradě do tří dnů ode dne doručení oznámení.8. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, a to že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, která mu byla připsána na účet č. , č. účtu, dne 26. 5. 2022. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena společnosti , právnická osoba, ., a poté následně na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2023, když toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 1. 2024. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.10. Při právním posouzení soud vycházel z § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“), podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.12. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.1. V daném případě dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně vědoma si této skutečnosti tak požadovala přiznání svého nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že tedy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 20 000 Kč a že žalovaný na svůj dluh do dnešního dne ničeho neuhradil, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč, které je povinen vydat. Protože bylo dále v řízení prokázáno, že předmětná pohledávka byla postoupena žalobkyni, stala se žalobkyně věřitelkou žalovaného a tedy aktivně věcně legitimovanou k vymáhání dlužné částky. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil a dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, má tak žalobkyně podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vedle práva na zaplacení dlužné částky, i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky, který žalobkyně požaduje (až) ode dne 25. 1. 2024. Lhůtu k plnění pak soud stanovil, v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. neboť neshledal důvody pro postup jiný (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 2 252 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“), když z činnosti soudu je známo, že žalobkyně v obdobných věcech podává návrhy opakovaně za pomoci ustáleného vzoru a § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, výzva k úhradě se základním skutkovým stavem, sepis žaloby). Dále z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t.; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, která patří k nákladům řízení podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).