3 C 26/2024-36 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 32 980 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, dne 28. 6. 2021. Dále tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti. Rovněž uvedla, že v souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně taktéž souhrnný poplatek ve výši 16 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 600 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 8. 2022. Poukázala na to, že žalovaná svůj dluh uhradila pouze částečně. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 20 000 Kč na jistině, na dlužném poplatku 12 980 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 3 292,23 Kč a nadále běžícího ve výši 20,94% ročně z částky 20 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2 358,33 Kč a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem.Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na svůj dluh ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž zjistil následující ve věci rozhodné skutečnosti:5. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 28. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč na v hotovosti. Žalovaná se současně touto smlouvou zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 16 480 Kč. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 36 480 Kč v 60 týdenních splátkách po 608 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 6. 2021, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru).6. Z karty zákazníka zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 28. 6. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Její čistý hlavní měsíční příjem měl činit 29 068 Kč, a to z pozice referentky u zaměstnavatele , právnická osoba, , adresa, , a její vedlejší příjem měl činit 17 014 Kč měsíčně. Karta dále obsahovala informaci o tom, že bydlí s partnerem. Náklady na bydlení včetně inkasa měly činit 8 000 Kč, její osobní výdaje 6 000 Kč a ostatní výdaje měly činit 1 000 Kč. K prokázání uvedených údajů měla předložit pracovní smlouvu, výplatní pásky a doklad o výměře důchodu.7. Z výplatních pásek žalované má soud za prokázané, že její čistý příjem byl i s příplatky za měsíc březen 2021 ve výši 18 253 Kč, za měsíc duben 2021 ve výši 33 372 Kč a za měsíc květen 2021 ve výši 23 786 Kč.8. Z předložené pracovní smlouvy ze dne 31. 12. 1993 má soud za prokázané, že žalovaná byla od 1. 1. 1994 zaměstnána na pozici pracovník nem. pojištění na dobu určitou, a to u , právnická osoba, v , obec, . Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 13. 2. 1998 má soud za prokázané, že byla žalovaná zaměstnána u , právnická osoba, , adresa, na dobu neurčitou.9. Z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení má soud za prokázané, že od 18. 3. 2020 se žalované zvýšil starobní důchod na 16 061 měsíčně.10. Z čestného prohlášení žalované ze dne 28. 6. 2021, soud zjistil, že žalovaná měla čestně prohlásit, že bydlí od listopadu 2008 ve společné domácnosti s , jméno FO, na adrese , adresa, – na této adrese má , jméno FO, platnou nájemní smlouvu/či je majitelem nemovitosti. Žalovaná má přispívat na nájem energie, odpady, topení, rozhlas, televizi, apod. částkou 8 000 Kč měsíčně.11. Z vybraných pohybů na účtu za období 1. 4. 2021 – 30. 4. 2021 má soud za prokázané, že 22. 4. 2021 byla na tento účet připsána platba ve výši 17 014 Kč s poznámkou „důchod starobní od 24. 4. 2021 do 23. 5. 2021 pro , jméno FO, “.12. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 1. 6. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 23. 6. 2023, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 23. 6. 2023.13. Z výzvy k plnění ze dne 29. 9. 2023 a podacího lístku ze dne 2. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“18. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.19. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.22. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.23. Soud v