11 C 25/2025-32 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 12 266 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 8. 2023, na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr v celkové výši 39 000 Kč (skládající se z půjčené částky 20 000 Kč a souhrnného poplatku 19 000 Kč), a podle které měla žalovaná týdně splácet částku 500 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Po přezkoumání úvěruschopnosti žalované zhodnocením informací získaných od žalované, poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná dle žalobkyně podmínky smlouvy nedodržela, neboť se dostala do prodlení s plněním svých závazků. Žalovaná uhradila celkem částku 26 734 Kč, kterou žalobkynězapočetla ve výši 83,47 % na jistinu úvěru a ve výši 16,53 % na úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu a souhrnný poplatek.2. Podáním doručeným soudu dne 27. 5. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 3 000 Kč s odůvodněním, že žalovaná žalobkyni uhradila dne 5. 3. 2025 částku 1 500 Kč a dne 24. 3. 2025 částku 1 500 Kč.3. Žalovaná k žalobě uvedla, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet a smlouva je z toho důvodu absolutně neplatná. Navrhla, aby soud žalobu zcela zamítl.4. Z listin smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 8. 2023 a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně podepsala s žalovanou dne 29. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit celkově částku ve výši 39 000 Kč v 78 týdenních splátkách po 500 Kč. Částka 39 000 Kč sestává z jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, úroku ve výši 6 600 Kč, z poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč. V předmětné smlouvě je dále uvedeno, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka.5. Z evidenční karty žalované soud zjistil, že v kartě je uvedeno, že žalovaná má měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 16 548 Kč a její výdaje jsou tvořeny náklady na bydlení ve výši 4 872 Kč a životním minimem ve výši 4 860 Kč.6. Z přehledu plateb ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni uhradila na splátkách uvedeného úvěru celkem částku 26 734 Kč.7. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 2. 2025 ve spojení s podacím archem ze dne 10. 2. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby.8. Z účastnického výslechu žalované a z podacího lístku ze dne 12. 3. 2025 soud zjistil, že žalovaná při sjednání úvěru uvedla, že žije ve společné domácnosti se čtyřmi osobami, nemovitost spoluvlastnila s manželem a splácela hypotéku ve výši 6 200 Kč měsíčně. Žalobkyně při sjednávání úvěru nechtěla znát výdaje žalované ani je nijak doložit, k příjmům chtěla doložit pouze výplatní pásky. Žádost o úvěr byla naformulována tak, aby žalovaná na úvěr dosáhla.9. Z výplatních pásek žalované soud zjistil, že žalovaná měla v měsíci červnu 2023 příjem ze zaměstnání 17 354 Kč a v měsíci červenci 2023 příjem ze zaměstnání 17 497 Kč.10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stranpožadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.21. Soud s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby rozhodl výrokem I. podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) o zastavení řízení co do částky 3 000 Kč.22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná, neboť ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně nedostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaná schopna úvěr řádně splácet, a že si ani od žalované nevyžádala všechny potřebné podklady. Z důkazů předložených soudu žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně prověřila příjmovou stránku žalované pouze na zákl