18 C 258/2024-22 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 31. 5. 2024 domáhala po žalovaném úhrady částky 12 365 Kč spolu s úrokem z prodlení. Uvedla, že je právnickou osobou, která je zákonným příjemcem příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (tzv. o povinném ručení).Žalovaný je vlastníkem či provozovatelem osobního automobilu RZ , SPZ, se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel jako provozované nemělo v období od 9. 8. 2019 do 23. 11. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně vyzvala dne 12. 2. 2020 žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných do garančního fondu za nepojištěné období ve výši 6 955 Kč a nákladů na mimosoudní uplatnění nároku ve výši 300 Kč. Žalovaný příspěvek neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy.Dále uvedla, že vozidlo RZ , SPZ, nemělo uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ani v období od 24. 11. 2019 do 5. 2. 2020, a tak výzvou dne 29. 10. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných do garančního fondu za nepojištěné období ve výši 4 810 Kč a nákladů na mimosoudní uplatnění nároku ve výši 300 Kč.2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.3. Ze zprávy Městského úřadu v Berouně, odboru dopravy a správních agend ze dne 26. 9. 2024 ve spojení s kartou vozidla má soud za prokázané, že vlastníkem a provozovatelem vozidla Opel Frontera s RZ , SPZ, byla v období od 3. 5. 2017 do 6. 2. 2020 (tedy v období, které je předmětem této žaloby) , jméno FO, , narozená , datum, . Následně je ode dne 6.2.2020 je jako vlastník vozidla veden , jméno FO, , který k témuž dni nechal vozidlo vyřadit z provozu. Žalovaný není a nikdy nebyl evidován jako vlastník či provozovatel vozidla s RZ , SPZ, .4. Z žalobkyní předložené kupní smlouvy soud zjistil, že předmětem této smlouvy byl převod vlastnického práva k vozidlu. Jako strana prodávající je uvedena , jméno FO, a jako strana kupující žalovaný. Smlouva není podepsaná oběma smluvními stranami, neboť na ní absentuje podpis prodávající , jméno FO, . Dle smlouvy se měla prodávající, tedy , jméno FO, , zavázat provést odhlášení předmětného vozidla na kupujícího z evidence motorových vozidel. Dle smlouvy rovněž měli účastníci sjednat, že o předání vozidla žalovanému bude sepsán samostatný protokol o předání a převzetí vozidla.5. Z výzvy ze dne 12. 2. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěného vozidla do garančního fondu ve výši 6 955 Kč, neboť od předchozího vlastníka zjistila, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla RZ , SPZ, , že jde o osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, a že vozidlo nemělo v období od 9. 8. 2019 do 23. 11. 2019, tj. po dobu 107 dní, uzavřeno tzv. povinné ručení, kdy denní sazba příspěvku do garančního fondu žalobkyně podle typu vozidla činila 65 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala úhradu nákladů na mimosoudní uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč. Z upomínky ze dne 4. 6. 2020 a 16. 7. 2020 a doručenek, resp. informací o sledování zásilky, vyplývá, že žalobkyně opakovaně odeslala žalovanému výzvu k dobrovolnému splnění jeho povinnosti. Naposledy byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne 5. 9. 2022 (viz. předžalobní výzva a podací arch).6. Z výzvy ze dne 29. 10. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěného vozidla do garančního fondu ve výši 4 810 Kč, neboť od předchozího vlastníka zjistila, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla RZ , SPZ, , že jde o osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, a že vozidlo nemělo v období od 24. 11. 2019 do 5. 2. 2020, tj. po dobu 74 dní, uzavřeno tzv. povinné ručení, kdy denní sazba příspěvku do garančního fondu žalobkyně podle typu vozidla činila 65 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala úhradu nákladů na mimosoudní uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč. Z upomínky ze dne 11. 2. 2021 vyplývá, že žalobkyně opakovaně odeslala žalovanému výzvu k dobrovolnému splnění jeho povinnosti. Naposledy byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne 12. 2. 2022 (viz. předžalobní výzva a podací arch).7. Nárok žalobkyni vznikl za účinnosti zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, proto soud s odkazem na ustanovení § 94 odst. 2 a § 95/3 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, postupoval podle zákona č. 168/1999 Sb.8. Nestanoví-li zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném od 1. 1. 2021, jinak, musí být povinnost mít pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, či doby, kdy je vozidlo odcizené (ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) citovaného zákona).9. Podle § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít takovou smlouvu jako pojištění cizího pojistného rizika.10. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jsou společně a nerozdílně vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") povinni zaplatit České kanceláři pojistitelů příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno a dále i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Přičemž podle odstavce 2 téhož ustanovení se má při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.11. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Výše denní sazby a výše nákladů na mimosoudní uplatnění práva je stanovena vyhláškou č. 417/2017 Sb., tedy vyhláškou platnou a účinnou v době porušení povinnosti žalovanou.12. Povinnost zaplatit příspěvek a náklady podle odstavce 4 zaniká, pokud Česká kancelář pojistitelů do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel.13. Podle § 1968 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení; po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může podle ustanovení § 1970 o. z. věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z důkazů předložených soudu nemá soud za prokázané, že žalovaný byl vlastníkem či provozovatelem vozidla RZ , SPZ, právě v období od 9. 8. 2019 do 23. 11. 2019 a v navazujícím období od 24. 11. 2019 do 5. 2. 2020. Vlastníkem a provozovatelem vozidla dle sdělení Městského úřadu Beroun byla , jméno FO, . Kupní smlouva předložená žalobkyní soudu jako důkaz k prokázání vlastnictví vozidla žalovaným není podepsána oběma smluvními stranami, tudíž nemůže vyvolávat zamýšlené právní účinky, tedy převod vlastnického práva. Jiný důkaz k prokázání povinnosti žalovaného k úhradě příspěvku do fondu nepojištěných vozidel žalobkyně nenavrhla. Na základě výše uvedeného pak soudu nezbylo než žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítnout, neboť žalovaný není ve věci pasivně legitimován (výrok I. rozsudku).15. Soud pro