11 C 32/2026-60 – Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 34 092,29 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že dne 29. 9. 2025 se žalobkyní uzavřela smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 29 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit žalobkyni celkem částku ve výši 132 126 Kč (skládající se z jistiny 29 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 50 316 Kč a obchodního úroku ve výši 52 810 Kč), a to v 83 měsíčních splátkách po 1573 Kč a v poslední splátce ve výši 1 567 Kč. Splatnost první splátky byla 19. 11. 2025. Žalovaná dle shora uvedené smlouvy hradila pouze částečně a dostala se do prodlení s hrazením svých závazků. V souladu se smlouvu a obchodními podmínkami došlo dne 23. 11. 2025 k zesplatnění pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem. Přestože žalobkyně žalovanou před podáním žaloby znovu vyzvala k úhradě zbývající dlužné částky, žalovaná na tuto výzvu nijak nereagovala a dluh žalobkyni neuhradila.2. Žalovaná nárok v žalobě neuznává a tvrdí, že nejde o pohledávku z platné úvěrové smlouvy, ale nanejvýš o vypořádání bezdůvodného obohacení, protože podle ní nebylo prokázáno, že byla smlouva na dálku vůbec uzavřena právě v žalobkyní předloženém znění, a i pokud ano, je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy kvůli extrémně vysoké ceně úvěru (RPSN 87,1 %, celkem k úhradě 132 129 Kč z jistiny 29 000 Kč), nepřípustné konstrukci poplatků a sankcí a také proto, že žalobkyně řádně neposoudila její úvěruschopnost; žalovaná proto uznává jen povinnost vrátit nesplacenou jistinu po odečtení již uhrazených 200 Kč, tedy 28 800 Kč, žádá možnost splácet ji po 500 Kč měsíčně a navrhuje zbytek žaloby včetně příslušenství a nákladů řízení zamítnout, případně žalobkyni náhradu nákladů nepřiznat. Žalovaná při jednání uvedla, že předmětný úvěr již uhradila 1000 Kč.3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Z výpisu z běžného účtu žalobkyně a z potvrzení z interního systému o vyplacení půjčky č. , hodnota, soud zjistil, že dne 29.9.2025 byla na bankovní účet žalované č. , č. účtu, vyplacena částka ve výši 29 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .4. Z čestného prohlášení o příjmech a výdajích ze dne 24. 9. 2025 bylo soudem zjištěno, že žalovaná uvedla, že její nejvyšší dosažené vzdělání je základní, je zaměstnaná u zaměstnavatele , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem 44 000 Kč. Pravidelné měsíční výdaje má pouze ve výši 5 000 Kč a to potraviny, oblečení, léky, telefon, internet. Žalovaná bydlela v nájmu s náklady na bydlení 20 500 Kč, je svobodná a u osob v domácnosti uvedla počet 2.5. Ze smlouvy č., hodnota, ze dne 25. 9. 2025 vč. splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaná měla se žalobkyní dne 25. 9. 2025 uzavřít smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalované byla žalobkyní poskytnuta zápůjčka ve výši 29 000 Kč, a to s úrokovou sazbou 37,2 % p.a. a RPSN 87,1 %. Žalovaná pak měla vrátit celkovou částku ve výši 132 129 Kč v 84 měsíčních splátkách po 1 573 Kč (poslední splátku částkou 1 567 Kč).6. Z obchodních podmínek pro užívání klientského centra a poskytování spotřebitelského úvěru vydané společností , Jméno žalobkyně, . upravujících podmínky uzavření smlouvy, způsob posouzení úvěruschopnosti klienta, pravidla pro splácení, možnosti předčasného splacení, důsledky prodlení, zesplatnění dluhu, smluvní pokuty a právo klienta na odstoupení od smlouvy, nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné informace.7. Z občanského průkazu žalované bylo soudem zjištěno, že žalobkyně měla k dispozici kopii osobního dokladu žalované.8. Z údajů z internetového bankovnictví žalované za období od 1. 6. 2025 do 31. 8. 2025 bylo soudem zjištěno, že v tomto období činily příjmy 799 191 Kč a výdaje 801 368,45 Kč, přičemž počáteční zůstatek činil 920,86 Kč a konečný zůstatek 1 256,59 Kč. Mezi příjmy žalované patřily pravidelné platby 42 000 Kč – 44 000 Kč , právnická osoba, . (zaměstnavatel žalované) naproti tomu bylo zjištěno, že žalovaná pravidelně hradila 17 500 Kč za nájemné, byl jí v červnu poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč, žalovaná hradila úvěr společnosti , právnická osoba, . Výdaje dále zahrnovaly četné výdaje různým společnostem, platby v menších i větších částek. Z údajů z internetového bankovnictví je patrné, že žalovaná měla velmi nízký disponibilní zůstatek.9. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 2. 2024 soud zjistil, že se jedná o informace ke smlouvě č., hodnota, . Dokument obsahuje také informace o podmínkách čerpání, právu na odstoupení od smlouvy do 14 dnů, možnosti předčasného splacení, sankcích za prodlení a smluvní pokuty.10. Z výzvy k úhradě dlužných částek a informace o zesplatnění doposud neuhrazené jistiny pro případ jejich neuhrazení ze dne 20. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla před zesplatněním úvěru žalobkyní vyzvána k uhrazení a upozorněna na zesplatnění úvěru pro případ že dlužnou částku neuhradí.11. Z předžalobní upomínky ze dne 27.11.2025 a z podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení svého dluhu před podáním žaloby, a to nejpozději do 18. 12. 2025.12. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, a to že žalobkyně poskytla částku v celkové výši 29 000 Kč na bankovní účet žalované, a že na tento dluh bylo žalobkyni dosud uhrazeno pouze 1 000 Kč.13. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.16. Podle § 75 ZoSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.17. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“18. Podle § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 ZoSÚ, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchová