4 C 180/2025-23 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 nabyla pohledávku za žalovanou od společnosti , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), která pohledávku nabyla od společnosti , právnická osoba, . (původně , právnická osoba, . nebo , právnická osoba, ), IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen ,,původní věřitel‘‘). Mezi původním věřitelem a žalovanou probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, kterou však žalobkyně není schopna doložit. Původní věřitel poskytl žalované částku 20 000 Kč v platbách 5 000 Kč dne 29. 2. 2024, 7 000 Kč dne 2. 3. 2024, 2 500 Kč dne 4. 3. 2024 a 5 500 Kč dne 13. 3. 2024, a to převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, , kdy platba byla identifikována pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaná tuto částku nevrátila a žalobkyně ji požaduje z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, a to společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z dlužné částky od 1. 7. 2025, tj. po uplynutí 10 dnů od odeslání předžalobní upomínky, až do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaná k výzvě ve lhůtě nevyjádřila, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: Z potvrzení o provedené platbě ze dne 29. 2. 2024, ze dne 2. 3. 2024, ze dne 4. 3. 2024 a ze dne 13. 3. 2024 ve spojení s potvrzením , právnická osoba, . ze dne 21. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalované byla dne 29. 2. 2024 poskytnuta právní předchůdkyní žalobkyně částka ve výši 5 000 Kč, dne 2. 3. 2024 částka ve výši 7 000 Kč, dne 4. 3. 2024 částka ve výši 2 500 Kč a dne 13. 3. 2024 částka ve výši 5 500 Kč a to na její bankovní účet č. , č. účtu, , který je ve vlastnictví žalované, pod variabilním symbolem , var. symbol, .5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil na právní předchůdkyni žalobkyně pohledávku za žalovanou a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 byla tato pohledávka postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 20. 6. 2025, jehož odeslání má soud za prokázané z poštovního podací lístku z téhož dne.6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 6. 2025 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti, a to ve lhůtě 3 dnů.7. Z jiných, než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly pro věc podstatné.8. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen ,,o.z.‘‘), dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.10. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.11. Na podkladě shora uvedených důkazů soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jednotlivými platbami provedenými dne 29. 2. 2024, dne 2. 3. 2024, dne 4. 3. 2024 a dne 13. 3. 2024 žalované vyplatila na její bankovní účet částku v celkové výši 20 000 Kč, čímž došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, když žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je povinna jej vydat podle 2991 odst. 1 o.z. Pohledávka za žalovanou byla řádně postoupena na žalobkyni ve smyslu § 1879 o.z. Vzhledem k tomu, že je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaná dluh ve výši 20 000 Kč ani přes upomínky nezaplatila, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, včetně zákonného úroků z prodlení, které soud přiznal z dlužné jistiny podle § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb., ve spojení s ust. § 1970 občanského zákoníku za dobu od 1. 7. 2025 do zaplacení. Soud tedy žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil v délce trvání 3 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 300 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalované uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).