4 C 19/2024-27 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 32 760 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 29. 12. 2022 smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, která byla žalovanému zaslána na bankovní účet č. , č. účtu, dne 29. 12. 2022. Žalovaný se zavázal žalobkyni částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 500 Kč do 28. 1. 2023. Smlouva byla uzavřena komunikačními prostředky na dálku. Žalovaný však neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalobkyně vedle úhrady dlužné zápůjčky požadovala rovněž uhradit úrok z prodlení běžící ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, tj. ode dne 29. 1. 2023. Od tohoto data žalobkyně rovněž požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč, kdy žalobkyně smluvní pokutu vyčíslila ke dni 8. 12. 2023 v částce 6 260 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před podpisem smlouvy ověřila totožnost žalovaného a prověřila jeho rodinné, pracovní, příjmové a výdajové závazky a jiné relevantní databáze.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 12. 2022 a z všeobecných obchodních podmínek vyplývá, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 20 000 Kč za podmínek ve smlouvě uvedených, a to na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 0 %. Žalovaný se zavázal žalobkyni do 28. 1. 2023 vrátit poskytnutou částku 20 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 500 Kč. V citované smlouvě je i označení bankovního účtu, na nějž měla být zápůjčka žalobkyní žalovanému poskytnuta. Smlouva je podepsána tak, že u jména žalovaného je připojeno datum 29. 12. 2022 11:30:57 a PIN kód , číslo, a u žalobkyně je připojeno datum 29. 12. 2022 a vlastnoruční podpisy jednatelů žalobkyně.6. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplývá, že žalovaný na bankovní účet žalobkyně uhradil z účtu č. , č. účtu, dne 9. 12. 2021 částku ve výši 1 Kč a žalobkyně dne 29. 12. 2022 poukázala částku 20 000 Kč na účet žalovaného uvedený ve smlouvě.7. Z upomínek ze dne 4. 2. 2023, 18. 2. 2023 a 14. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl upomínán o úhradu dlužné částky, a to ihned.8. Z předžalobní upomínky ze dne 19. 10. 2023, včetně podacího lístku z téhož dne, bylo soudem zjištěno, že žalovaný byl předžalobně upomenut k úhradě dlužné částky.9. Z kopie občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně měla ověřila totožnost žalovaného.10. Z výplatní pásky za září 2022 soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 70 354 Kč, za říjen 2022 činil 47 456 Kč a za listopad 2022 činil 50 545 Kč, a to z pracovního poměru u společnosti , právnická osoba, , adresa, .s.11. Z výpisu z Centrální evidence exekucí ze dne 29. 12. 2022 má soud za prokázané, že proti žalovanému nebyla vedená žádná exekuce.12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.20. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.21. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru.22. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.23. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.24. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.25. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 20 000 Kč, neboť mezi účastník