4 C 110/2024-21 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 15 443,84 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , , právnická osoba, , , adresa, , IČO , IČO, , kdy byla pohledávka dále postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 13. 9. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 3. 1. 2023. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že se žalovaný nejprve zaregistroval na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně www., název, , a to zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, následně zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po ověření schopnosti žalovaného splácet mu byl právní předchůdkyní žalobkyně zaslán návrh smlouvy, který žalovaný odsouhlasil verifikačním kódem ve formě SMS, a to kódem ve znění , číslo, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně čerpaný úvěr ve výši 15 000 Kč a dále poplatek za poskytnutý úvěr ve výši 6 145,16 Kč a úrok ve výši 443,84 Kč, a to do 3. 1. 2023. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ neuznání nároku žalobkyně na úhradu dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje přiznání jistiny dluhu z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla právní předchůdkyní žalobkyně dlužná jistina převedena. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2024 a ze dne 26. 1. 2024, uzavřené mezi právními předchůdkyněmi žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 13. 9. 2022 uzavřenou formou prostředků komunikace na dálku se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se pro případ uzavření smlouvy zavázal poskytnutý úvěr splatit jednou platbou ve výši 18 516,42 Kč do 30 dnů od odeslání finančních prostředků úvěrovanému. Pro případ překročení doby splatnosti se žalovaný zavázal uhradit celkovou částku 21 589 Kč, tedy úvěr ve výši 15 000 Kč spolu s poplatkem 6 145,16 Kč a úrokem ve výši 443,84 Kč. (viz Smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne 13. 9. 2022, a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).5. Z potvrzení o platbě ze dne 13. 9. 2022 bylo zjištěno, že dne 13. 9. 2022 byla žalovanému zaslána částka ve výši 15 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, .6. Z potvrzení o platbě ze dne 15. 8. 2022 bylo zjištěno, že dne 15. 8. 2022 byla z účtu žalovaného zaslána částka ve výši 1 Kč, a to na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . č. , č. účtu, .7. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2024 má soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, ., postoupila na společnost , právnická osoba, . pohledávku za žalovaným.8. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2024 má soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, ., postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným.9. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 2. 2024 bylo soudem zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 7. 2. 202410. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 2. 2024 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.11. Z potvrzení od společnosti , právnická osoba, . ze dne 22. 7. 2024 soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný , Jméno zainteresované osoby 0/0, .12. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dále se má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.21. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postu