12 C 48/2025-31 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobce přednesl, že dne 3. 8. 2021 uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupoval v souladu se zákonem a na základě údajů z interních i externích databází, včetně výpisu z běžného účtu žalovaného. Žalovaný však svou povinnost řádně a včas nesplnil, přestal úvěr splácet, a proto žalobce v souladu se smluvními podmínkami prohlásil celý úvěr za okamžitě splatný. K datu 17. 4. 2024 byl žalovaný v prodlení se splátkou. Žalovaný nadále dluží částku 28 343,76 Kč na jistině, 1 409,40 Kč na smluvním úroku, 900 Kč na poplatcích, 2 262,68 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 753,16 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení. Žalobce dále uvedl, že žalovaného vyzval k úhradě dluhu předžalobní výzvou a nabídl mu možnost mimosoudního řešení, avšak bez výsledku. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes zaslání předžalobní výzvy, žalobce se proto domáhá splnění svého nároku prostřednictvím soudu. Žalovaný doposud zaplatil žalobci částku 21 565 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaný doposud žalobci zaplatil částku 21 565 Kč (resp. se jedná o tvrzení žalobce, které je ve prospěch žalovaného s tím, že žalovaný netvrdil, že by splatil více). Toto nesporné tvrzení prokazuje i v řízení provedený důkaz platební historií ve spise na č.l. 19 a následující.5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 3.8.2021 okresní soud zjistil, že dne 3.8.2021 žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 775,78 Kč. Úrok činí 11,70 % ročně, RPSN 12,34 %.6. Z výpisu z úvěrového účtu okresní soud zjistil, že žalovaný dne 3. 8. 2021 čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč.7. Z výpisu z běžného účtu okresní soud zjistil, že příjem žalovaného před poskytnutím úvěru činil 32 276 Kč (4/2021), 21 191 Kč (5/2021), 24 110 Kč (6/2021), resp. 24 761 Kč (7/2021). Výdaje žadatele o úvěr činily před poskytnutím úvěru 19 496 Kč (4/2021), 130 515 Kč (5/2021), 35 349 Kč (6/2021), resp. 48 775 Kč (7/2021).8. Z oznámení o právním zastoupení, výzvy k úhradě dluhu ze dne 31.10.2024, potvrzení o odeslání zásilek ze dne 22.4.2024, upomínky ze dne 30.12.2023, okresní soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k dobrovolnému zaplacení dlužné částky před podáním žaloby, soud za prokázané odeslání zásilky dne 22.4.2024 s tím, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději do 3.5.2024.9. Z výtisku z interní databáze nazvaného Přílohy, sazebníku poplatků, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 19.4.2024, výtisku z interní databáze, okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, a to s ohledem na níže uvedený právní názor (neplatnost smlouvy v důsledku poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru).10. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.11. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že žalobce se domáhá zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 3.8.2021, na jejímž základě poskytl žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 40 000 Kč, který měl být splácen v 72 měsíčních splátkách po 775,78 Kč s úrokem 11,70 % ročně a RPSN 12,34 %. Žalovaný úvěr téhož dne čerpal a doposud žalobci zaplatil pouze 21 565 Kč. Příjem žalovaného před poskytnutím úvěru činil 32 276 Kč (4/2021), 21 191 Kč (5/2021), 24 110 Kč (6/2021), resp. 24 761 Kč (7/2021). Výdaje žadatele o úvěr činily před poskytnutím úvěru 19 496 Kč (4/2021), 130 515 Kč (5/2021), 35 349 Kč (6/2021), resp. 48 775 Kč (7/2021). Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, mimo jiné výzvou ze dne 31.10.2024 a zásilkou odeslanou dne 22.4.2024 s požadavkem na zaplacení nejpozději do 3.5.2024. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes zaslání předžalobní výzvy, žalobce se proto domáhá splnění svého nároku prostřednictvím soudu.12. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.14. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).15. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).16. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, nezabýval se ověřováním jeho výdajů, pokud výši skutečných výdajů žalovaného nezjišťoval, namísto jeho výdajů dosadil údaj o životním minimu. Údaj o životním minimu slouží k výpočtu sociálních dávek a nic nevypovídá o skutečných výdajích konkrétního žadatele o úvěr. Z předkládaných výpisů z účtu žadatele o úvěr za období 4/2021 až 7/2021 vyplývá, že výdaje žadatele o úvěr před poskytnutím úvěru činily 19 496 Kč (4/2021), 130 515 Kč (5/2021), 35 349 Kč (6/2021), resp. 48 775 Kč (7/2021), tedy v průměru 58 534 Kč měsíčně. Není tudíž důvod se domnívat, že průměrné výdaje žadatele o úvěr budou po čerpání úvěru dosahovat toliko životního minima. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 8