Žalobou podanou Obvodnímu soudu pro , adresa, dne 23. 1. 2026, postoupenou zdejšímu soudu z důvodu místní nepříslušnosti, se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované. Uvedl, že jeho vyživovací povinnost vůči žalované byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 4. 5. 2022, č. j. , číslo jednací, , a to v částce 4 800 Kč měsíčně. Dále poukázal na to, že žalovaná je zletilá, ukončila studium na vysoké škole a nepokračuje v další přípravě na budoucí povolání. Tvrdil, že žalovaná nastoupila do zaměstnání a je schopna si samostatně zajišťovat své životní potřeby. Žalobce dále uvedl, že mu žalovaná sdělila, že je schopna se sama živit a navrhla sepsat dohodu o ukončení vyživovací povinnosti. Dohoda byla sepsána a nabyla účinnosti ke dni 19. 1. 2026. Žalobce má za to, že oproti době poslední úpravy vyživovací povinnosti došlo k podstatné změně poměrů na straně žalované, v důsledku čehož zanikla jeho povinnost žalovanou nadále vyživovat. Z těchto důvodů se žalobce domáhá zrušení vyživovací povinnosti, a to k datu 31. 12. 2025 (viz. doplnění žaloby ze dne 13. 5. 2026, čl. 24).2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci s takovým postupem souhlasili.3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž z následujících listin zjistil tyto pro věc významné skutečnosti:Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 4. 5. 2022, č.j. , číslo jednací, , byla žalovaná - tehdy nezletilá dcera účastníků – , jméno FO, a , Jméno žalobce, , svěřena do péče matky a otci – nyní žalobci bylo stanoveno výživné částkou 4 800 Kč (viz. rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 4. 5. 2022, č.j. , číslo jednací, ). Žalovaná ukončila studium na Fakultě sociálních věd Univerzity , adresa, , a to dnem 3. 10. 2025 (viz. potvrzení Univerzity Karlovy, Fakulty sociálních věd ze dne 6. 11. 2025, č.j. , číslo jednací, ) a je již schopna se živit sama – s odkazem na působení jako OSVČ (viz Dohoda o ukončení vyživovací povinnosti ze dne 19. 1. 2025 uzavřená mezi účastníky). Žalovaná je od 20. 3. 2026 zaměstnána u společnosti , právnická osoba, . na pozici recepční v rozsahu 25 hodin týdně, a to na dobu neurčitou, základní měsíční mzda byla sjednána na 20 000 Kč (viz. Pracovní smlouva ze dne 20. 3. 2026 uzavřená mezi , právnická osoba, . jako zaměstnavatelem a žalovanou jako zaměstnancem, Mzdový výměr ze dne 20. 3. 2026).4. Podle § 911 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.5. Podle § 913 odst. 1, 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.6. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.7. Podle § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.8. Soud tedy nejdříve zkoumal, zda od posledního stanovení výživného v roce 2022 došlo ke změně poměrů, která je předpokladem pro to, aby mohl o úpravě výživného znovu rozhodovat. Změna poměrů je v daném případě dána tím, že žalovaná ukončila studium a je již schopna se živit sama. Předpoklady pro to, aby soud mohl o úpravě výživného znovu rozhodovat, jsou tudíž dány. Soud tak podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a vyživovací povinnost žalobce vůči žalované zrušil s účinností k 31. 12. 2025 (výrok I.).9. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobce, byť byl ve věci zcela úspěšný, žádné náklady nepožadoval, navíc žalovaná s návrhem od počátku plně souhlasila (výrok II.).