4 C 75/2024-22 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení celkové částky 10 403,63 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela dne 12. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , bd , adresa, , jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Účelem úvěru bylo financování nákupu spotřebního zboží. Právní předchůdkyně žalobkyně žádost akceptovala a po potvrzení dodání zboží či služby zprostředkovatelem úvěru, na bankovní účet zprostředkovatele úvěru převedla finanční prostředky ve výši odpovídající kupní ceně zvoleného zboží či služby, čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokovou sazbou ve výši 21,54 % ročně a sazbou RPSN ve výši 23,25 % ročně formou 15 pravidelných měsíčních anuitních splátek s variabilním symbolem , var. symbol, po 1 116 Kč s tím, že 1. splátka byla splatná k 17. 8. 2022. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit 16 740 Kč, z čehož částka ve výši 15 510 Kč připadla na úvěr a částka ve výši 1 230 Kč na pojistné. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovanou s odbornou péčí prověřovala její příjmy a výdaje za účelem ověření její úvěruschopnosti. Žalovaná však splátky úvěru pravidelně a včas nehradila, když zaplatila pouze 6 796 Kč. Protože byla žalovaná v prodlení s placením, právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný k 31. 7. 2023 Odstoupením od úvěrové smlouvy požadovala i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně poté postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2023, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná ničeho ani poté nezaplatila. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši 8 201,98 Kč, nesplaceného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 638,87 Kč (představující úrok 21,54 % ročně z nesplacené jistiny úvěru od 21. 3. 2023 do 31. 7. 2023), nesplacených měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 492 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 340,90 Kč a nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 800 Kč. Žalobkyně požadovala i smluvní pokutu z nesplacené jistiny 8 201,98 Kč v sazbě 0,1 % denně za dobu od 20. 6. 2023 do 25. 1. 2024 (den předcházející podání žaloby) ve výši 1 792,65 Kč. Žalovaná ničeho nezaplatila, přestože byla o zaplacení upomenuta.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným (sama žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně žádné další dokumenty v předmětné věci nedohledala). Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a, odst. 2 o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.5. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:6. Ze žádosti/smlouvy o klasickém úvěru č. , číslo, , přihlášky k pojištění pro klasický úvěr (produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb č. , číslo, ), výpisu z obchodního rejstříku právní předchůdkyně žalobkyně a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – klasický úvěr soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla uzavřít se žalovanou tuto smlouvu o klasickém úvěru, kdy úvěr byl vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr poskytla odchozí úhradou ve výši 13 492 Kč na bankovní účet zprostředkovatele, společnosti , právnická osoba, . Žalovaná se měla zavázat vrátit finanční prostředky v 15 měsíčních splátkách po 1 116 Kč spolu s cenou úvěru ve výši 3 248 Kč, tedy celkem 16 740 Kč. Pro případ prodlení s vrácením uvedené částky měla žalovaná uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále náklady spojené s vymáháním dluhu ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky 100 Kč, který měl být účtován maximálně dvakrát za měsíc v případě prodlení.7. Z údajů pro posouzení žádosti o klasický úvěr je zřejmé, že žalovaná měla být vdaná, měla 7 vyživovacích povinností, měla být na mateřské/rodičovské dovolené, a její čistý měsíční příjem měl činit 35 000 Kč, celkový příjem domácnosti měl představovat částku 56 000 Kč a celkové náklady domácnosti měly činit 7 000 Kč.8. Z akceptace s datem 13. 7. 2022 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalované, že schválila její žádost o klasický úvěr s pevnou roční úrokovou sazbou 21,54 % ročně, a že výše úvěru činí 13 492 Kč.9. Z platební historie bylo zjištěno, že dne 12. 7. 2022 byla žalované, resp. zprostředkovateli úvěru poskytnuta částka ve výši 13 492 Kč a že žalovaná postupně uhradila celkem 6 796 Kč.10. Z dopisu ze dne 27. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od výše uvedené smlouvy z důvodu prodlení žalované a současně vyzvala žalovanou k zaplacení celého dluhu do 31. 7. 2023.11. Z výzvy ze dne 28. 8. 2023 bylo soudem zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, a to do 14. 9. 2023.12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2023, výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, a potvrzení o úplatě ze dne 21. 8. 2023 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena včetně příslušenství z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 8. 2023 a z poštovního podacího archu ze dne 29. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla o postoupení pohledávky a výši závazku informována právní předchůdkyní žalobkyně.13. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo soudem zjištěno, že se žalobkyně pokoušela o smírné vyřešení dané věci.14. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 11. 1. 2024, poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána před podáním žaloby k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě do 19. 1. 2024.15. Z předložených listin vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, tedy že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované, resp. zprostředkovateli úvěru finanční prostředky ve výši celkem 13 492 Kč, a žalovaná jí uhradila 6 796 Kč. Dopisem ze dne 27. 6. 2023 byla žalovaná vyzvána k vrácení celé dlužné částky, a to do 31. 7. 2023. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2023 a toto postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná však na dluh již ničeho dalšího neuhradila, a to ani na základě zaslané předžalobní výzvy.16. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve význa