13 C 52/2025-14 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky v celkové výši 13 800 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný si u žalobkyně prostřednictvím sms zpráv objednal ubytování v hotelu , název, , který žalobkyně provozuje, a to na období od 17. 10. 2024 do 25. 10. 2024. Od 17. 10. 2024 žalovaný u žalobkyně využil 5 nocí a dne 22. 10. 2024 hotel opustil bez zaplacení. Žalovanému byla žalobkyní vystavena řádná faktura a žalovaný zároveň svůj dluh v rámci elektronické komunikace uznal. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Žalovaný si dne 14. 10. 2024 u žalobkyně objednal ubytování (čtyři lůžka), a to na dobu od 17. 10. 2024 do 25. 10. 2024 (viz sms komunikace).5. Z sms komunikace má soud za prokázané, že žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni, byť neformálně, uznal s tvrzením, že dluh uhradí.6. Z faktury č. , hodnota, ze dne 22. 10. 2024 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně žalovanému za ubytovací služby (pět nocí) vystavila fakturu č. , hodnota, splatnou dne 25. 10. 2024 celkově na částku 13 800 Kč.7. Z předžalobní výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 13. 12. 2024 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.8. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkové skutkovém stavu věci, a to že žalovaný si u žalobkyně objednal ubytování, jež během 5 nocí využil, když hotel poté bez zaplacení, a ještě před uplynutím sjednaného ubytování, opustil. Žalobkyně za poskytnuté ubytovací služby vystavila fakturu na částku 13 800 Kč, již žalovaný nijak nerozporoval, a naopak ji ještě formou sms komunikace uznal s tím, že sliboval její úhradu. Nicméně ani přes zaslané sms či písemné výzvy nebyla dlužná částka do dnešního dne uhrazena.9. Podle § 2326 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu) ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé.10. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.11. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná v celém rozsahu. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o ubytování, kdy žalobkyně žalovanému poskytla ubytování na ujednanou dobu a žalovaný ji (byť ne beze zbytku) využil, aniž by za ni zaplatil. Žalovaný tak žalobkyni dluží celkem částku ve výši 13 800 Kč. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, soud jej přiznal ode dne následujícího po dni splatnosti vystavené faktury, která byla žalovanému Zaslána na jím uvedený e-mail, tj. od 26. 10. 2024 do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 5 020 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 3 320 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu. 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. za 2 úkony právní služby po 1 660 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby), dále z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za 2 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).